Me and my brother wolf ( TW FF )

1.

Bylo asi 10 večer a já seděla na posteli ve svém pokoji a učila se na další den. Normálně jsem se takhle dlouho neučila, ale zítra píšeme hned tři písemky, jedna z matiky, jedna z chemie a jedna z angličtiny. Nemusím zdůrazňovat, že všechny předměty zrovna nejlehčí nejsou, takže kdo se pořádně nenaučí, má špatnou známku. 

Odvedle slyším nepravidelné dýchání, vydechování a oddechování, takže mi je jasný, že Scott cvičí na zítřejší trénink lakrosu. Ne, že by ho kouč poslal na hřiště, ale chápu, že se snaží. Já a můj bratr jsme tak trochu jako Tom a Jerry. Samozřejmě je to tak, že on je hnusnej na mě, já mu to jenom oplácím, vážně. Nejhorší je na tom to, že já jsem na to sama, ale Scott si někdy bere na pomoc svého nejlepšího kamaráda Stilese, kterému také nedělá problém mě jakkoliv odradit. 

Nicméně zpátky k mému vyprávění. Seděla jsem na posteli a učila se, když v tom jsem uslyšela venku za domem nějaký šramot. Vím, že u našeho domu je spousta stromů a tak, ale tohle bylo jiný. Znělo to spíš, jako kdyby tam někdo byl. Ještě chvíli jsem počkala, jestli něco neuslyším, a potom se zvedla, že se tam půjdu podívat. 

Rychle ale potichu jsem seběhla schody, ani boty jsem si nevzala, takže jsem šla bosa. To proto, abych popřípadě nevzbudila mámu, kdybych náhodou klapala. Když jsem se blížila podlouhlou chodbou k terase a síťovaným dveřím, uviděla jsem tam stíny. Že by mě předběhl už Scott? nebo to vůbec není Scott, ale nějaký vetřelec? Rozhlédla jsem se a očima hledala baseballovou pálku, která byla vždy kousek od síťovaných dveří opřená o skříňku, ale pálka tam nebyla. Aha, tak to je možná Scott. Ale i tak jsem se pro jistotu zaposlouchala, jestli něco neuslyším. A slyšela. Co tady sakra dělá Stiles? 

Vykašlala jsem se na nenápadnost a přímo rozrazila síťované dveře. No jistě, byli tu oba. A oba byli pěkně vyděšení když jsem se tam tak přiřítila. Stiles stál mimo verandu a měl obranný postoj, jako kdybych na něj útočila nebo co. Scott měl v rukou pálku a byl připraven kdykoliv uhodit. Když však zjistili, že jsem to jenom já, oddechli si a stáhli se. ,,Co tady sakra děláš, Michelle?" vyjel hned Scott. ,,Já? Co tu děláte vy? Zase jdete ven, že jo?" založila jsem si ruce na hrudi a koukala na ně s výrazem "já to věděla". ,,Do toho ti nic není, mrně. A vůbec, Večerníček už dávno skončil," vložil se do toho hned Stiles, aby nebyl pozadu s urážením Scottovy mladší sestry - mě. 

Druhý den ve škole jsem si o tom povídala s mou nejlepší kamarádkou Lizzie. Znaly jsme se už od školky a byly jsme prakticky nerozlučné. ,,Hele, nechtěla by sis skočit místo normálního školního oběda třeba na pizzu?" zeptala se mě Lizzie dopoledne a já nemohla nic jiného, než souhlasit. Ještě jsem si ale musela skočit do skříňky pro peněženku, ve které jsem poté zjistila, že nic není. No nic, nedá se nic dělat, budu muset jít za Scottem a požádat ho, aby mi půjčil. 

Vím, že má brigádu na veterině, takže určitě něco bude mít. Přišla jsem k jeho skříňce a k mému štěstí tam byl. Ale zároveň i k mému neštěstí tam byl i Stiles. Achjo. Hned jak jsem k nim přišla, nemohl si Stiles odpustit poznámku. ,,Ty nás teď jako pronásleduješ?" a rozhodil přitom rukama. ,,Vás dva? To určitě, nejste pro mě ničím zajímavým. Jsem ráda, že si na pár hodin ve škole užiju volno od vašich xichtů," oplatila jsem mu to. ,,Fajn, tak co chceš, Michelle?" šel rovnou k věci Scott. ,,Chci jít s Lizzie na pizzu, ale zjistila jsem, že nemám peníze, tak jsem se chtěla zeptat, zda bys mi nějaké nepůjčil, ale než odpovíš, tak bych ti jenom ráda připomněla, že máma o tvém včerejším nočním rande se Stilesem nic neví, ale to by se mohlo rychle změnit. Takže?" mile jsem se na něj usmála a nastavila ruku. 

