Problém?

27.díl

V psaní mám zase trošku zásek, ale snad by tu měl být nový díl zase do týdne :) užijte si tenhle a prosím o votes a vaše názory :) děkuji :)

Párty proběhla skvěle. Sice jsem musela ráno uklízet celý dům sama, ale co. Já jim to jednou vrátím a místo mě, budou uklízet oni.

„Jé, Noell, ty už jsi vzhůru?" Ozval se zamnou ten roztomilý hlas s irským přízvukem.

„Ano Nialle, na rozdíl od Vás jsem vzhůru už asi tak tři hodiny. A taky jsem Vám připravila snídani." Usmála jsem se na něj a jak jsem se otáčela od linky, vzala jsem s sebou i talíř s lívanci. On si jen mlsně olíznul rty a hned se do toho pustil. Musela jsem se zasmát, vypadal opravdu srandovně s těma jeho rozcuchanýma vlasama a jen v bíléch trenkách. To víte, už jsem si tak nějak zvykla, že tu přede mnou kluci chodí jen ve spodkách. Během pár minut se už dole objevili všichni a tak nás byla plná kuchyň. Všichni se pořád něčemu smáli, ale když potom Liam řekl, že už musí jít, že má rande, píchlo mě u srdce. Vlastně ani nevím proč. To já mu přeci tehdy řekla, že budeme jen přátelé. Už jsem tam nechtěla dál být a tak jsem se přesunula na zahradu, kde jsem si sedla na houpačku a pozorovala jsem třpytící se hladinu bazénu.

Liam:

Ve skutečnosti jsem žádné rande neměla. Měl jsem jen schůzku s jednou hodně dobrou kamarádkou, kerá mi slíbila pomoc. Pomoc, jak získat Noell. Jenže co jsem jim měl říct? Hele jdu za svojí kámoškou, která mi pomůže získat Noell zpět? Tak to ani náhodou.

„Ahoj Li," usmála se na mě Sandra(média), hned jak jsem vešel do dveří kavárny.

„Anoj San," oplatil jsem jí úsměv a sevřel jsem ji v přátelském obětí. Je to totiž už dlouho, co jsem ji neviděl a abych pravdu řekl, dost mi chyběla. Když jsme byly malý, byly jsme nejlepší přátelé.

„Tak jak se máš?" Zeptala se mě, když jsem si objednal svoje kafe.

„Ale, bylo i líp. A jak se máš vůbec ty a Ben?" Zeptal jsem se jí hned, jak jsem si na Bena vzpomněl.

„Ale, tak znáš to. Ben je sice někdy trochu vznětlivý, ale jinak je to super manžel a taky vzorný otec. Zrovna teď je doma a hlídá Lily i Tima, tak snad to spolu zvládnou." Zasmála se a já s ní. Jo, Ben býval vždycky trochu výbušný. Ty dva jsem vlastně dal dohromady já. Bylo to neplánovaný, seznámil jsem je na jedné takové větší párty tady v Londýně, asi půl roku potom, co jsme se s klukama jako kapela proslavili.

„Tak, s čím jsi potřeboval pomoc?" Zeptala se mě a položila si ruce na stůl, aby s nimi mohla lehce poklepávat po desce stolu. To dělala vždycky, když chtěla přemýšlet nad něčím důležitým.

„No, je tu jedna holka, jmenuje se Noell a......" začal jsem jí hned všechno říkat.

Noell:

„Co, že jsi se tak najednou vypařila?" Vrátil mě zpět do reality chraplavý hlas, jehož majitel si sednul vedle mě na houpačku. Jen jsem se pousmála a pokrčila jsem rameny na znamení, že ani nvím a dál jsem pozorovala vodní hladinu, na které se odráželo slunce, které už začínalo silně hřát, také díky blížící se dvanácté hodině.

„Hele, jestli tě štve to, že má Liam rande, tak mu to řekni. Vy dva okolo sebe chodíte a přestíráte, jací jste kamarádi, ale nejste. Všichni to vidíme, dokonce si toho všimnul už i Paul a to je co říct. Vy k sobě prostě pořád něco cítíte a...." začal, ale já ho hned utnula, protože jsem to nehodlala dál poslouchat.

