Me and my brother wolf ( TW FF )

34.

Po takovém hrůzném zjištění jsme se se Scottem a Stilesem dohodli, že by bylo nejlepší o profesorčině identitě říct Derekovi. Jednak proto, že jsme konečně zjistili, kdo je Darach, druhak proto, že s ní měl Derek romantický vztah a zasloužil si to vědět. Díky bohu jsme k němu dorazili ještě před tím, než se k němu nasáčkovala slečna Blakeová, jenom tak jsme měli největší šanci mu o ní říct. Jakmile se objevila u Derekových dveří do skladiště, já s klukama jsme se schovali, aby nás neviděla, ale stejně to dopadlo tak, že na Derekovi poznala, že pravdu již zná, takže jsme vyšli ze svého úkrytu. 

Snažili jsme se z ní dostat nějaké informace o tom, kde je Stilesův táta, kterého unesla, ale před Derekem stále hrála, že vůbec neví o čem to mluvíme a že si vymýšlíme. Proto Scott vytáhl zázračnou lahvičku kterou dostal od Deatona, otevřel ji a její obsah vyprázdnil směrem ke slečně Blakeové. Jakmile se tak stalo, na chvíli se ukázala její pravá podoba - podoba Daracha. Chvíli na to ji Derek málem zabil, ale na naše naléhání o tom, že bez ní nikdy nenajdeme pana Stilinskiho a Cora se neuzdraví, ji pustil. Pak jsme jeli do nemocnice. 

Jakmile jsme dorazili, museli jsme ihned najít Coru, což bylo samo o sobě celkem těžké. Už jenom proto, že venku zuřila obrovská bouře a nemocnice se evakuovala. Máma nám řekla veškeré informace o tom, kdy a kde bude sanitka, abychom Coru stihli do ní dát. Musela tam být. Vmáčkli jsme se do výtahu, vepředu stál Derek a držel za paži naši profesorku, a za nimi jsme stáli my: Scott připraven kdykoliv vytasit drápy, Stiles s máminou baseballovou pálkou a samozřejmě já. Bez ničeho. Jenom jsem šla s nimi. Nemusím vám popisovat to, jak zbytečně jsem se zase cítila. Když jsme dorazili do patra, kde měla Cora ležet, běželi jsme najít její pokoj. 

Po chvilce jsme ho našli, ale bohužel prázdný. Jenom u její postele byla černá hmota, jako kdyby ji zrovna někdo vyzvracel - byl to oměj. Bylo nám jasný, že tu určitě ještě před chvílí byla. Ale kam se poděla? Potom jsme uslyšeli hodně hlasité zvuky a hned nato k nám letěl Peter. Svalil se k našim nohám a na konci chodby stála dvojčata, opět spojená v jednoho vlkodlaka. A hned u zdi před nimi ležela na zemi Cora, úplně mimo vědomí. Všichni vlkodlaci se pustili do boje, zatímco já a Stiles jsme tam stáli a nevěděli, co dělat. 

Když to po chvíli vypadalo, že máme vyhráno, Peter popadl Coru, přehodil si ji přes rameno a rychle jsme všichni utíkali pryč. Schovali jsme se do márnice. Začali jsme vymýšlet plány, jak dostaneme Coru do sanitky a jak ochráníme Blakeovou před Deucalionem. Ne proto, že bychom ji nechtěli vydat, ale spíš proto, že jsme ji potřebovali kvůli Coře a panu Stilinskimu. Mezitím co Stiles křičel na Dereka, tak zapraskalo v malém rozhlase, který byl umístěn v každé místnosti v nemocnici. Byla to naše máma: ,,Máte deset minut na to, abyste Deucalionovi předali slečnu Blakeovou." 

