Me and my brother wolf ( TW FF )

24.

Mezitím co máma jela spolu se sanitkou a Jacksonovým mrtvým tělem do márnice, objevil se Stiles. Zmlácený. Jeho táta z toho šílel a chtěl vědět, kdo mu to udělal, ale Stiles se z toho vymluvil. Bylo mi jasné, že to neudělal nikdo ze druhého týmu jenom proto, že prohráli a Stiles se jim vysmíval. Což o to, možné by to bylo.. ale Stiles tohle neměl zapotřebí dělat a pokud jo, tak určitě ne sám. A dost pochybuju o tom, že by dělali tohle, když jsou teď mnohem jiné a důležitější starosti. Proto jsem se nabídla, že pojedu s panem Stilinskim a se Stilesem domů. 

,,Michelle, fakt mi nic není," pronesl otráveně Stiles ležíc na posteli obličejem dolů. ,,Jo, to vidím. Ne hele víš co? Bud sedět přímo tady a hlídat tě," odpověděla jsem důležitě, sedla si na židli naproti posteli a založila si ruce na prsou. Stiles jeom zamručel. ,,Tak a teď mi řekni, co se ti stalo?" vyzvídala jsem. Stiles zvedl hlavu a opřel se o bradu: ,,Hhhh, Gerard. Stačí?" pokrčil rameny. ,,Cože? Tohle ti udělal Gerard? Děláš si srandu? Musíme to okamžitě říct tvému tátovi, Stilese. Slyšíš?" a už jsem zvedala, že půjdu dolů. ,,V žádném případě," rychle se zvedl Stiles a bleskurychle byl u mě a zacpal mi rukou pusu. 

,,Tohle se táta nesmí dozvědět, jasný? Slib mi to," řekl smutně a unaveně. Kývla jsem a slíbila mu to. Povzdechl si, spustil ruku z mých úst a sedl si na postel. Chtěla jsem ještě něco říct, ale vtom někdo začal klepat na dveře. ,,Tati, jsme v pohodě a nemáme hlad!" křikl Stiles ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu. ,,Říkám, že jsme v pohodě!" křikl znovu a tentokrát trochu hlasitěji. Opět klepání. Stiles už se naštvaně nafouknul tak, jak to vždycky dělal a šel rozzlobeně ke dveřím a s trhnutím je otevřel. 

Stála tam Lydie. Jakmile mě uviděla, znervozněla ještě víc, než byla předtím - nebo tak aspoň vypadala: ,,Ehm, tvůj táta mě pustil. Ale jestli ruším, můžu se zastavit za pár hodin nebo tak," už se začala otáčet k odchodu, když vtom jsem se probrala a rychle vyběhla na chodbu: ,,Já si vlastně vzpomněla, že jsem chtěla s něčím pomoct panu Stilinskimu, takže jestli si vy dva potřebujete něco říct, není třeba to odkládat, že, Stilesi?" významně jsem se na něj podívala, potom postrčila Lydii do pokoje a s nervozním a trapným úsměvem za ní přibouchla dveře. 

,,Co se tam nahoře děje?" zeptal se mě pak dole v kuchyni s hraným nezájmem pan Stilinski. ,,Asi nic moc zajímavého," odpověděla jsem nenuceně a když mi pan Stilinski věnoval významný pohled, došlo mi, jak to asi znělo. Zasmála jsem se: ,,Nemyslela jsem tím nic jakože nic, ale nic jako prostě... nic. Chápete?" snažila se to rychle zamluvit. Podle jeho dalšího výrazu jsem pochopila, že toho pochopil víc, než dost. Po nějaké chvíli, co jsem mu pomáhala s nádobím se shora řítila Lydie a nevypadala moc nadšeně. Chtěli jsme ji zastavit, ale ani se nerozloučila a prostě vyběhla ven. Vrhli jsme s panem Stilinskim na sebe pohledy a navzájem jsme řekli: ,,Za ním!" 

