Problém?

23.díl

Ne já prostě nemůžu mít předepsaný díly předem, protože potom mám nutkání je sem prostě dát :D no tak tedy ještě jeden a pak možná další den další :D no tady je prostě nový díl, i když teď asi tak dva díly budou stát za nic, ale tak co......už se pomalu blíží "konec" této dějové části a posuneme se dál, do pomyslné druhé série, tak si užijte četní ;)

 „Co ty tady chceš?" Procedil jsem skr zuby, když jsem zjistil, že je to Nathaniel Sixe, člen skupiny The Wanted, se kterými nemáme zrovna dobré vztahy.

„Slyšeli jsme, že se tvoje neteř ztratila, tak jsme chtěli pomoc." Řekl a hlavou kývnul k autu, ze kterého akorát vystoupil i zbytek tý jeho debilní bandy.

Nebyl jsem zrovna z jejich přítomnosti dvakrát nadšený, ale to ani kluci a přeci jsme je pustili dál. Policie řekla, že udělají co budou moc, aby Noell našli a potom všichni odešli. Zůstali jsme tu jen my, holky a celá skupina The Wanted.

Noellin táta:                                                

Seděl jsem zrovna v letadle a byl jsem na cestě domů, když mi začal vyzvánět telefon. Vytáhnul jsem ho tedy z kapsy černé kožené bundy a jelikož to bylo neznámé číslo, přijmul jsem to, ale nejprve jsem si zapnul nahrávání.

„Prosím," řekl jsem, když jsem hovor přijmul a trpělivě jsem vyčkával, než se někdo ozve.

„Taky tě rád opět slyším." Ozval se z druhé strany smích a já strnul v pohybu, když jsem se natahoval pro hrnek s kafem.

„Maxi, co chceš?" Procedil jsem skrz zaťaté zuby a pevně jsem sevřel opěradlo sedačky, div jsem do ní neudělal díry.

„Ale notak, nemusíš na mě být takhle protivný. Chtěl jsem si jen přátelsky popovídat a někoho ti ukázat." Znovu se zasmál a potom se ozvalo jakési cvaknutí a mě zapípala příchozí zpráva. Nechápavě jsem si odendal telefon od ucha a rozkliknul jsem ji. To co bylo na fotce, mě naštvalo ještě víc, ale zároveň jsem se zhrozil. V rohu tmavé místnosti, na staré špinavé posteli, ležela mladá dívka se zavázanýma očima, zalepenou pusou a svázanýma rukama. I tak jsem poznal, že je to moje dcera. Noell.

„Ty parchante, jestli se jí jenom dotkneš, tak si mě nepřej." Zařval jsem nevrle a kdybych neseděl v letadle, kde není zrovna moc místa, prudce bych se postavil.

„Já věděl, že ji poznáš. Ale teď k věci. Něco mi dlužíš a já to chci zpět. Takže se dohodneme. Můj čip, za její život." Opět se zasmál, ale poté zvážněl. Co si o sobě ten parchant myslí?

„A proč bych ti měl věřit? Věřil jsem ti jednou a jak to dopadlo? Zabils mojí jedinou lásku!" Vyštěkl jsem na něj a on se znovu zasmál. Už mě tím začíná dost iritovat.

„Ty sám moc dobře víš, že kdybys Clare o naší spolupráci neřekl a ona do toho hned nezačala strkat nos, mohla teď žít." Pronesl a já zaťal ruce ještě víc v pěst, až mi začali bělat klouby. Jedno je, když se někdo naváží do mě, ale o mé mrtvé snoubence nikdo nebude říkat nic špatného.

„Tak poslouchej ty hajzle, Clare mohla žít, kdyby sis zjistil všechny informace. A jestli zjistím, že jsi Noell zkřivil jen jediný vlásek, tak tě vlastnoručně zabiju." Zasyčel jsem a on to už jsem v pozadí slyšel ještě další dva hlasy. Jeden byl chlapecký a druhý dívčí.

„Přesně za sedm dní, chci, abys mi ten čip předal. Podrobnosti ti pošlu." To bylo poslední, co řekl, pak už se ozvalo jen pípání, ohlašující ukončený hovor.

„Sakra!" Zaklel jsem a vztekle jsem bouchnul do stolečku.

„Je všechno v pořádku, pane?" Přišla zamnou Rose se starostlivým výrazem.

„Otočte to, vracíme se do Londýna." Řekl jsem a hlavu si složil do dlaní.

Stev:

„Tak co?" Zeptal jsem se Maxe, když si schoval telefon zpět do kapsy.

„Vše je zařízené, čip bude náš a my budeme moc konečně začít odznova a se spoustou peněz." Zasmál se a mě se po tváři rozlil vítězný úšklebek. Konečně ten parchant dostane to, co si zaslouží.

„Vstávej," kopnul jsem do Noellina nehybného těla, které bylo pokryto spoustou modřin a několika tržnými a řeznými ranami.

„Prosím, pusťte." Vzlykla, což mě rozesmálo. Max už odešel a tak jsem tu zůstal jen já. Hanna jela za Liamem, prý se s ním teď dlouho neviděla, tak nechce, aby něco začali tušit.

„Jsi tak naivní. My tě nikdy nepustíme. Max změnil plány. Jakmile nám tvůj otec předá ten čip, zabijeme před jeho očima tebe a potom i jeho a my budeme konečně volní." Zašeptal jsem jí do ucha a hrubě jsem ji políbil. Max mi aspoň povolil, si s ní trochu pohrát, tak toho sem tam využiju. Rozepnul jsem si zip a poté jsem si sundal i celé kalhoty. Ona se už jen krčila v koutě, protože věděla, co přijde.

Noell:

Když Stev konečně odešel, mohla jsem se obléct. Tohle bylo už po čtvrté, co mi tohle udělal. Když jsem ho poznala, myslela jsem si, že je to milý a hodný kluk, ale to jsem se v něm HODNĚ spletla. Už jsem se ani neobtěžovala přestat brečet, protože to bylo zbytečné. Maxův celý rozhovor s mým tátou jsem slyšela, a když řekl, že může za smrt mojí mámi, sevřel se mi žaludek. Já se už jen modlila, aby mě zabili rychle a tohle utrpení už konečně skočilo.