Problém?

20.díl

Děkuju za votes a také za to, že tento příběh vůbec někdo čte :) Pomalu už se blížíme k tomu hlavnímu a dobrodružnějšímu, takže snad se Vám o bude líbit. Začínám přemýšlet, že to hned potom ukončím a budu pokračovat druhou sérií, ale to ještě uvidím. Tak si užijte četní a prosím o votes a komenty, moc děkuji :)

Stála jsem na kraji Hyde Parku a rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli někde neuvidím Steva. Jsem tu už pět minut a on pořád nikde.

„Noell," zaslechla jsem své jméno. Otočila jsem se tím směrem a usmála jsem se. Měl na sobě hnědé volné dříny, černé triko a dřínovou košili s vyhrnutými rukávy nad lokty a vlasy měl vyčesané nahoru. Náramně mu to slušelo.

„Jdeš pozdě." Pokárala jsem ho a on mě objal.

„Já vím, promiň. Musel jsem ještě něco zařídit." Omluvně se pousmál a podal mi růži, kterou měl celou dobu schovanou za zády.

„Páni, děkuju." Usmála jsem se a přičichla jsem si ke žluté růži. Stev mi nastavil gentlemensky rámě, které jsem přijala a nechala jsem se jím vést hlouběji do parku. Po asi pěti minutách chůze jsme zastavili před bílím altánkem a pokynul mi, abych vešla dovnitř. Nechápavě jsem se na něj otočila. On pořád stál před schody do altánku, ale už tam nebil sám. Za ním stála malá kapela, která na jeho pokyn začala hrát.

„C-co to má znamenat?" Zeptala jsem se vykolejeně a rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli tu náhodou někde nejsou papparazi, protože vážně nestojím o to, abych byla hned zítra v novinách.

„Víš Noell, chtěl jsem ti to říct už předtím, ale nenašel jsem odvahu. Ale teď jsem se konečně rozhodl. Už od té první chvíle, kdy jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale můj názor se změnil ve chvíli, kdy jsem potkal tebe. Proto se tě ptám, Noell Tomlinsone, budeš semnou chodit?" Začal mluvit a pomalu došel až ke mně. Já na něj celou dobu jen němě zírala a v hlavě jsem se snažila dát dohromady, co mi tu právě řekl. Dychtivě se na mě díval a čekal na mou odpověď. Už jsem to nemohla vydržet a tak jsem tu vzdálenost mezi námi přerušila a horlivě jsem ho políbila.

„Stačí ti tohle jako odpověď?" Zašeptala jsem mezi polibky. On se jen usmál a kývnul hlavou na souhlas. Ze všech stran se ozval potlesk, který nás donutil náš polibek ukončit. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Potom mě chytil za ruku a vedl mě ven z parku. Sice jsem netušila, kam mě to vede, ale v tuhle chvíli mi to bylo opravdu jedno. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se mě zeptal, jestli s ním budu chodit a ještě ke všemu předevšemi těmi lidmi. Ale pořád jsem měla někde v koutku hlavy Liama, který mi nedal klid. Steva sice nemiluju, ale mám ho dost ráda a je mi s ním dobře. Ale bojím se, že už nikdy nikoho nebudu milovat tak, jako jsem milovala Liama a vlastně ho stále i miluju. Musela jsem zatřást hlavou nad těmito myšlenkami, abych se ji ch zbavila. Teď chodím se Stevem a tak na něj musím přestat myslet. To on si našel za mě náhradu, takže já se nemusím vinit za to, že teď s někým chodím.

„A jsme tady," vrátil mě zpět do reality Stev, když se zastavil před menší cukrárnou uprostřed náměstíčka. Odsunul mi galantně židli, na kterou jsem si vzápětí sedla a on mě přisunul. Rychle přešel na své místo a také se posadil.

„Vyber si, co chceš, dnes platím já." Mrknul na mě a přemístil svůj zrak do nabídkového menu. Nechtěla jsem, aby za mě něco platil, ale v téhle situaci mi přišlo nevhodné mu odporovat, a tak jsem si řekla, že to teď nechám být a potom mu dám peníze. Také jsem sklopila zrak, abych se mohla začíst do nabídky. Bylo tu spousta lahodných dobrot, které mě velice lákali, ale nemohla jsem odolat pokušení, nad palačinkami se zmrzlinou a čokoládovou polevou. Tak, jídlo, no spíše zákusek, bych měla vybraný. Teď ještě něco k pití. Nabídka byla široká. Od drahých vybraných vín až po obyčejnou vodu. Já se rozhodla pro colu s pomerančovým džusem. V té cukrárně jsme seděli skoro hodinu, ale Stevovi potom volali z práce a tak mě šel doprovodit domů.