Me and my brother wolf ( TW FF )

6.

Další den jsem byla ve škole jako zombie, protože jsem skoro celou noc nespala. Musela jsem pořád myslet na Dereka. Je v pořádku? Zabili ho? Co se vlastně přesně stalo? Chodila jsem po chodbách a vůbec nevnímala okolí a ani jsem pořádně nevěděla, co mám za hodiny. Vyhýbala jsem se i Lizzie, protože bych stejně nevnímala ani ji. Když mi skončilo vyučování, měla jsem v plánu jít na oběd, kde si vezmu jídlo, aby to vypadalo, že aspoň jím a pak půjdu domů, odkud se zkusím ozvat Derekovi, abych zjistila, co s ním je. Cestou ze školy jsem ale uviděla Jacksona. 

Od té doby, co se mu stala ta věc s alfou, jsem s ním nemluvila. Nějak jsem si na to netroufla. Ale dnes jsem byla obecně mimo a pokud se Derekovi něco stalo, je mou povinností pomoct ostatním v téhle bryndě. Tak jsem k němu zamířila. Nevím proč, ale šel rovnou k hřišti, kde kluci normálně hráli lakros. Což bylo divný vzhledem k tomu, že dnes trénink neměli. Ale je fakt, že Jackson trénoval i když nemusel. Vím to od Lydie, která to občas zmínila a také jsem ho několikrát viděla na hřišti trénovat i po tréninku. ,,Hej, Jacksone!" zavolala jsem na něj, abych na sebe upozornila. 

Jackson se zastavil a otočil se ke mně. Zamávala jsem na něj a popoběhla, abych ho dohnala. ,,Čau, kam to jdeš?" zeptala jsem se a srovnala s ním krok. Snad mu nebude vadit, když se na chvíli přidám na jeho procházku. ,,Jenom se tak procházím," odpověděl trochu nuceně, trochu nervozně a mávl rukou, jako kdyby o nic nešlo. Přišlo mi to divný. Od toho incidentu se chová divně. Na jednu stranu se nedivím, ale na druhou by si možná potřeboval s někým promluvit? ,,Hele, jsi v pohodě?" zeptala jsem se opatrně a položila mu ruku na paži. 

Trochu sebou cukl. ,,Jo, je mi fajn. Proč?" odpověděl a nuceně se uchechtl. ,,No, od toho večera ve videopůjčovně se chováš trochu divně.." odpověděla jsem pomalu a ztišila hlas. ,,Jo, no.. byl to těžkej večer, ale jsem v pohodě, fakt," řekl a pokusil se o úsměv. Mezitím jsme došli na hřiště ke tribunám a já si všimla, že jsou na hřišti Scott se Stilesem. To, co dělali bylo vtipné, ale zároveň divné. Stiles házel na Scotta lakrosové míčky a Scott se je ani nesnažil odpálit, ani chytit. Došlo mi, že tohle je ten Stilesův úžasný nápad na zvládání vzteku, aby se Scott nepřeměnil. 

Pozvedla jsem nad tou vtipnou scénkou obočí a pohledem zamířila k Jacksonovi. ,,Co to dělají?" zeptal se a sledoval je zvláštním, podezíravým pohledem. ,,Oni.. no.. trénují?" snažila jsem se mermomocí odvrátit jeho pozornost jinam. ,,Michelle, hraju lakros fakt hodně dlouho, byl jsem v něm nejlepší, takhle se lakros netrénuje," odpověděl až moc odměřeně a vsadila bych se, že kdybych ho teď zkusila přesvědčit o opaku, tak by mě praštil. ,,Vlastně, jsem si uvědomila, že mám sraz s Lizzie, takže se zatím.. někde potom uvidíme," pomalu jsem se otočila a odcházela. Opravdu jsem teď dostala z Jacksona trochu strach, ale tak možná jsem paranoidní a vidím teď nebezpečí úplně všude. 

Cestou ke škole jsem ho ještě viděla, jak zašel dovnitř do klučičích šaten. Pak už jsem to neřešila. Raději. Po obědě jsem se vydala směrem k parkovišti, jiný východ ze školy kromě nouzového tady taky nebyl. Najednou jsem v postranní uličce mezi školou a parkovištěm uslyšela křik. Nějaký profesor někoho napomínal. Podle hlasu bych tipovala, že to je náš profesor na chemii. Co si budeme, jsem hrozně zvědavá, takže jsem se tím směrem vydala. Nebudete mi věřit, co jsem uviděla. Partička kluků obklopovala mého bratra bili ho, zatímco Stiles stál opodál a klíčema v ruce a s mobilem ve druhé. 

Nevypadal na to, že by chtěl mému bratrovi jakkoliv pomoct. Když profesor odehnal ty kluky, něco říkal Scottovi a Stilesovi. Podle jejich výrazů jsem usoudila, že je to moc nepotěšilo. Když mě Scott uviděl, rozběhl se ke mně. ,,Čau," pozdravil mě spěšně. ,,Čau? Co to sakra bylo?" obořila jsem se na něj. ,,Co? Jo, tohle.. ale nic, to je jedno. Hele, musím být teď po škole, nemohla bys za mě zaskočit v práci? Až mě pustí, přijdu tam a budeš moct jít domů," vychrlil na mě. 

