Problém?

30.díl

Tak je tu další díl :) doufám, že se Vám bude líbit. Je jen o trošku kratší, tak snad to nebude vadit.

Louis:

S klukama jsme seděli v obýváku a koukali jsme se na televizi, teda abych to uvedl na pravou míru, já se koukal, kluci spali, když mi zazvonil telefon. Líně jsem se zvednul z gauče a došel jsem do kuchyně, kde jsem ho měl položený. Neznámé číslo. Nechtělo se mi to zvedat, ale nakonec jsem to vzal, protože co kdyby to bylo důležité.

„Prosím, Tomlinsone," představil jsem se a čekal jsem, než se někdo ozve.

„Dobrý večer, omlouvám se, že Vás ruším takhle v noci, ale tady je Londýnská nemocnice. Jde o vaši neteř a vašeho přítele." Ozval se ženský hlas a mě v tu chvíli zamrazilo.

„C-co se stalo? Jsou v pořádku?" Začala jsem ze sebe chrlit koktavě věty.

„Před pár minutami je k sem k nám přivezli, měli autonehodu. Slečna je na tom podstatně lépe, ale pan Payne musel na operaci. Bylo by dobré, kdyby jste co nejdříve přijel." Řekla lítostně a mě se zatemnělo před očima.

„A-ano, hned tam budu." Řekl jsem a položil jsem to. Vlítnul jsem do obýváku a začal jsem budit kluky.

„Dělejte, vstávejte." Křičel jsem na ně a přitom jsem pobíhal po místnosti a hledal jsem peněženku a klíče od auta.

„Co je?" Zeptal se rozespale Harry a já se podíval na kluky, kteří na mě koukali s nechápavým a rozespalým výrazem.

„Teď mi volali z nemocnice, že měl Liam s Noell autonehodu." Vychrlil jsem ze sebe a popadl jsem peněženku, kterou jsem konečně našel v květináči.

„C-cože?" Vykřikli najednou a hned se zvedali. Nakonec jsem se dohodli, že bude řídit Niall, protože na tom z nás byl psychicky tak nějak nejlíp a Zayn cestou zavolal Paulovi, který řekl, že tam hned přijede. Když jsem dojeli do nemocnice, sestra na recepci nás poslala rovnou do prvního patra.

„Doktore, jak je na tom Noalle Tomlinsone a Liam Payne?" Zeptal jsem se doktora, který právě vycházel z operačního sálu.

„A vy jste?" Přeměřil si nás tázavým pohledem.

„My jsme Liamovi přátelé a Noell je moje neteř." Řekl jsem a on chápavě kývnul.

„Tak se posaďte." Pokynul nám k lavičce, která tu byla a sednul si před nás na židli.

„Podle svědků jeli po silnici a proti nim se vyřítilo auto a pan Payne to strhnul na stranu, takže narazili do svodidel. Jenže pak se tam objevilo policejní auto, které pronásledovalo to první auto, kvůli kterému byly nuceni strnout řízení a nabourali do nich. Bohužel narazili ze strany řidiče, kde seděl pan Payn. Toho jsme museli vzít hned na sál, protože měl vnitřní krvácení a měli jsme podezření na krvácení do mozku, což se nakonec nepotvrdilo. Takže jsem musela zastavit jen vnitřní krvácení a trochu narovnat polámaná žebra. Slečna Tomlinsone vyvázla vcelku dobře. Má jen silný otřes mozku, naštípnutou vřetení kost a pohmožděná žebra. Museli jsme ji dát, ale do umělého spánku, protože hrozí otok na mozku od té rány, jak se bouchala o palubní desku." Řekl nám doktor.

„Pane bože," vjel jsem si rukou do vlasů a zatahal jsem si za ně.

„Tak co se stalo?" Objevil se tu Paul a doktor mu všechno řekl.

„Můžeme za nimi?" Zeptal se Niall doktora, když odcházel.

„Za panem Paynem bohužel dnes ne, ale můžete za slečnou. Leží na pokoji 306." My přikývli a šli jsme za ní. Když jsem ji tam uviděl ležet, v očích se mi objevili slzy. Proč se něco takového musí stát, vždycky nám?

