Me and my brother wolf ( TW FF )

5.

Další den se měly konat třídní schůzky. Další věc, ve které jsme byli se Scottem úplně jiní. Zatímco on se třídních schůzek bál, já je neřešila. Vždy jsem měla dobré známky a to jsem se ani nemusela pořádně učit. Nějak mi to vše lezlo samo do hlavy. Zatímco Scott? Ten i když se snažil, tak mu to ve většině případů nevyšlo a během těchhle dní, kdy je všechno naruby a má jiné starosti, se jeho známky zhoršily ještě víc. Rozhodla jsem se, že je načase být hodná mladší sestra a budu to krýt. Už jenom proto že se mě teď tyhle věci týkají taky. 

Ale nemůžu ho krýt věčně, to bylo jasné nám oboum. Hned ráno po příchodu do školy se totiž vypařil a já naprosto nevěděla kam, na jak dlouho, kdy se vrátí a s kým je. Se Stilesem zřejmě ne, protože ten si mě ve škole odchytl a snažil se ze mě vypáčit, kde je Scott. No, ale nepochodil. Řekla jsem mu, že by to možná mohla vědět Allison, ale po té se prý taky slehla zem, takže jsme tak nějak usoudili, že budou někde spolu. To šli fakt za školu? Super, tak jaký přestupek nám tu ještě chybí..? 

Potom jsem na chodbě uviděla opět Dereka. Co potřebuje tentokrát? Jakmile jsem ho uviděla, rozešla jsem se k němu. ,,Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se. Nevypadal nijak překvapeně, nejspíš počítal s tím, že mě ve škole zastihne. ,,Potřeboval jsem o něčem mluvit s Jacksonem, to neřeš," mávl rukou a usmál se na mě. Derek se usmál? Jako vážně? Cool. ,,Týká se to té včerejší noci co se stalo jemu a Lydii?" nenechala jsem se odbýt. Derek si povzdychl. ,,Tobě vážně nic neunikne, co?" ušklíbl se. ,,Ne, to rozhodně ne," mrkla jsem na něj a zeširoka se usmála. Tak aby jste byli v obraze. 

Včera večer se totiž Jackson s Lyd chtěli koukat na film, tak si zajeli do videopůjčovny. Zatímco Jackson šel vybírat film, Lydie zůstala ( naštěstí ) v autě. Jenže ještě před Jacksonem se něco dostalo dovnitř obchodu a zabilo prodavače, načež potom zaútočilo i na Jacksona a potom uteklo. Naštěstí se mu nic nestalo, ale jak on, tak i Lydie z toho byli a předpokládám že stále jsou, ještě v šoku. Což mi vlastně připomíná, že jsem chtěla jít pozdravit Jacksona a zeptat se, jak se mu vede. I když jak to teď píšu, tak mi spíš přijde, že by to bylo zbytečné, protože je jasné, že je ještě otřesený. 

Ale zpátky ke dnešku. No, abych to shrnula. Nechce se mi chodit příliš do podrobností, ale Derek se mi fakt zamlouval a myslím tím jako kamarád, ne jako něco víc. Chtěla jsem ho víc poznat, tak jsem i přes jeho souhlas ho donutila souhlasit, že s ním půjdu k němu domů. Nebo to, co z jeho domova zbylo. Vždycky jsem si to tam chtěla prohlédnout, ale bála jsem se tam jít sama a teď mám příležitost jít tam přímo s někým, kdo tam bydlí. Hned co mi skončila škola, na mě Derek čekal. 

Zajímavé, myslela jsem si, že s tím souhlasil jenom proto, aby se mě zbavil. Ale to se nestalo. Roztomilé. Jakmile jsme dorazili k němu domů, hned jsem se chtěla rozběhnout nahoru do patra, ale Derek mě zadržel. ,,Počkej, kam si myslíš, že jdeš?" zavřel za námi dveře. ,,Porozhlédnout se po tvém polodomě?" řekla jsem nejistě. ,,V žádném případě tam nahoru nepůjdeš, ty schody se skoro rozpadají a já si tohle na triko nevezmu. Nerad bych tě pak Scottovi předával po částech těla," dokončil proslov a jeho ton naznačoval, že se s ním nemám dál hádat. 