Scott se na mě chvíli vražedně díval, ale pak si dlouze povzdechl a začal z kapsy vytahovat peněženku. ,,Děláš si srandu, Scotte? Co to děláš? Ten prcek tě vydírá, to si nemůžeš nechat líbit," vložil se do toho zase Stiles. ,,Ne, to nemůžu, Stilesi. Ale musím," řekl Scott a podal mi stovku. 

Cestu domů jsem si protáhla. Ráda se procházím po Beacon Hills, i když tady v podstatě nic není. Prostě ráda přemýšlím a pomáhá mi to pročistit si hlavu. Taky jsem přemýšlela o tom, co se mi dnes stalo ve škole. Nebo spíš, co se stalo Scottovi. Vlastně jsem u toho přímo nebyla, ale dozvěděla jsem se to od určité osoby. Ta určitá osoba se jmenuje Jackson Whittemore, ne že bychom byli kamarádi. Je to jenom jeden z nejhezčích kluků na škole a kapitán lakrosového družstva. Díky němu náš tým vyhrává prakticky pořád. Nikdy se mi nijak extra nelíbil, je moc namachrovanej, ale slyšela jsem že když ho poznáte blíž, tak zas tak hroznej není. 

Nicméně si mě dnes odchytl ve škole na chodbě a chtěl vědět, co Scott bere. Rozesmála jsem se a řekla mu, že nic nebere, maximálně tak prášky na to, aby byl ještě větší idiot než je teď. Prý dneska na tréninku válel, dal hodně golů. Upřímně jsem nevěděla, co mu na to mám říct, můj bratr přece neumí hrát lakros a navíc, proč se ptá mě a ne jeho? Prý jemu to nechce říct. Chtěl mi ještě něco říct, ale přišla si pro něj Lydie, to je jeho přítelkyně, kdyby jste nevěděli. Lydie Martinová. Nejoblíbenější holka na škole. A taky nejhezčí. 

Vím, že je do ní Stiles zamilovaný, ale nedobírám si ho kvůli tomu. Je to jeho slabina a já nejsem takový zloun abych do někoho takhle kopala a rýpala. Když mě Lydie uviděla, jenom se na mě usmála, pozdravila mě "ahojky, Chellie" a odešla i s Jacksonem. Je zajímavý, že zná mě, ale mého bratra ne. Ta přezdívka "Chellie". Nijak extra se mi nelíbí, ale od ní mi to nevadí, kdyby to řekl někdo jiný, tak asi ano. 

Jednou jsem se jí zeptala, proč mi tak říká. Prý jsem tak roztomilá, že jí je líto mi říkat celým jménem a zkratka Chell nevyjádří mou roztomilost. Není třeba dodávat, jak mě to od ní potěšilo. Ale zpět k mé procházce. Jak jsem se tak procházela, začalo foukat a začala být celkem zima. Vytáhla jsem si z batohu mikinu a přetáhla ji přes hlavu. Chtěla jsem zase vyrazit, ale najednou jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla. Řekla jsem si, že to bude ta moje slavná paranoia, tak jsem se raději zase rozešla pryč, ale tentokrát rychleji. Přece jenom, kdyby náhodou. 

Uslyšela jsem za sebou kroky. Otočila se, nic. Porč mi ale přišlo, že to vůbec nebyly lidské kroky, ale jak od nějakého zvířete? Třeba vlk nebo tak něco? A ještě jak minulou noc našli tu zavražděnou dívku v lese? Má paranoia trochu více stoupla. Otočila jsem se zpět na cestu s úmyslem se raději rychle vytratit, ale najednou se přede mnou objevil muž. Teda, ani nevím, jestli to byl přímo muž nebo mladík, byl o něco málo starší než Scott se Stilesem. Měl nakrátko střižené černé vlasy, koženou černou bundu a kamenný výraz ve tváři. 

,,Ahoj, jsem Derek, nepotřebuješ pomoc?" 

AHOJ, LIDI! Ještě jednou se strašně omlouvám, že jsem Vám smazala ff na TMR a dlouho mi trvalo, než jsem něco vydala. S tím je teď ale konec! Vím, že jste si hodně oblíbili mou ff Wolfs Love a psali jste mi, abych napsala i zbylé 4 série... no, tak tady je máte! A snad Vás potěším i tím, že další díl vydám hned zítra!