„Klid Loui, uvidíš, že to bude dobrý." Utěšoval mě Harry. Ležela na tý posteli úplně nehybná a bledá. Všechny ty hadičky a ty přístroje mě děsně znervózňovali.

„Vždyť říkali, že ji uspali jen pro jistotu, až e je jinak v pořádku. Tak proč tu jsou všechny ty přístroje?" Začal jsem šílet. Mám o ní strašný strach. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo. A myslím, že by mi to neodpustil ani její otec.

Celý týden jsme byly všichni jako na trní. Liamův stav se vůbec nelepšil, spíše se zhoršoval a u Noell toho doktoři ještě moc nevěděli. Dneska jí, ale chtějí probudit a já chci být u toho.

Noell:

Všechna ta temnota, která měl obklopovala se začala pomalu rozestupovat a já se ponořila už jen do obyčejné tmy, kde místy prostupovalo slabé světlo. Pomalu jsem začínala vnímat svět okolo sebe a snažila jsem se rozeznat hlasy, které jsem slyšela. Snažila jsem se otevřít oči, ale moc se mi to nedařilo. Proto jsem toho na chvíli nechala a jen jsem poslouchala dění okolo sebe. Podle toho hluku a pípání bych řekla, že jsem v nemocnici, ale proč? Fajn, zkusím to znovu. Pomalu jsem zamrkala víčky a oni se nakonec rozlepili a mě do očí udeřilo ostré světlo.

„Noell," promluvil známí hlas a já jsem za ním pomalinku otočila hlavu.

„Loui, c-co tu dělám? Co se stalo?" Zaskuhrala jsem, protože mě každý nádech bolel a měla jsem nehorázně sucho v krku. Byly tu všichni. Louis, Niall, Zayn, Hary,Li.....počkat, kde je Liam?

„Kdo je Liam?" Zeptala jsem se dřív, než mohl někdo odpovědět. Všichni se na sebe podívali takovým zvláštním pohledem, což mi moc na dobré náladě nepřidalo.

„No víš, měli jste autonehodu. Byla jsi týden v umělém spánku, ale jinak ti skoro nic není." Začal mluvit Louis, ale já ho zastavila.

„Dobrá, ale kde je Liam?" Zeptala jsem se netrpělivě a všechny jsem přejela pohledem, jestli mi náhodou nechce někdo z nich odpovědět.

„Liam je.....je tady. V nemocnici. Ten druhý náraz, když do Vás narazilo to auto, byl z jeho strany. Jeho....jeho stav je vážný." Promluvil nakonec Niall a mě se zastavilo srdce. Liamův stav je vážný? Slyšela jsem dobře?

„Chci za ním." Vydala jsem ze sebe přiškrceně a začala jsem se zvedat, jenže mě strašně bolelo břicho a hrudník. No a kluci mi v tom samozřejmě začali bránit.

„Ne, Noell, neblázni.  Musíš ležet. Slibuju ti, že jakmile to bude možné, vezmu tě za ním, ale teď za ním nemůžeme skoro ani my." Chytil mě za ruku Louis. Semkla jsem vně víčka i rty, ale slzám jsem nezabránila. Začali mi téct po tvářích a za malou chvilku je následovali i mé vzlyky.

Za týden mě pustili z nemocnice a teď už je to skoro měsíc, co jsem doma a chodím jako tělo bez duše. Skoro vůbec nic nejím ani nepiju a s nikým nemluvím. Ze začátku jsem jim aspoň odpovídala na otázky, ale teď už ani to ne. Liam se ještě pořád neprobral a podle doktorů je stále ve vážném stavu. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla mít o někoho takovýhle strach. Konečně to vypadalo, že budeme šťastní a ono se stane tohle. Nesnáším svůj život. Nesnáším toho, kdo nám Banjule život a připravuje náš osud. To nemůžu být sakra aspoň chvíli šťastná? Šťastná s Liamem a s kluky?