,,Ježííííš..," protáhla jsem otráveně a přitom protočila očima. V tu chvíli jsem vypadala jako správný znuděný a otrávený puberťák. ,,Jistě, jistě, bav se," řekl rychle Scott, protože se chtěl vyhnout mému naštvanému pohledu a proslovu, k mému překvapení mě objal a rychle se Stilesem vběhli do školy. Věřili byste tomu? Neuvěřitelné. Tak jsem si to po škole místo domů štrádovala na veterinu. Pana doktora Deatona jsem měla ráda, to ano. A zvířata taky, už jsem přemýšlela o tom, že bych byla taky veterinářka, ale dnes jsem si chtěla užit volné odpoledne, zrovna dneska jsem to potřebovala. Ale tak prej ne, no. 

Jakmile jsem tam přišla, informovala jsem Deatona co je se Scottem. Nevypadal zrovna nadšeně, prý to není poprvé co v posledních dnech přišel pozdě. Řekla jsem, že to chápu, ale že teď má Scott trochu těžší období. Když se zeptal jaké, nedokázala jsem mu odpovědět. Asi mu nebudu vykládat, že se můj bratr změnil ve vlkodlaka, že. Už se pomalu stmívalo, když zazvonil zvonek u dveří, takže někdo přišel. Myslela jsem, že to byl Scott, tak jsem rychle vyběhla do čekárny, ale Scott to nebyl. Byl to Derek. Živý a zdravý. Naprosto v pořádku a nezraněný. 

No, aspoň jedna dobrá zpráva za dnešní den. Neovládla jsem se a nadšením jsem mu skočila okolo krku. Zřejmě jsem ho tím vykolejila, protože mi objetí neopětoval a místo toho nechápavě rozhodil rukama. ,,Ehm.. Michelle, co to děláš?" zeptal se opatrně a překvapeně. Když jsem si to uvědomila, pustila jsem ho. ,,Promiň, jenom jsem ráda, že tě vidím. Myslela jsem, že tě zabili nebo tak," odpověděla jsem spěšně. ,,Mě se jen tak nezbavíš. Je tu veterinář?" šel rovnou k věci. ,,Jo, někde vzadu, zavolám ti ho," nabídla jsem se a zaběhla dozadu do ordinace. Jenže jsem toho po chvíli litovala. 

,,Dereku, on o tom opravdu nic neví, jinak by ti to řekl!" snažila jsem se zadržet Derekovu pěst, než znovu přistála na Deatonově obličeji. Nevím, o co přesně šlo, ale Derek chtěl vědět něco víc o nějaké spirále, kterou kdysi našli v lese na těle laně. Asi to mělo co dělat s alfou, jinak by to Derek nechal být. A zřejmě byl přesvědčený, že o tom veterinář ví víc, než říká a myslel si, že ho násilím donutí to říct. Naštěstí se tam po chvíli objevil Scott a poprvé jsem ho viděla použít svou vlkodlačí sílu, aby zachránil Deatona před další ránou. 

Po trochu náročnější půlhodině jsme se ocitli já, Derek, Scott, Stiles a svázaný Deaton v kufru, před školou. Kluci měli trochu podezření, že alfa je Deaton, takže to chtěli vyzkoušet. Tak, že Scott přivolá alfu. Nevěděla jsem, co má v plánu, ale nelíbilo se mi to. Dneska fakt nepotřebuju vidět obřího vlkodlaka, který se nás bude snažit zabít. Zatímco Scott se Stilesem zmizeli ve škole, já zůstala s Derekem na parkovišti. ,,Víš jistě, že to je dobrý nápad?" zeptala jsem se. ,,Nic lepšího nemáme," odpověděl Darek rozhlížejíc se po okolí. A v tom jsme to uslyšeli. Vytí. Ráda bych řekla, že to bylo vlkodlačí vytí, ale spíš to znělo jako když někdo mučí kočku. 

A šlo to přímo ze školy. ,,No to snad ne..," slyšela jsem Derekův hlas. ,,Prosím, řekni mi, že to není Scott," podívala jsem se úkosem na Dereka. ,,Nejsem dobrá lhář," odpověděl mi Derek ironicky. Pak bylo chvíli ticho a po té chvilce ticha jsme uslyšeli další zvuk. Další vytí. Ale tentokrát nikdo nemučil kočku, tentokrát to bylo opravdové vlkodlačí vytí. Nebudu kecat, zježily se mi všechny chloupky na zádech a naskočila mi husí kůže. Tak jestli je tohle můj bratr, tak mě asi vomejou. 

Po další chvilce oba vylezli na parkoviště za námi. ,,Zbláznili jste se? Co to sakra bylo?" rozhořčil se Derek. ,,Vždyť to bylo skvělý," bránil je Stiles. Zatímco se dohadovali o tom, že to byl skvělý plán, já si všimla něčeho divného. Totiž toho, že doktor Deaton měl být svázaný v kufru a v bezvědomí. Ale nebyl tam. Jakože vůbec. ,,Kluci?" pronesla jsem potichu. Nikdo mi nevěnoval pozornost. ,,Hej, lidi! Máme trochu problém," a otočila jsem se k nim, natož konečně ztichli a všichni se na mě podívali. A když za mnou uviděli prázdný kufr, bylo pozdě. Ale než jsem stihla jakkoliv zareagovat, obrovská alfa svými drápy probodla Derekovi záda, takže mu z úst začala kapat pořádná dávka krve a mě za obě ruce drapli Scott se Stilesem a utíkali se mnou co nejrychleji do školy. 

Zdravím! Tahle kapitola byla trochu delší, než ostatní, ale snad nevadí :D upřímně nevím, kdy napíšu další kapitolu.. teď přes týden určitě ne a pokud pojedu na víkend pryč, tak bych mohla další kapitolu vydat v sobotu a když pryč nepojedu, tak pravděpodobně vydám kapitolu v neděli :D takže počítejte s tím, že o víkendu vydám určitě, jenom nevím který den přesně :D