Vběhli jsme do Stilesova pokoje. Chtěli jsme vědět, co se stalo, ale Stiles chtěl mluvit jenom se mnou. ,,Tak co se děje?" ptala jsem se hned, co za panem Stilinskim zaklaply dveře. ,,Prostě.. odešla, chápeš? Pořád miluje Jacksona." Sedla jsem si vedle Stilese na postel: ,,Já nevím, co ti mám na to říct. Jednak proto, že jsem tohle ještě nezažila a jednak proto, že oba jsou taky moji kámoši a je mi blbé říkat, že jim to nevyjde, aby mohla být Lyd s tebou nebo tak. I když je Jackson mrtvý..," pak mi došlo, jak hrozně to vlastně muselo znít. 

,,Chelle, v pohodě. Já to chápu, jasný? Jenom.. prostě mě to vždycky dostane. Miluju ji už tolik let a co z toho," povzdechl si Stiles a potom se na mě podíval: ,,Ale věřím tomu, že se jednou taky zamiluješ. Možná i víckrát," mrkl na mě. Usmála jsem se na něj zpátky. Potom mě něco napadlo. ,,Měli bychom jí pomoct," řekla jsem prostě. ,,S čím jako?" nechápal. ,,Pořád přece mluvila o tom, jak musí Jacksonovi odevzdat ten klíč. A Gerard. Co po tobě vůbec chtěl? Stilesi, mluv pravdu." 

Po tom, co se ta jeho pusa rozmluvila, mi dal zapravdu, že musíme dohonit Lydii. Jackson neumřel. Jenom se zrodí znovu a jediný člověk, který ho dokáže přivést zpět, je Lydie. Dohonili jsme ji na půli cesty a nabrali ji sebou do jeepu. V několika minutách už Stiles prorážel masivní dveře kontejnerové budovy, kde byli ostatní. A tím ostatní myslím Scotta, Dereka, Isaaca, Allison, pana Argenta, Gerarda a samozřejmě Jacksona jako kanimu, kterého Stiles srazil autem a zřejmě tím zachránil život Allison. Gerard ležel na zemi v kaluži černé krve a ostatní vypadal trochu vyděšeně, ale trochu měli i úlevu ve tvářích, když jsme se objevili. 

,,Dostal jsem ho?" ujišťoval se Stiles, zatímco vylézal z auta. My jsme ho s Lydií následovaly. Vtom se Jacson probral a chytil mě pod krkem. Na těch pár sekund mám okno. Úplně se mi zatmělo před očima. Srdce mi bušilo jako o závod, rozklepala jsem se a začaly mi téct slzy. Věděla jsem, že to, co mě drž pod krkem, není Jackson. A právě proto jsem se tolik bála. Jenom jsem někde zpovzdálí uslyšela hlasy Scotta a Dereka, jak oba současně vypustili hlasité "Ne", ale pak je někdo zarazil. Přede mnou a Jacsonem se objevila Lydie s klíčem v ruce. 

Něco mu říkala. Neslyšela jsem sice pořádně co, ale po chvíli se začal zase měnit v člověka. A jakmile se proměnil úplně, rukou, kterou mě nedržel, si od ní vzal ten klíč. Potom se se slzami v očích podíval na Lydii a potom na mě: ,,Chellie?" řekl zlomeným hlasem a okamžitě mě pustil. A v tu ránu se seběhlo víc věc najednou. Odněkud zezadu se k němu přiblížil Peter a oživil mi tak nepříjemné vzpomínky na něj, Derek se přihnal zepředu a svými drápy bodl Jacksona do břicha. Já jsem jenom reflexivně zakřičela "Ne" a slzy mi začaly téct proudem. 

Lydie mě přitom držela v náručí a plakala taky. ,,On za to nemůže, proč to dělají.." vzlykala jsem jí do náruče. 

Úspěšně jsem s vámi zakončila 2. sérii! :D a bohužel začnu psát tu horší část, 3. sérii, která je ze všech sérií nejdelší, pog:Ddd ale slíbila jsem, že už to dopíšu, takže s tím raději počítejte:D<3