Problém?

33.díl

Tak je tu po dlouhé době další díl. :) Jsem ráda, že někdo u této povídky ještě vydržel a moc děkuju za hvězdičky. Užijte si nový díl.

Noell:

Oslava se vážně povedla. Teď ležíme s Liamem spolu v mém pokoji, protože on ho má společný s kluky a jen se objímáme.

„Ani nevíš, jak moc jsem šťastný. Ale teď už nepočítej s tím, že tě pustím zpátky. Budeš tu semnou hezky až do konce turné, abych Vás měl pod dohledem." Řekl, pohladil mě po vlasech a já jsem se tiše zachechtala a jen jsem přikývla.

Další den měli kluci volno a tak jsme se šli všichni společně projít po Paříži. Když jsme si dali zmrzlinu, kluci zamířili hned k Eiffelovce. Já se sice výšek bojím, ale nakonec mě překecali a tak teď stojům úplně nahoře a pozoruju to nádherné město z úplně jiného úhlu, než jsem ho viděla do teď.

„Tak co, jsi ráda, že jsme tě sem vytáhli?" Zeptal se mě s úsměvem Liam a objal mě zezadu kolem pasu, přičemž položil obě ruce na mé bříško, které jemně a opatrně hladil.

„To víš, že jsem." Usmála jsem se a vlepila jsem mu malou pusu na tvář.

„Hele vy dvě hrdličky, my jdeme dolů, protože má Niall zase hlad, tak pak za námi přijďte do té restaurace naproti." Promluvil na nás Harry a my se smíchem přikývli. Takhle v obětí jsme tam stáli ještě hodnou chvíli, dokud k nám nepřišlo pár holek, které chtěli od Liama podpis a fotku. K mému překvapení se chtěli vyfotit i semnou. S Liamem jsme jim rádi vyhověli a vydali jsme se za kluky.

„Jsem strašně rád, že jsi tu." Zašeptal mi do ucha, když jsme se zastavili dole pod Eiffelovkou a políbil mě.

„Já jsem taky ráda, že jsme tady." Pousmála jsem se, chytla ho za ruku a utíkali jsme směrem k té restauraci, jak nám řekli kluci.

„Tak jo, jelikož se k nám přidala i Noell, uděláme menší změnu v pokojích." Řekl Paul, když jsme všichni seděli v letadle, které mířilo do Osla. „Harry a Louis zůstávají a Niall se Zaynem budou mít pokoj spolu. No a tady pro naše nastávají rodiče máme zamluvené společné apartmá." Mrknul na nás a odešel do kokpitu. Nikdo z nás už nějak neměl chuť na to si povídat, protože jsme byly všichni děsně unavení, a tak jsme se každý uvelebili na svém místě a usnuly jsme.

Po příletu do Osla na nás na letišti čekala halda novinářů a fanynek, kteří se hned sesypali na kluky. Bohužel jsem nestihla ‚utéct' a tak tam teď stojím s kluky a začíná se mi dělat špatně. Ten pach spousty parfémů, potu a začínající vydýchaný vzduch mi opravdu nedělal moc dobře.

Pomalu jsem se prodrala k Liamovi, který stál až vedle Nialla a zatahala jsem ho za rukáv. Otočil se na mě s úsměvem na tváři, ale jakmile viděl můj bílí obličej, ten jeho také zbledl.

„Li, mě se dělá blbě." Špitla jsem a přiložila si ruku k ústům, protože jsem čekala, že tady každou chvíli vyklopím to, co jsem do sebe tak pracně dostala ještě v letedle.

„Vydrž, zlato." Objal mě kolem ramen a na někoho zamával. Během chvilky se u nás objevil Paul s jedním bodyguardem, převzali si mě o Liama a vedli mě pryč z toho chumlu.

Hned jak jsme se ocitli před záchody, jsem dovnitř vpadla jako namydlený blesk a zavřela jsem se v jedné z kabinek, kde už jsem opravdu začala zvracet.

Po několika minutách jsem měla koečně pocit, že už je mi líp, a tak jsem spláchla a přesunula jsem se k umyvadlu, kde jsem si vypláchka pusu a opláchla si obličej.

Opřela jsem se rukama o kraj desky, ve které byla zasazena umyvadla a tupě jsem na sebe zírala do zrcadla. Byla jsem pořád bílá, ale už ne tolik, teda aspoň myslím.

„Lásko? V pořádku?" Ozvalo s klepání na dveře a z nimi Liamův sametový hlas.

„Jo, už je to dobrý." Odpověděla jsem mu a on otevřel dveře. Pousmála jsem se na něj a pomalu jsem se vydala k němu. Jenže to jsem neměla dělat. Zamotala se mi hlava, podlomi se mi kolena a já se řítila k zemi.

„Noell!" To bylo to poslední, co jsem slyšela.

Pomalu jsem začala otevírat oči a rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, kde to jsem.

„Noell, konečně." Ozval se vedle mě Louisův hlas.

„C-co se stalo?" Vysoukala jsem ze sebe přiškrceně a podívala jsme se na něj. Měl kruhy pod očima a nevypadal zrovna dobře.

„Omdlela jsi. Ale doktor říkal, že je to jen z dehydratace a z tlaku v letadle, takže by tě měli zítra půstit." Řekl a pousmál se. Chtěla jsem něco říct, ale dveře se otevřeli a dovnitř vešel skleslý Liam. Jakmile mě ale uviděl, rozzářil se jako sluníčko a spěšně se vydal ke mně.