Pokynul mi rukou směrem k něčemu, co zřejmě měla být kuchyně. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. Nechce mi nabídnout 10 let starý kafe, že ne? pomyslela jsem si. Hluboce jsem si povzdychla a šla za ním. Nic jiného mi ani nezbývalo. Měla jsem pravdu, byla to kuchyně. A taky jak jsem předpokládala, nebyla vůbec uklizená a ani nijak upravená. Proč prostě aspoň trochu neuklidí, když se tu chce zašívat? Na zemi byl popel a prach, nábytek byl skoro všechen namaděru a věřím, že kdybych si sedla na jednu z těch židlí, rozpadla by se. A ne pod mojí váhou. 

Asi po třech hodinách bych čekala, že mi Derek něco o své rodině řekne, ale střežil si své soukromí jako kdyby mi nevěřil. A možná taky nevěří. Asi je na to ještě brzo. Nicméně tohle posezení dopadlo tak, že si Derek šel zacvičit a já seděla v kuchyni na lince, kterou jsem předtím důkladně utřela všemi kapesníky, co jsem našla v batohu a vytáhla si knížku. Teď si určitě říkáte co jsem to za holku, že si čtu, když hned vedle v chodbě je namakaný mladík, co cvičí. Říkala jsem přece, že se mi líbí jako kamarád, ne něco víc. 

Takže mi to bylo šumafuk. Jenže po chvíli se tahle pohoda změnila. ,,Hej, Chelle!" zavolal na mě Derek šeptem. Proč sakra šeptá? Zvedla jsem hlavu od knihy a uviděla ho stát ve dveřích do kuchyně. Rukou mi naznačil, abych šla k němu. ,,Musíš odsud rychle zmizet, vidíš tamhle ty dveře?" ukázal ke dveřím, které vedly z kuchyně někam pryč. ,,Vezmi si věci, projdi jimi a rychle utíkej pryč. A potichu a snaž se, aby tě nikdo neviděl, jasný?" pochopila jsem, že to budou asi dveře na zadní verandu. ,,Ale proč?" chtěla jsem vědět. ,,Lovci. Jdou sem a nesmí tě tu najít, jinak budeš v nebezpečí, chápeš?" vychrlil ze sebe rychle šeptem. 

,,Ale co budeš dělat ty?" nenechala jsem se. ,,Já se o ně postarám, zvládnu to. Jediný, koho tady teď musím ochránit jseš ty, tak už padej!" zvýšil trochu hlas a postrčil mě do kuchyně, Neměla jsem na výběr. Sebrala jsem si rychle věci, zkontrolovala, jestli mám všechno, naposledy se ještě ohlédla po Derekovi, který mi naznačil, ať už jdu, a vyšla jsem. Pomalu jsem vešla na verandu a potichu zavřela za sebou dveře. Když jsem konečně spočinula nohama na trávě, uslyšela jsem z domu bouchání a něčí hlas. Byla to nějaká žena. Pak jsem uslyšela bouchání nebezpečně blízko verandových dveří, a to už jsem usoudila, že bych opravdu radši měla zmizet. 

Nechtěla jsem tam sice Dereka nechat, ale je fakt, že se v tom asi vyzná líp. Ale nedokázala jsem se odtrhnout z místa. I když jsem věděla, že bych měla utéct, nedokázala jsem to. Prostě jsem čupěla pod verandou na bobku a poslouchala, co se děje v domě. Teď tam bylo ticho. Možná už odešli a můžu se tam vrátit. Ne, Michelle. Derek řekl, že máš utíkat pryč. Teď nebo nikdy, PROSTĚ UŽ BĚŽ! Vykřikla jsem v mysli a na to se rozběhla. Po chvilce běhu jsem to uslyšela. Prudce jsem zastavila a otočila se zpět. Z Derekova domu zazněly výstřely. Spousta výstřelů. A pak už bylo ticho. 

Ahojky, omlouvám se, že píši zase s velkým zpožděním, ale minulý víkend jsem doma neměla wifi, byla jsem na datech, která jsem si nechtěla moc plýtvat, takže se omlouvám, že jsem ti nevydala, ale odteď budu vydávat přesně v den, kdy řeknu! Takže další kapitola vyjde zítra!