Problém?

12.díl

Olouvám se, že jsem nedodržela termín, ale jaksi mi to nevyšlo. Jak už jsem psala, zasekla jsem se takže možná zase chvíli další díl nebude, ale já se z toho nějak vymotám :D A omlouvám se, že je díl krátký...

Noell:

„Já,“ ozval se od dveří Liamův hlas a já se na něj vyděšeně podívala. Sakra, nechtěla jsem, aby to věděl a když už, tak jsem mu to chtěla říct sama. No, teď už jsem neměla šanci ani říct, že je to dítě někoho jiného.

„Ty? Kurva já si o tobě myslel, že jsi zodpovědnej!“ Křičel na něj nasraný Louis a šel pomalu k němu. Když byl úplně u něj, vrazil mu pěstí, a kdyby Liama nechytili kluci, kteří stáli za ním, skácel by se k zemi.

Po dvou týdnech mě konečně pustili domů, ale jen pod podmínkou, že se budu šetřit. Louis s Liamem stále nemluví, Liam se rozešel s Monou. Všem tvrdí, že se s ní nerozešel jen kvůli mně, ale já se tak trochu cítím provinile, protože jsem v jejich rozchodu určitě zastávala velkou část.

„Tak co dneska podnikneme?“ Vtrhli mi do pokoje holky a sedli si ke mně na postel. Usmála jsem se na ně a pokrčila jsem rameny.

„Tak co třeba……kdybychom zašli nakupovat?“ Vykřikla nadšeně Perrie a mi nad ní se smíchem pokroutili hlavou. Holky se šli tedy převléct a já se šla také připravit. Lehce jsem se namalovala, vlasy jsem si nechala rozpuštěné a oblékla jsem si volné bílé šaty s modrou mašlí v pase. K tomu jsem si vzala modré balerýny a modrou kabelku. Nasedli jsme k Perrie do auta a ta hned vyjela směr nákupák. Prošli jsme skoro všechny krámy s oblečením a botami a holky samozřejmě museli koupit něco i tomu malýmu prckovi.

"Hele, zkus si tyhle šaty." Natáhla ke mě ruku Taylor a podávala mi nádherné bledě modré letní šaty (média). Nakonec jsem si je od ní vzala a šla jsem si je vyzkoušet do kabinky. Jak jsem se tak prohlížela v tom zrcadle, musela jsem uznat, že mi vážně perfektně padnou.

"Tak už se nám ukaž." Pobízeli mě holky. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem ven z kabinky. Vlastně ani nevím, proč jsem nervózní. To bude určitě těma hormonama.

"Páni, sednou ti dokonale." Začali se nade mnou rozplývat holky.

"Jo, jsou nádherné, ale taky drahé." Povzdechla jsem si, když jsem se na sebe dívala v zrcadle.

"A od čeho máme Louisovu kreditku?" Zamávala mi s ní se smíchem El před očima. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla.

"Tak dobrá. Beru je." Řekla jsem a holky začali okamžitě skákat radostí, jako malé děti, kterým rodiče právě řekli, že jim koupí jejich vysněnou hračku. Když nás přestali nákupy bavit, zašli jsme si do Starbucks na kafe a pak jsem jeli domů.