Me and my brother wolf ( TW FF )

16.

Šla jsem po školní chodbě směrem ke klukům, kteří seděli na schodech a o něčem si povídali. ,,... a taky ti chci říct, že tě hrozně miluju...," říkal zrovna Stiles, ale když jsem k nim přistoupila, zmlkl. Zkrabatila jsem obočí a zatvářila se dost nechápavě, až trochu znechuceně. Scott ke mně obrátil hlavu. ,,Jedna moje část se chce zeptat. Ale ta druhá ví, že odpověď by byla horší, než bych čekala, takže se radši nezeptám a rovnou přejdu k věci. Co tak strašně spěchá, že mě musíte tahat z hodiny?" pronesla jsem a sedla jsem si na zem vedle nich. 

Dozvěděla jsem se spoustu dalších nových informací, ze kterých mě mrazilo. Včera večer, když jsem Scotta dovedla na veterinu za Deatonem, šla jsem hned domů a očividně jsem přišla o něco zajímavého. Prý tam přišli Argentovi s nějakým mrtvým chlápkem, který měl rozdrásaný hrudník a chtěli vědět, co ho zabilo. Což samozřejmě Deaton nedokázal moc určit. Na vlkodlaka to rozhodně nevypadalo. Stiles si byl zase v autoservisu počkat na to, až mu opraví jeho jeep, ale něco tam napadlo mechanika. Prý to mělo podivné žluté oči, ne jako ty, které mívají vlkodlaci, ale jakoby krokodýlí, ještěrčí. Dokonce i tvor, který je měl, vypadal jako přerostlá, dravá ještěrka. 

,,Dobře. Nové informace, chápu. Ale co chcete, abych s tím udělala? Nebo proč jste se chtěli takhle sejít ve třech?" stále jsem nechápala. ,,Musíme zjistit, co to je za tvora, abychom se toho mohli popřípadě nějak zbavit. Existuje kniha, říká se jí bestiář, možná by tam o ní mohlo něco být, když ji najdeme," spustil Stiles. ,,Fajn, ale kde jako najdeme tu knihu? V knihovně?" rozhodila jsem rukama. ,,Ne, u Argentových," prohodil Stiles a kouknul se na Scotta. ,,Dnes večer je zápas, takže pokud se Allison nějak podaří zabavit Gerarda, můžeme se já a Chelle vloupat k němu do kanceláře a porozhlédnout se tam." 

Vykulila jsem oči a zvedla ruku, abych ho zarazila: ,,Moment. Co myslíš tím "já a Chelle se tam vloupeme a porozhlédneme se"?" Stiles na mě upřel pohled. ,,Myslím tím to, že se tam vloupeme a porozhlédneme se, nemusím ti to říkat španělsky, že ne? Nastal čas, aby ses už taky trochu zapojila," mrkl na mě a plácl mě přátelsky přes paži. ,,My se teď se Scottem nějak domluvíme s Allison, aby Gerardovi vzala klíče, abychom se do kanceláře dostali jako lidi, během dne se ti ozveme s dalším info, tak zatím čau," rozloučili se se mnou a Scott na mě jenom koukl omluvným pohledem. 

Večer těsně před začátkem zápasu jsem čekala na Stilese na parkovišti, než přijde s klíči. Chvíli jsem jenom tak postávala, popocházela a přešlapovala z jedné nohy na druhou. Najednou jsem uslyšela tiché pofňukávání, jako kdyby někdo brečel. Rozhlédla jsem se a uviděla nalevo stát auto. Mně povědomé auto. Lydie. Koukla jsem se ještě ke hřišti, jestli náhodou nejde Stiles, ale když nešel, vykročila jsem směrem k Lydiinu autu. Opravdu to byla ona. Seděla na sedadle řidiče a brečela. Jemně jsem zaklepala na okno, Lydie celá ubrečená vzhlédla a stáhla okýnko. 

,,Co se děje, Chellie?" snažila se znít vyrovnaně, ale moc jí to nešlo. Hlas jí pláčem přeskakoval. ,,No, to řekni ty mně. Ty jsi tu ta, která pláče," řekla jsem jemně. Lydie se trochu uchechtla a vypadalo to, že by mi i něco řekla, když vtom se přiřítil Stiles. ,,Tak jdeme na...ou," uprostřed věty se zarazil když uviděl brečící Lydii která hned co ho uviděla, stáhla okýnko zase zpátky. ,,Ne, počkej, Lyd..," chytila jsem ho za mikinu as vážným výrazem ve tváři zakroutila hlavou, aby ji nechal bejt. Po několika minutách jsme se už hrabali v šuplících ředitelovy kanceláře. 

