Problém?

22.díl

Tak jsem se rozhodla, že přidám ještě jeden díl, když už ho mám napsadný :D V poslední době mi to nějak jde :D konečně mám totiž nápady, který dokážu napsat. Tak doufám, že se Vám bude i tento díl líbit a chci ho věnovat věrné čtenářce a mojí kamarádce @suzZiie

Taxík zastavil před vysokou bytovkou a já dala taxikáři peníze a vystoupila jsem. Až teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně u Steva niko nebyla. Setřela jsem si slzy a došla jsem ke dveřím s číslem 1098 a na zvonkách jsem našla Stevovo jméno. Během chvilky přestal zvonek zvonit a dveře se rozdrnčeli, na znamení, že je můžu otevřít. Počkala jsem si na výtah, jelikož Stev bydlí až ve dvanáctém patře a pěšky se mi tam opravdu jít nechtělo a už vůbec ne s tou taškou.

„Ahoj, co se stalo?" Zeptal se mě hned, jak mi otevřel dveře od bytu. Já mu padla kolem krku a hlasitě se rozvzlykala. Vzal si ode mě tašku a zavřel za námi dveře.

„Tak povídej," pobídnul mě, když přede mě na stolek postavil hrnek s čajem a sednul si vedle mě na gauč. Měl to tu sice malé, ale celkem útulné. Menší kuchyňka, obývák, koupelna a dvě ložničky.

„Pohádala jsem se s Lousiem a vlastně i s klukama a holkama." Vzlykla jsem a upila z ještě vařícího čaje. Postupně jsem mu vše řekl,a tedy tu část s Liamem jsem samozřejmě vynechala.

„To bude dobrý, uvidíš." Přitáhnul si mě k sobě do obětí a chlácholivě mě hladil po zádech. Čaj už jsem měla vypitý a tak jsem se k měnu pořádně přitiskla a vdechla jsem jeho vůni. Voněl jinak než Liame. Kruci, teď na něj nemysli! Okřikla jsem se.

„Mám tě ráda," špitla jsem a hned na to zívla. Byla jsem docela dost unavená, na to, že se mi před chvílí vůbec spát nechtělo. Ale co, ta cesta a i ty hádky mě zmohli. Stev s námi začal pohupovat ze strany na stranu a mě se začali přivírat oči, až se mi zavřeli úplně.

Stev:

Noell mi usnula v náručí a tak jsem sáhnul na stolek pro mobil a vytočil jsem Hannino číslo.

„Už usnula?" Zeptala se mě hned, jak hovor přijala, nad čímž jsem se musela zasmát. Je vážně nedočkavá.

„Jo, udělala jsem jí čaj a do něj jsem jí nasypal prášky na spaní, takže si chvíli pospí. Zavolej Maxovi, že jsem za chvíli u něj a ty tam přijeď taky." Nakázal jsem jí a hovor ukončil. Zvednul jsem se, pobalil nějaké věci, mojí i Noellinu tašku jsem si dal přes rameno a jí jsem vzal do náruče. Dveře od bytu jsem jen zabouchnul, stejně se sem zítra vrátím pro zbytek věcí. Výtahem jsem sjel až do podzemních garáží, kde jsem ji naložil do kufru, tašky jsem hodila na zadní sedadla a vyjel jsem. Jelikož Max bydlel až na druhém konci Londýna, v dost odlehlé části, tak mi cesta trvala něco málo přes hodinu, za což můžu taky vděčit těm pitomím zácpám. Když jsem konečně dojel na místo, zaparkoval jsem před obřím domem, který, i když byl tak veliký, nešel mezi těmi stromy skoro vidět. Přešel jsem ke kufru, který jsem následně otevřel a Noell z něj vyndal.

„No konečně." Přiřítil se ke mně Max a už mě táhnul k zadnímu vchodu, odkud mu vedou schody rovnou do sklepa.

„Tady jí polož a dojdi pro věci, já se o ní zatím postarám." Kývnul jsem na souhlas a vrátil jsem se na příjezdovou cestu, kde vedle mého auta právě zaparkovala Hanna.

„Gratuluji bráško," usmála se a poplácala mě po zádech. Já se jen ušklíbl a spolu s ní jsme oba zamířil k tom zadnímu vchodu. Noellinu tašku jsem hodil do rohu a tu mojí jsem podal Maxovi. On z ní vytáhnul pouta, které jsem musel přivést, jelikož on od těch svých ztratil klíčky, což absolutně nechápu, když je měl zamčené v jeho bedně. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a šel mu pomoct Noell připoutat ruce k posteli.