Problém?

29.díl

Tak trochu slaďárna, ale já prostě musela :) doufám, že mě nezabijete za ten konec....děkuju za VOTES a také za to, že to vůbec někdo čte. Tak si užijte nový díl ;)

Jakmile se otevřeli ty dveře, naskytl se mi pohled na nádherně prostřený stůl, PRO DVA a zapálené svíčky, které osvětlovali celou místnost. To, ale nebylo to, co mi vyrazilo dech. Vedle stolu stál Liam v černém saku s bílou košilí, kravatou a v černých džínách. V ruce držel ohromnou kytici růží a s tím jeho dokonalým úsměvem.

„Ahoj," pozdravil mě a šel rovnou ke mně.

„Ta je pro tebe." Podal mi tu ohromnou kytici a odsunul mi galantně židli od stolu.

„Děkuju," pousmála jsem se a posadila jsem se. Číšník k nám hned přispěchal a tu kytici si ode mě převzal, aby ji mohl dát do vázy.

„Ale, kde jsou kluci?" Zeptala jsem s zmateně, i když jsem už začínala tušit, o co tu jde.

„No víš...." začal a rozpačitě se podrbal na zátylku. „Chtěl jsem to mezi námi dát zase nějak popořádku, ale věděl jsem, že bys semnou nikam na....na....na rande nešla no a tak....mi kluci pomohli tohle připravit." Když to všechno říkal, vypadal tak nevině, že jsem se na něj nemohla zlobit. A konec konců, je to vlastně roztomilý, jak se snaží mě získat zpět. Po chvíli nám přinesli jídlo a víno. Byla to opravdu úžasná večeře. Bylo to zase jako dřív. Pořád jsme se s Liamem něčemu smáli a povídali jsme si jako staří dobří přátelé, což mi jsme, ale jaksi nám to narušili ty předešlé události.

„Dáš si ještě dezert?" Zeptal se mě s tím jeho dokonalým úsměvem a já prostě nemohla odolat a musela jsem to udělat. Zvedla jsem se, přitáhla jsem si ho k sobě a bylo mi jedno, že je mezi námi stůl, prostě jsem ho vášnivě políbila. Ze začátku byl zmatený, ale potom se přidal. Zvednul se, obešel stůl a přitáhnul si mě k sobě, čímž náš polibek ještě víc prohloubil. Tohle byl snad ten nejúžasnější polibek v mém životě.

„Myslím, že tohle mi jako dezert stačí." Špitla jsem, když jsme se od sebe odtáhli a nemohla jsem zahnat ten přiblblý úsměv, který se mi rozlil na tváři.

„Noell, ty víš, jak moc tě miluju, a že jsem tě vždycky miloval. Už nikdy o tebe nechci příjít a slibuju, že o tebe budu VŽDYCKY bojovat. Bude mi jedno, že je to třeba můj nejlepší přítel, hlavní pro mě budeš vždycky jenom ty." Zašeptal a pohladil mě po tváři. Já jsem ho za tu ruku chytla a přidržela jsem ji tam, kde byla.

„Liame Payne, tímhle mi chceš naznačit co?" Uchechtla jsem se a on se zasmál. Strašně ráda ho takhle provokuju.

„Ty to moc dobře víš. Ale když to chceš slyšet. Noell Tomlinsone, budeš mojí dívkou?" Zeptal se a zadíval se mi hluboko do očí. Moc dobře jsem věděla, že se zeptá na tohle, ale prostě i tak mi to vyrazilo dech a já ze sebe nemohla dostat ani hlásku. Proto jsem si ho k sobě přitáhla a znovu jsem ho políbila.

„Mám tohle brát jako ano?" Zašeptal do polibku a já s úsměvem přikývla.

