Problém?

10.díl

Noell:

V předsíni jsem se zula a šla jsem si rovnou do kuchyně pro láhev vody. Z obýváku se ozývali hlasy a tak jsem se tam přesunula. Jenže tan nebyli jen kluci a holky, byla tu ještě nějaká blondýnka, která seděla na gauči vedl Liama. Vypadala jako pěkná namyšlená kravka.

„Ehm….kdo to je?“ Zeptala jsem se zmateně ostatních, kteří nevypadali zrovna nadšeně.

„Ahoj, já jsem Mona, Liamkova přítelkyně.“ Přeslazeně se na mě usmála a natáhla ke mně ruku. S vytřeštěnýma očima a roztřesenýma rukama jsem si s ní potřásla rukou. Ona se pak vrátila k Liamovi a přilepila se na něj. Začali mě štípat oči, když jsem je viděla spolu.

„Jdu se osprchovat.“ Špitla jsem a co nejrychleji jsem vyběhla po k sobě, kde jsem se zamkla. Svezla jsem se po dveřích k zemi a začala jsem brečet. Jak jsem mohla být tak naivní? Nechápu, jak jsem mu mohla uvěřit, že mě miluje. Po půl hodině jsem se zvedla a šla jsem si dát pořádnou sprchu, kde jsem byla další půl hodinu. Omotala jsem okolo sebe ručník a přešla jsem k umyvadlu. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Rozmazaná řasenka a opuchlé, rudé oči. Vypadám vážně příšerně. Otevřela jsem skříňku nad umyvadlem a vytáhla jsem žiletku. Přiložila jsem si ji k zápěstí a řízla jsem se do ještě nezahojené rány a potom jsem to zopakovala i na dalších místech. Z očí mi opět tekly slzy, ale ne bolestí kvůli ránám od žiletky, ale kvůli bolesti, kterou mi způsobil Liam. Sedla jsem si na vanu a podívala jsem se na svá zápěstí a poté na má stehna. Zápěstí už mám pokrytá jizvami a tak jsem si přiložila žiletku ke stehnu a zaryla jsem ji do kůže.

Už jsou to tři týdny, co ta kravka oxiduje v domě. Skoro s nikým nemluví a Liamovi se vyhýbám. Snažil se semnou už několikrát mluvit, ale já ho vždycky nějak odbila. Každý den jsem se zavřela večer do koupelny a ze skříňky jsem si vyndala ten kovový plíšek. Moje stehna i zápěstí byla už zcela pokryta řeznými ránami, ale mě to bylo jedno. Před kluky se mi ty jizvy povedli skrýt, ale holky už něco tuší a myslím, že El jim to brzy řekne. Poslední týden a půl je mi špatně od žaludku a pořád zvracím, což se divím, protože skoro nic nejím. Jo a Emily začala chodit s Niallem, takže je u nás skoro pořád.

„Sakra Noell, můžeš nám laskavě říct, co se stalo?“ Vyjela na mě rozčíleně Pezz, když zamnou přišla s holkama do pokoje a našli mě na posteli, jak zase brečím. Posadila jsem se a ony okolně. Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahu a zahnala další slzy, které si razili cestu po mých tvářích.

„Jak jsme uspořádali tu párty a Liam mě potom měl odvést do pokoje,“ začala jsem a ony mě bedlivě poslouchali. Kromě Em, tak už totiž od začátku věděla, že jsem s ním spala, protože poznala, že je něco jinak. „prostě jsem se s Liamem vyspala.“ Řekla jsem to rychle a ony na mě zírali s otevřenou pusou.

„Nevím jak, ale prostě jsem se do něj zamilovala a tak jsem mu to potom řekla. On mi řekl, že mě taky miluje a já mu to věřila, ale když jsem se ráno probudila, nebyl vedle mě nechal mi tam jenom dopis, který jsem vůbec nepochopila.“ Sáhla jsem do šuplíku a ten dopis jim podala. Ano, mám ho pořád u sebe. „No a když jsem si šla zaběhat a když jsem se vrátila, už tady byla ta příšera Mona.“ Povzdechla jsem si a hlavu si složila do dlaní a znovu jsem nechala volný průchod slzám. Holky chvíli mlčeli, ale Taylor se potom odhodlala ke slovu.

„Mona je kráva, Liam se s ní chtěl už dávno rozejít, ale nikdo z nás netuší,proč to neudělal. Kruci Noell, už jsi si prošla tolika špatnýma věcma.“ Všechny mě najednou objali, ale já zasyčela bolestí, protože mi zmáčkly ruce a nohy. Ony se ode mě odtáhli a El mi vyhrnula rukávy a nohavice.

„Noell,“ hlesly všechny vyděšeně, ale než stačili cokoliv říct, už jsem byla v koupelně a znovu jsem zvracela. Přesunuli se ke mně a hladili mě po zádech. Potom jsem si vypláchla pusu a opřela jsem se o umyvadlo. Když jsem se tak dívala do zdrapla na svůj propadlí obličej, něco mi došlo. Rychle jsem doběhla do pokoje, kde jsem si ze šuplíku ve stole vytáhla diářík a začala jsem v něm zběsile listovat.

„Sakra, sakra, sakra, sakra.“ Zanadávala jsem se sesunula jsem se k zemi, kde jsem začala znovu brečet. Holky ke mě hned přiběhli a začali se mě vyptávat, co se děje.

„J-já mám-mám….zpoždění.“ Vzlykala jsem. Chvilku jim očividně trvalo, než jim došlo, co tím mám na mysli.

„Tak pojď, odvezeme tě k doktorovi.“ Pomohla mi se zvednout El. Kluci tu nebyly, protože měli nějakou zkoušku na zítřejší koncert, takže tu ani nebyla ta pipka Mona. Nasedli jsme do auta a jeli jsme rovnou do nemocnice k mému gynekologovi.

Jsme moc ráda, že se Vám příběh líbí :) jen chci upozornit, aby jste si nemysleli, že už bude příběh končit šťastně, ještě se tam toho hodně semele, jak dobrého tak špatného tak doufám, že Vás ničím nesklamu :)