,,Máš něco?" otočila jsem se ke Stilesovi, když jsem prohledala svoji část kanceláře. ,,Ne, a ty?" odpověděl mi nazpátek. Zavrtěla jsem hlavou. ,,No, já mám vás dva," uslyšeli jsme známý hlas ve dveřích a otočili se. ,,Erico.. co tady sakra děláš?" prohodila jsem. ,,Ať už tu děláte cokoliv, Michelle v tom může jistě pokračovat sama. Stilesi, ty půjdeš se mnou. Chelle jistě nestojí o to, setkat se s Derekem," zase na mě šibalsky mrkla a usmála se. Já opět přimhouřila oči. Jako vlkodlak je fakt děsná. Otočila jsem se ke Stilesovi. ,,Tak dělej, běž s ní. Já to tu zvládnu a tobě stejně nic jiného nezbyde," ujistila jsem ho. 

Ještě než ti dva zmizeli úplně, slyšela jsem je na chodbě jak se zmiňovali o školním bazénu, takže jsem usoudila, že jdou asi tam. Bezva, aspoň budu vědět, kde mám toho blbečka hledat. Asi ještě 15 minut jsem důkladně prohledávala celou kancelář, ale když ani poté jsem nic nenašla, poslala jsem Alli zprávu, že tu nic není a rozhodla se vydat zpět na hřiště. Jenže něco mi říkalo, že bych se měla jít podívat po Stilesovi. Zase jsem měla ten divný pocit, že ho musím najít. Zamkla jsem tedy kancelář a šla směrem k bazénu. 

Jakmile jsem se tam ocitla, uviděla jsem v bazénu dvě postavy. Byly těsně u sebe, jako kdyby jedna neuměla plavat a ta druhá ji nadnášela. Přišla jsem blíž a zjistila, že Stiles drží Dereka nad hladinou, ale Derek se vůbec nehýbá. ,,Michelle, pozor!" zakřičel na mě Stiles hned co mě spatřil. Rozhlédla jsem se všude kolem, ale nic a nikoho jsem neviděla. Ale pak mi instinkt nařídil, abych se podívala nahoru. ,,No do prdele!" zaječela jsem, jakmile jsem uviděla to, co se ke mně sklánělo ze stropu. Bylo to přesně takové, jak to Stiles popisoval. 

,,Skoč k nám, rychle!" zakřičel na mě Derek a já ho poslechla. Doplavala jsem k nim a dožadovala se odpovědí. Ten tvor má prý v ocasu jed, kterým když tě škrábne, tak ti ochromí na nějakou dobu celé tělo a nemůžeš se hýbat. To by vysvětlovalo to, proč Stiles nadnáší Dereka. ,,A kde je Erica?" zeptala jsem se pak, když jsem ji tu nikde neviděla. ,,V limbu," podotkl Stiles a kývl hlavou ke zdi, kde ležela omráčená Erica. Skvěle, pomyslela jsem si. Stiles se už prý snažil dovolat Scottovi, ale ten je mu to hned típl s tím, že nemůže. 

,,Co budeme dělat?" chtěla jsem vědět, ale hned co jsem to dořekla, se odněkud zjevil Scott, chvíli se pral s tím otvorem a pak se mu ho nějak podařilo zahnat. Vylezli jsme z vody, Derek se už začínal pomalu hýbat. Potom nám sdělil, že ten tvor je nejspíš kanima. Poznal to podle toho, že jakmile tvor uviděl svůj odraz ve vodě, vylekal se. Znamená to něco jako že ten tvor sám neví, kdo nebo co vlastně je. Přeměňuje se stejně jako vlkodlak, ale je to trochu jiný. ,,Měli bychom se všichni spojit a zjistit, kdo to je a zastavit to. Zabíjí to lidi," ukončil to Scott  a přejel pohledem mě, Stilese, Dereka a Ericu, zatímco jsme už všichni v pořádku stáli na školním parkovišti.