" Pojď, mám pro tebe ještě jedno překvapení." Chytil mě za ruku a táhnul mě ven, kde jsme nasedli do jeho auta a on vyjel, pro mě neznámo kam. Celá cesta proběhla v tichosti, ale nebylo to trapné ticho. Já to využila k tomu, že jsem přemýšlela, jestli jsem udělala dobře. Ale co, život je plný chyb, a když člověk udělá stejnou chybu dvakrát, většinou to vyjde. Rozhodně nelituji toho, že jsem na to kývla, naopak. Jsem nesmírně šťastná.

Po pár minutách cesty zastavil Liam u nějaké lesíka a já se na něj nechápavě podívala.

„Jestli mě chceš zabít, tak jsi nemusel plýtvat těma sladkýma slovíčkama a měl jsi to udělat rovnou v té restauraci." Podívala jsem se na něj se zdviženým obočím. On se opět jen zasmál a vystoupil, aby mohl obejít auto a otevřít mi galantně dveře.

„Kdybych tě chtěl zabít, tak tě nebudu brát." Zašeptal mi do ucha a zase mě táhnul někam pryč. Když jsme se, ale ocitli na kraji kopce, odkud byl dokonalý výhled na osvětlený Londýn, doslova mi to vyrazilo dech.

„Li, to je......nádherný. Jak jsi to tu našel?" Vypískla jsem a skočila jsem mu kolem krku. On se usmál a chytil si mě okolo pasu.

„Jsem rád, že se ti to tu líbí. Našel jsem to tu úplnou náhodou, když jsem hledal nějaký místo, kde bych mohl přemýšlet. Potom jak....jsme přišli o to malý." Konec už zašeptal. Podívala jsem se na něj a viděla jsem, že má v očích slzy, které se snažil mermomocí zadržet. Chytila jsem ho za bradu a donutila jsem ho podívat se mi do očí.

„Li, mě je to taky líto, ale teď už s tím nic neuděláme. Je to minulost a kdybychom se tím začali zabývat, nic by jsme stejně nezměnili." Řekla jsem, i když jsem měla už také na krajíčku. On přikývnul a hřbetem ruky si setřel jednu slzu, která mu vytekla z oka.

„Pojď," kývnul na mě a já šla tedy za ním. Zastavil se na menším plácku, kde byla rozložená deka a na ní byl malý stoleček, na kterém hořeli dvě svíčky. Tak dnešek už nemůže být lepší. Oba jsme se posadili na deku a pozorovali jsme osvětlený Londýn. Po nějaké době jsem se opřela o Liamovo rameno a on přese mě přehodil svou svalnatou paži a hladil mě po zádech. Byl to úžasný pocit, vědět, že kluk, kterého milujete, a který miluje Vás, je hned vedle a je tu semnou. Nic víc už si asi ani přát nemůžu. Teď už mám všechno. Milující přátelé, kteří mi jsou rodinu, dokonalého strýce :D a toho nejlepšího kluka pod sluncem.

„Miluju tě," zašeptal mi do vlasů, kam mi hned poté vtisknul malý polibek.

„Taky tě miluju," zašeptala jsem a znovu jsem se začala přiblble culit. Ani nevím, jak dlouho jsme tu už seděli, ale začínali se mi zavírat oči.

„Li, nepojedeme už? Začínám být ospalá." Podívala jsem se na něj a on kývnul. Taky vypadal, že každou chvíli usne. Zvedli jsme se, pobalili jsme věci a vydali jsme se zpět k autu. Už jsem se těšila domů, že si budu moct ty šaty sundat, protože mi v nich už začínalo být horko. Už jsme byly skoro u vily, když jsem přímo před námi, uviděla dvě oslnivě zářící světla.

„Liame, pozor!" Zakřičela jsem a on strnul volant na stranu. Potom se ozvala rána a náraz. Bouchla jsem se do hlavy o palubní desku a dál už si jen pamatuju, jak se na mě Liam díval a z boku se blížila další světla a potom  se ozvala další rána. To bylo poslední, co si pamatuju.