Problém?

7.díl

„Tak, co budeme dělat?“ Skočil vedle mě na gauč Zayn, když už bylo sedm večer. Jen jsem pokrčila rameny a pohledem jsem přejela na ostatní.

„Tak si pustíme film?“ Navrhla El, která právě přišla z kuchyně. Všichni jsme souhlasili, tak šel Niall udělat popcorn a Harry šel pro pití, nealko a my s El jsme vybírali nějaký film.Když jsme konečně narazili na něco zajímavého. Obě jsme s na sebe podívali a pak jsme vyprskly smíchy.

„Co jste našli?“ Nakoukl do obýváku z kuchyně Louis a my jen mávli rukou a on zase zalezl.

„Pustíme to?“ Podívala jsem se na ní tázavě a ona souhlasně přikývla. Dali jsme tedy DVDčko do přehrávače a pohodlně jsme se usadili na gauči. Během chvilky se kluci vrátili a taky si posedali. Já seděla mezi Louisem a Liamem a nohu jsem měla položenou na karenčním stolku.

„Tak už to pusťte.“ Řekl netrpěli Niall a já tedy zmáčkla na ovladači PLAY. Film začal a kluci se na nás nechápavě a zároveň pobaveně podívali.

„No, co, to my by jsme se měli spíš ptát Vás, proč to tu máte. Říkali jste, že Twilight je trapnej film.“ Pokrčila rameny El.

„Ale tohle není ta sračka, to jsou TUPÍŘI, parodie na Twilight, chápete?“ Snažil se nám vysvětlit Harry. My chápavě přikývly, ale sami jsme věděli svoje. Při filmu jsme se hodně nasmáli a kluci se to také snažili napodobit. Třeba, když si Jakob sundal tričko, když Bella spadla z té motorky. No prostě jsme měli o zábavu postaráno. Film skončil, ale nám se ještě nechtělo spát, tak jsme si pustili další film. Zahulíme uvidíme 3. Asi v půlce filmu se mi začali zavírat oči. Vím jen, že jsem na někom usnula, a že mě potom někdo přenášel do pokoje, ale neměla jsem tu sílu se podívat, kdo to je.

Ráno mě probudili sluneční paprsky, které pronikali přes závěsy do mého pokoje. Posadila jsem se na postel a podívala jsem se na budík. Bylo osm ráno. Kluci mají dneska nahrávání a holky jsou taky někde pryč. Napadlo mě, že bych mohla zavolat Emily, dlouho jsem se s ní neviděla. Vyhrabala jsem se z postele a doplazila se do koupelny, kde jsem se zamkla. Shodila jsem ze sebe oblečení, které jsem na sobě měla ještě ze včerejška a nechala jsem na sebe stékat kapky teplé vody. Když jsem zvedla ruce do vzduchu, aby si mohla umýt hlavu, zastavila jsem se pohledem na mých zápěstích. Měla jsem na nich jizvy, ale také ještě nezahojené rány od žiletky. Když máma zemřela, byla jsem psychicky na dně a začala jsem se řezat. Nikdo kromě Em a El to neví. Najednou mi v hlavě probleskala vzpomínka na to, co říkali nedávno ve zprávách o mámě. Moje ruka, bez jakéhokoliv vědomí, zašátrala v horní poličce mezi šampony a už jsem si k zápěstí přikládala ten kovový plíšek, který jsem neměla už snad tři týdny v ruce. Nejprve jsem jím lehce přejela po kůži a potom jsem zajela níž. Ještě asi třikrát jsem to zopakovala a potom jsem plíšek vrátila zpátky a za ruku jsem nechala stékat vodu. Štípalo to, ale já tu bolest nevnímala. Po tvářích mi tekly potoky slaných slz, ale mě to bylo v tuto chvíli jedno. Krev pomalu přestala téct a já vypnula vodu. Zabalila jsem se do ručníku a vylezla jsem ven. Ze skříňky nad umyvadlem jsem vyndala větší náplast, kterou jsem si přelepila přes řezné rány a vrátila jsem se do pokoje. Ze skříně jsem si vytáhla čisté černé legíny a šedou tuniku. Obula jsem si své chlupaté bačkory a zamířila jsem do kuchyně, kde už kluci seděli okolo stolu a snídali.

dobrý ráno.“ Pozdravila jsem je s úsměvem, protože všechna moje bolest a smutek odtekla spolu s tou krví.

„Dobrý, vážně to tu dneska sama zvládneš?“ Pozdravili mě a potom se na mě podíval ustaraně Louis.

„Jasně, nemusíš se bát. Zavolám Emily a něco spolu podnikneme.“ Mrkla jsem na něj a z ledničky jsme si vyndala jogurt a džus. Bylo už deset hodin a kluci se začínali chystat.

„Tak mi jdeme. Užijte si to s Emily a jestli budete chtít jít na nákupy, na stole jsem ti nechal kreditku.“ Usmál se na mě Loui a dal mi pusu na rozloučenou. Je fakt suprovej. Hned jak se za nimi zaklaply dveře, jsem zavolala Em. Dohodli jsme se, že se sejdeme před nákupákem v jedenáct a zajdem si i na oběd. Rychle jsem vyběhla schody k sobě do pokoje, protože autobusem trvá cesta půl hodiny, plus deset minut, než tam dojdu ze zastávky. Ze skříně jsem si vyndala oblečení a rychle jsem se převlékla. (média)