,,Skvělý, co teď?" máchla jsem rukama. Všichni se na mě otočili, ale neřekli ani slovo. Zřejmě je tohle taky vykolejilo. ,,Scotte, má naši mámu," zkusila jsem to znovu. ,,Já vím," řekl prostě. Potom se nadechla spustil: ,,Já s Peterem půjdeme pro naši mámu a vy ostatní dotanete Coru do té sanitky a zároveň tak ochráníte slečnu Blakeovou, jasný?" rozhodl. Všichni jsme souhlasili. Vyšli jsme z márnice a rozdělili se: Scott s Peterem na jednu stranu, já se Stilesem, Derekem a slečnou Blakeovou na stranu druhou. Po necelých deseti minutách bloudění jsme se konečně dostali ven za nemocnici, kde stála připravená sanitka, do které jsme naložili Coru. 

Ale očividně jsme zdaleka neměli vyhráno. Profesorka Blakeová šla obhlédnout terén, ale našla vedle sanitky mrtvého saniťáka.. a hned se vynořila Kali. Blakeová s Derekem se rozhodli vzít nohy na ramena a já se Stilesem jsme se zavřeli do sanitky s Corou v bezvědomí. Viděli jsme ty tři proběhnout kolem a potom jsme osaměli. ,,Co teď?" zeptala jsem se Stilese trochu zoufale. Stiles si povzdechl a odpověděl: ,,Asi budeme čekat, až pro nás někdo přijde, nebo nevím. Rozhodně tady budeme hlídat Coru a uvidíme," rozhodl. ,,Tak fajn." Uběhlo asi deset minut ticha. 

,,Máš strach?" prolomila jsem ticho. Stiles ke mně naklonil hlavu a zatvářil se nechápavě. ,,Myslím.. celkově. O tátu, o ostatní, co se stane.. a tak," vysvětlila jsem svou otázku. ,,Jasně, že se bojím, Chelle. Ale co mám dělat? Nemám drápy, nemám tesáky. Jsem jenom člověk. Obyčejný člověk, který nic moc nezmůže. Jediný co můžu dělat, je máchat pálkou a doufat, že se trefím natolik dobře, aby mě to zachránilo a mohl bych utéct. Můžu dělat jedině to, že tu sedím a hlídám Coru v bezvědomí čistě jenom proto, aby nezůstala sama." Hned co to dořekl, se Cora začala dusit a přestala na chvíli dýchat. 

,,Proboha, dělej něco!" zakřičela jsem na Stilese. Stiles se k ní hned sehnul a začal jí dávat umělé dýchání z úst do úst. Po třech minutách se Cora rozkašlala, popadla dech, ale potom zase omdlela - naštěstí ale dýchala. Oba jsme si oddechli. ,,Tak to bylo o fous," podotkla jsem. Stiles jenom pokýval hlavou, jinak neřekl nic. ,,Stilesi, nejsi zbytečnej." ,,Cože?" otočil se ke mně. ,,Říkám, že nejsi jenom obyčejnej člověk. Teda, chci tím říct - já taky nejsem nadpřirozená bytost, taky nemůžu nějak výrazně přispět. Ale.. možná proto jsme unikátní. Coru jsi teď zachránil a nepotřeboval jsi k tomu žádný tesáky, kouzla a ani drápy. Jsme dobrej tým, chápeš?"

Chvíli na mě jen tak koukal, až potom se zvedl, sedl si vedle mě, objal mě okolo ramen a přitiskl mě k sobě. ,,Jo, to jsme," prohodil. Chtěla jsem podotknout něco rádoby jízlivého na naše objetí, abych odlehčila situaci, ale Stilese to napadlo a byl rychlejší: ,,Nekaž to," pronesl jenom, já se zasmála a zůstala jsem mlčet. Po dvaceti minutách jsme byli vyrušeni Scottem a pak se události začaly sbíhat hodně rychle. Dereka s Blakeovou uvěznila smečka alf a Scott se k němu přidal, aby zachránil pana Stilinskiho a naši mámu. 

Zítra vyjde Witchy home <3