„Hele Harry, jsi hodný, že se o mě zajímáš, ale nech to bát. Prosím. Tohle si musím vyřešit sama a pokud si nevzpomínáš, co mi Liam udělal, přečti si nějaké staré noviny, potom pochopíš, proč okolo sebe musíme chodit takhle." Řekla jsem klidně, ale cítila jsem, že se mi začíná klepat hlas. Proto jsem se rychle zvedla a vyběhla jsem po schodech rovnou do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Lehla jsem si na postel, kde jsem se už rozbrečela. Po chvilce jsem rukou zašmátrala s nočním stolku a ze šuplíku jsem vytáhla malou černobílou pomačkanou fotku. Jak moc bych si přála, aby tu teď mohlo být s námi. Z toho potratu jsem se nikdy pořádně nevzpamatovala. No, kdo by to na mém místě dokázal, když ztratil něco, nebo spíš někoho, koho miloval i během těch pár dnů, co o něm věděl.

„Noell, pojď na snídani." Slyšela jsem Louisův hlas. Pomalu jsem otevřela oči a pořádně jsem se protáhla. No, podle všeho jsme usnula a nebýt Louise, asi bych spala dál.

„Jo, už jdu." Odpověděla jsem mu, protože na mě koukal jen ode dveří, ve kterých se zastavil. On kývnul a odešel. Já se vyhrabala z postele a zamířila jsem rovnou do koupelny, abych se mohla umýt. Jelikož jsem usnula, nepřevlékla jsem se ani do pyžama, takže jsem usnula v domácím oblečení.

Po té vlažné sprše, kterou jsem už nutně potřebovala, jsem se vrátila do pokoje a ze skříně jsem si vytáhla  černé legíny s bílými křížky a volné tmavě zelené tílko s černým potiskem pírka. Nazula jsem si papuče, vlasy si stáhla do culíku a ještě jsem si přejela řasy řasenkou. To už je takovej můj zvyk, že i doma nosím řasenku.

„Dobrý ráno," pozdravila jsme kluky, hned jak jsem přišla do kuchyně a uviděla jsem je tam všechny sedět.

„Dobrý," odpověděli mi sborově. Ale přeci jen to neřekli všichni. Ten dokonalý sametový hlas tu chyběl. Sakra, co to plácám.

„Kde je Liam?" Zeptala jsem se jich, když jsem si také sedla ke stolu a nabrala jsem si lívance s marmeládou. Harry a Louis pokrčili rameny, Niall se zabíval jen jídlem a jediný, kdo mi dokázal odpověď, byl Loui.

„Jel si něco zařídit,ale do oběda by měl být zpátky." Sdělil mi odpověď a já jen zakývala hlavou, že rozumím.

„Jo, a Noell, jdeš dneska na tu brigádu?" Promluvil najednou Harry. Do teď byl jediný z nás, kdo mlčel. Zajímalo by mě, proč je teď v poslední době tak zamlklý. Samozřejmě, že když se opije, tak tu pusu nezavře, ale když není, je až nezvykle zamlklý.

„No jo, na tu jsem málem zapomněla." Plácla jsem se do čela a rychle jsem se vymrštila na nohy.

„Kam tam spěcháš?" Podivil se Niall, kterému jsem při mém neohrabaném zvedání, málem převrhla sklenici džusu rovnou do klína.

„No na tu brigádu, mám tam být už za půl hodiny." Vychrlila jsme ze sebe rychle a utíkala jsem se do pokoje zase převléct. Oblékla jsem si věci, kteréjsem měla už předem připravené asi týden, protože jsem chtěla vypadat první den co nejlépe a rychle jsem si na obličej (media) dala make-up a udělala jsem si tenké černé linky. Vlasy jsem si rozpustila a jen ofinu jsem si připnula pírkem.

„Kluci, nepůjčil  by mi někdo z Vás auto?" Udělala jsem na ně psí oči, když jsem je našla v obýváku, kde už hráli nějaké hry na playstationu. Oni se na mě podívali pohledem alá –děláš si prdel?- a já jen protočím očima. No jo no, v autoškole jsem nebyla zrovna nejlepší.

„Vezmi si moje, stejně si budu kupovat nový." Mávnul rukou Harry a hodil po mě jeho klíč. Zajímalo by mě, na co je měl zrovna teď u sebe.

„Díky, jsi zlatej. Tak se tu mějte, já přijdu ve tři." Mávla jsme na ně a už jsem běžela do garáže.