Problém?

5.díl

Musím přizat, že měl nádherně jemné rty. A jak dokonale dovedl líbat. Ach bože, tohle byl ten nejlepší polibek v mém životě. No, vlastně i první.

„Tak to už by mohlo stačit, ne?“ Odtrhnul nás od sebe Louis. Já ještě chvíli seděla jak solný sloup, ale když do mě Taylor strčila, aby mě upozornila, že zírám do blba, zakroutila jsem hlavou a znovu si sedla na své místo. Asi po deseti minutách točil zase Harry a hádejte na koho to padlo, na mě.

„Pravda,“ vychrlila jsem ze sebe dřív, než jsem stačila přemýšlet. Hned jsem ovšem začala litovat, že jsem si radši nevzala ten úkol, protože Hazoovo ďábelský pohled nevěstil nic dobrého. Oou.

„Takže Noellinko,“ vážně mi řekl Noellinko? „seš ještě panna?“ Vyslovil svou otázku a já na něj vyjeveně podívala. To jako vážně? Opravdu se mě zeptal zrovna na tohle? No, tak je to Harry, co jiného jsem od něj mohla čekat. Podívala jsem se na všechny a jediný Louis, propaloval Harryho naštvaným pohledem, ostatní mě sledovali s tázavými pohledy. Zhluboka jsem se tedy nadešla a připravovala jsem se k odhalující odpovědi.

„Já….a-ano.“ Vykoktala jsem trochu zahanbeně a sklopila jsem pohled na své nohy, které se pro mě teď stali velmi zajímavé.

„Tak to tě obdivuju, já o to přišel už v patnácti s učitelkou biologie.“ Zasmál se Harry a to se na něj všichni, i já, podívali pobaveným, ale i nechápavým pohledem.

„No, co, byla fakt kus. Bylo asi dvacet pět a měla docela velký kozy. A navíc jsem tak dostal jedničku na vysvědčení.“ Pokrčil rameny a tvářil se, jakoby to nebylo jasný.

„No Harry, čekala jsem od tebe cokoliv, ale tohle teda ne.“ Zasmála se El a já souhlasně přikývla. Jenom Taylor se na něj dívala zvláštním pohledem.

„Takže učitelka bižule? Mě jsi tvrdil něco jinýho.“ Zvedla se naštvaně a odešla po schodech nahoru.

„Ups, to jsem posral.“ Zvednul se rychle Harry a běžel za ní.

„No nic lidi, já už si půjdu lehnout. Dobrou.“ Mávla jsem všem na rozloučenou a začala jsem se belhat ke schodem. Než jsem, ale stačila stoupnout na první schod, někdo mě chytil okolo pasu a pod koleny a už mě nesl nahoru. Trochu jsem vypískla, protože jsem to vážně nečekala. Podívala jsem se do těch nádherně hnědých očí. Sakra, co to tady meleš Noell?

„Napadlo mě, že by se ti hodila pomoc.“ Mrknul na mě Liam a už otvíral dveře od mého pokoje.

„Děkuju,“ špitla jsem, když mě položil do postele.

„Za málo, Noellinko,“ uchechtl se a já po něm hodila polštář.

„Héj, tohle si ještě s Harrolodem vyřídím.“ Zasmála jsem se. On už se na mě jen usmál a odešel. Shodila jsem ze sebe oblečení, natáhla jsem na sebe Louiho volné triko a kaťasy a lehla jsem si do postele, kde jsem se zachumlala do peřiny a snažila se usnout. To se mi, ale moc nedařilo. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jak mě Liam políbil. Jasně, vím, že to byl úkol, ale přeci. Z toho polibku šlo cítit něco, co rozhodně nebylo normální. Mohla bych to svést na to, že byl opilí, ale on nebyl opilí, měl jen pár loků vodky, protože moc pít nemůže, kvůli té ledvině. Vlastně až teď jsem si uvědomila, že k němu cítím i něco jiného, než jen přátelství. A to mě právě děsilo. Asi po hodině se mi konečně podařilo usnout.

Liam:

Sakra, vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Kurva vždyť je to Louisova neteř, sakra. Nadával jsem sám sobě, když jsem ležel u sebe v posteli a přemýšlel jsem nad tím, co se stalo dole. Už delší dobu se mi Noell líbila, ale nějak jsem si to nechtěl přiznat. A teď, po tom polibku mám jasno. Miluju jí. Kurva já jí miluju. Doprdele, tohle se nemělo stát. Louis mě určitě zabije až to zjistí. Ne, ne, ne, on se to nikdy nedozví. Nikdo se to nedozví, budu to vědět jen já. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych se do ní mohl zamilovat. Zamilovat se do holky, kterou beru jako svojí sestru.

Noell:

Týden uběhl celkem rychle a včera mi konečně sundali tu pitomou ortézu. Doktor říkal, že mám na ten kotník dávat ještě pozor a moc ho nezatěžovat, ale já už mám svoje plány. Liam se celý ten týden chovat nějak divně, ale moc jsem to neřešila. Sama jsem se mu snažila vyhýbat, protože mi pomalu začalo docházet, že ho asi tak trochu miluju.

„Noell, dělej!“ Bušil mi na dveře pokoje Niall. Řekla jsem totiž klukům, že pro ně máme s holkama připravené překvapení. Chceme je vzít do haly na kolečkové brusle. Ne na in-line, ale na ty starý, se čtyřma kolečkama vedle sebe.

„No jo prosimtě, nebuď netrpělivej.“ Odpověděla jsem mu se smíchem. Vlasy jsem si stáhla do pevného copu na stranu, dala jsem si lehce řasenku a lesk na rty. Upravila jsem si oblečení a mohla jsem vyrazit. (média)