Problém?

32.díl

Tak je tu konečně nový díl. :) Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nepřidala žádný díl, ale jaksi nebyly nápady. :/ Neslibuji, že teď to bude o moc lepší, hlavně když začala škola, ale budu se snažit. :) Tak si čtení užijte a budu ráda za votes i commenty.

Dny ubíhali a Liam se začal konečně uzdravovat. Před týdnem odjeli kluci na turné a já zůstala v Londýně. Ale dneska za nimi chci odjet. Jsme domluvená s Paulem, že na mě bude na letišti čekat auto. Jsou totiž v Paříží a navíc, je už 29.8., což znamená jen jedno. Liamovi narozeniny. Chci mu udělat překvapení a taky pro něj uspořádat oslavu. Holky jsou tam už tři dny, ale já nemohla odjet, protože jsem měla domluvenou jednu speciální prohlídku u doktora.

Pobíhala jsem po pokoji a přemýšlela jsme, co si mám všechno sebou vzít. Vlastně ani nevím, jak dlouho tam budu. No, ale je dost možné, že až Liam zjistí, co pro něj mám za dárek, nikam mě nepustí. Poroto jsem si toho radši sbalila víc.

Když jsem měla sbaleno, oblékla jsem si na sebe světle modré džíny s vysokým pasem a do nich jsem si zastrčila černé tílko, přes které jsem si přehodila Liamovu červenou kostkovanou košili. Na hlavu jsem si nasadila bejsku a snesla jsem si kufry do haly. Než přijel taxík, měla jsme ještě čas a tak jsem si z lednice vzala pomerančový džus a z misky jabko. Když se po čtvrt hodině ozval zvonek, věděla jsem, že je to taxíkář. Otevřela jsme mu a on mi pomohl s kufry do auta a jeli jsme na letiště.

Na letišti jsme byly během půl hodiny. Zaplatila jsem mu a šla jsem rovnou do odbavovací haly, protože jsem to měla jen tak tak. V letadle jsem seděla u uličky, co bylo, jak se ukázalo, dobře, protože jsem skoro pokaždé turbulenci musela běžet na záchod. Jestli to teda bude takhle pořád, tak se z toho asi zcvoknu.

Liam:

Už asi po desáté jsem se snažil dovolat Noell, ale ona mi to pořád nebrala. Buď byla nedostupná a nebo měla vypnutý telefon. Každopádně mě to dost znepokojovalo.

„Li, notak, jen si třeba někde nechala mobil." Uklidňoval mě Zayn. Přikývl jsem a sedl jsem si do křesla. Mezitím, kdy Lou upravovala Nialla, jsem jí zkusil zavolat znovu. A zase nic.

„Tak jo kluci, začínáme za pět minut." Nakouknul do šatny Paul. Těch pět minut bylo dost rychlých a než jsem se nadál, stáli jsme s kluky na pódiu.

„Ahoj Paříži! Dnešní koncert bude speciální. A víte proč?" Zakřičel do mikrofonu Harry a chvilku čekal, než mu všichni odpověděli.

„Přesně. Protože má Liam narozeniny!" Zařvali s ním společně kluci a já myslel, že mě picne. Tak trochu jsem se modlil, aby na to ti tupouni zapomněli. Protože po loňské zkušenosti, jsem měl docela strach.

„Co říkáte na to, že by jsme mu společně zazpívali?" Zakřičel pro změnu Niall a celá hala začala křičet. Když začali zpívat Happy Birthday, měl jsem vážně na krajíčku, až jsem to na konci nevydržel a vážně jsem se rozbrečel.

Noell:

Přiletěla jsem chvíli před začátkem jejich koncertu, a když jsem se podívala na telefon, měla jsem tam patnáct nepřijatých hovorů od Liama. Jen jsem se zasmála. Řidič, kterého pro mě Paul poslal mě zavezl do hotelu, kde jsem si nechala kufry a pak jsem jela hned do klubu, který Pual na mou žádost zarezervoval. Všechno jsem to tam připravila právě v čas, kdy měli kluci přijet.

„Ahoj Noell," přišli zamnou holky a objali mě. Zavolala jsem jim totiž, aby přijeli dřív. UUž tu bylo docela dost lidí, které jsem pozvala.

„Jseš nervózní?" Zeptala se mě Pezz, která si všimla, jak si hraju s prsty, což dělám jen ,když jsem vážně dost nervózní.

„Jo, bojím se, že něco zkazím." Přiznala jsem a ony se na mě povzbudivě usmáli.

„Uvidíš, že to bude dobrý. Já se taky bála, když jsem měla poprvý zpívat před lidma." Snažila se mě uklidnit Pezz. Děkovně jsem se na ně usmála a šla jsem se připravit za menší pódium, které tu bylo, protože už měli kluci přijít. Aby jste pochopili, byla jsem přemluvena, abych zazpívala a vlastně to byl i docela dobrý nápad. Když všichni ztichli a zhaslo se, poznala jsme, že už jsou tu. Pevně jsem sevřela mikrofon a zhluboka jsem se nadechla.

„Překvapení!" Ozvalo se sborově.

Liam:

Kluci mě vytáhli do klubu. Že se prý ty moje narozeniny musí pořádně oslavit. Já bych teď by ltedy mnohem radši s Noell, než někde v klubu.

„Překvapení!" Zakřičeli všichni,kdy jsme vešli dovnitř. Tak trošku jsme to čekal ,ale dělal jsem překvapeného.

„A teď pro tebe máme překvapení." Usmáli se na mě holky a táhli mě pod malé pódium, které tu bylo. Usadili mě na židli a já se na ně zmateně podíval. Pak se, ale rozezněli první tóny nějaké písně a já svůj zrak přesunul na pódium.

Close your eyes, give me your hand, darling
Do you feel my heart beating, do you understand?
Do you feel the same, am I only dreaming?
Is this burning an eternal flame?

Při prvních slovech jsem se zasekl a stále jsem zíral na prázdné pódium, kde se po chvilce objevil hnědovlasý anděl v nádherných bílých šatech. Byl to jen a jen můj anděl. Když dozpívala, všichni začali tleskat a já se vyhoupnul za ní. Přitáhnul jsme si ji k sobě a políbil jsem ji.

„Tak tohle byl ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy mohl dostat." Zašeptal jsem a opřel jsem si čelo o to její. Ona se usmála a odtáhla se ode mě.

„Opravdu to byl ten nejlepší dárek?" Zeptala se udiveně a natáhla ke mně ruku s nějakou obálkou. Opatrně jsme si jí od ní vzal a otevřel jsem ji. Vytáhnul jsme z ní bílý papírek, na kterém bylo napsáno GRATULUJU, TATÍNKU. Nechápavě jsem se podíval na Noell a ta pokývala hlavou, ať se podívám znovu do té obálky. Udělal jsem tedy tak a vytáhnul jsme malou černobílou fotku. Pořádně jsem se na ní podíval a pak jsem se s vytřeštěnýma očima podíval na Noell. Ta jen s úsměvem přikývla. Popadl jsme ji opatrně do náruče a zatočil jsem s ní ve vzduchu. Vzal jsem si od ní mikrofon a z plných plic jsem zakřičel.

„Já budu táta!" Všichni začali hlasitě tleskat a pískat a já si k sobě znovu přitáhl Noell a pořádně jsem ji políbil.