Me and my brother wolf ( TW FF )

22.

Zrovna jsem s mámou večeřela, když jí zazvonil telefon. Volal Scott. ,,Scotte, co se děje?" zeptala se máma. Chvíli poslouchala a pak řekla: ,,Scotte, víš s kolika lidma v práci mluvím?" Potom chvíli čekala, podívala se na telefon a znovu si ho přiložila k uchu: ,,Ano, pamatuju si na něj, proč?" Potom se s povzdechnutím rozloučila a zavěsila. ,,Co se děje?" ptala jsem se. 

,,Nevím. Zlato, až dojíme, tak pojedeme na stanici, ano? Potřebují moje svědectví, prý mi to vysvětlí až tam." 

Asi po dvaceti minutách jsme už obě seděly v autě a jely jsme na stanici. ,,Tak mě napadlo, co si takhle zajít o víkendu do kina?" prolomila máma ticho. 

Chvíli jsem zaraženě mlčela a potom odpověděla: ,,Proč?" 

Zasmála se: ,,Jenom mi přijde, že už spolu trávíme méně času, než předtím. Já vím, že mám teď hodně práce, ale taky ses začala více bavit se Scottem a Stilesem a já jsem za vás ráda, tak jsem vám to nechtěla kazit. Ale teď si říkám, že by bylo možná fajn si udělat takovej holčičí večer, nemyslíš?" 

Usmála jsem se na ni a položil jí ruku na tu její, kterou měla položenou na volantu: ,,Jasně, mami. Ráda si s tebou vyjdu." 

Po chvíli jsme dorazily na stanici. Vylezly jsme z auta a prošly vstupními dveřmi. U přepážky nikdo nebyl, což bylo zvláštní, protože tam vždycky někdo sedí. Máma se na mě zmateně podívala a já jenom pokrčila rameny. Najednou jsem z celé situace neměla dobrý pocit.. jako kdyby se mělo něco semlít. Opravdu máma mluvila se Scottem? Určitě ano, pozná jeho hlas. Tak co se mi nezdálo? 

Najednou zpoza dveří, které vedly ke kancelářím a výslechovým místnostem, vykoukl Scott.. ale netvářil se vůbec nadšeně. Za ním se potom objevil Matt. S pistolí v ruce. A my jsme s mámou ztuhly. ,,Když uděláte co vám řeknu, tak se vám nic nestane," řekl Matt směrem k nám. 

,,Prosím, nechci, aby vám ublížil," pronesl k nám Scott. Pak už jsem jenom viděla, jak se Mattova ruka s pistolí přesunula z nás na Scotta a bum! Matt střelil Scotta do boku. ,,Řekl jsem, že neublížím jim, ne že neublížím tobě, McCalle!" Máma se rozklepala a v očích měla slzy. Já jsem byla tak v šoku, že jsem spíš ztuhla a nebyla jsem schopná projevit jakékoli emoce. Jenom mi v hlavě vířily myšlenky: Scott se přece rychle uzdravuje, bude v pořádku. Doopravdy mu můžou ublížit jenom stříbrné kulky. Co když to byly stříbrné kulky? 

Ale ty se těžko shánějí a většinou nejsou nejlevnější. Ale co já můžu vědět, třeba by byl Matt schopný si je sehnat, zaplatit za ně slušnou sumu a pak postřelit mého bratra. Než jsem se nadála, byly jsme s mámou zavřené v cele a naproti nám, mimo celu, byl za jednu ruku připoután k topení pan Stilinski. Stilese jsem nikde neviděla. Udělal mu Matt něco? ,,Prosím, můj syn má střelnou ránu v boku, potřebuje doktora, nech mě se na něj podívat," prosila máma bez přestání Matta a plakala při tom. ,,Ona nic neví, co, McCalle?" otočil se Matt posměšně na Scotta. 

Potom se zase pomalu otočil k nám a upřel na mě pohled: ,,A co tvoje malá sestra?" pomalu zvedl pistoli a namířil mi ji na hlavu. ,,Nech je být, Matte," ucedil Scott mezi zuby. Těžko říct, jestli to bylo vzteky, nebo bolestí. Potom ho Matt někam odtáhl a my tam zůstaly samy spolu s panem Stilinskim. ,,Noahu, co se tady děje?" ptala se vzlykající máma a přitom mě objímala. Zřejmě si myslela, že to potřebuju, že jsem v takové situaci poprvé. Ale ne. Sice jsem byla ráda, že tu mám někoho, kdo mě uklidní, ale já moc dobře věděla, co se děje. 

Ale nechala jsem se objímat, protože jsem věděla, že máma to potřebuje. Potřebuje mít aspoň přinejmenším pocit, že mě chrání. Po nějaké době se zhasla světla a začala blikat poplašná zařízení, chvíli byly slyšet i sirény. Něco se dělo. I když, něco se dělo celou dobu, ale teď se toho začalo dít víc. Najednou se k nám do místnosti přihrnuly dvě postavy, které mezi sebou bojovaly. Bylo mi jasné, že to nejsou lidi, ale nedokázala jsem zatím určit, o koho se jedná. Potom jsem podle stavby těla poznala, že jeden z nich je Derek. 

A druhý byl Jackson. Nebo přesněji řečeno kanima. Chvíli byly síly vyrovnané, ale potom Derek chytil Jacksona a odhodil ho na mříž, kde jsme byly s mámou uvězněné. Jackson se přichytil drápy mříží a svou hlavu otočil k nám. Podívala jsem se na mámu a jediné, co jsem v její tváří viděla, byly zaschlé slzy a neuvěřitelný strach. Dokázala jsem si představit, co zrovna teď asi prožívá. Měla jsem ještě živě v paměti to, co jsem cítila já, když jsem se s tímhle světem setkala poprvé. Byla jsem podělaná až na půdu. Ale po nějakém čase jsem si zvykla a už jsem to začínala brát jako součást naší rodiny, o které máma zatím nevěděla - až doteď. 

Potom jsem uslyšela divný zvuk, jako když někdo zapíchne nůž do masa a kanima se napřímila bolestí. Pak odletěla od mříží na podlahu a znovu si začala všímat Dereka, který se s ní odbojoval zase pryč. To, co odhodilo kanimu, byl Scott ve své vlkodlačí podobě. Byl k nám zády, takže máma neviděla jeho tvář, ale já věděla, že je proměněný. ,,Scotte, Scotte..." začala na něj máma mluvit. Když Scott uslyšel její hlas, začal se k nám pomalu otáčet. 

Už v tu chvíli, co se začal pomalu pohybovat, jsem věděla, co přijde. A věděla jsem, že to není dobrý nápad. Jestli ho takhle máma uvidí... Celý se k nám otočil. Jamile ho máma uviděla, nebyla schopná nic říct. Jenom si vyděšeně zakryla ústa rukama, do očí se jí zase nahrnuly slzy a začala couvat. Scott se raději rozhodl odběhnout někam jinam a přiznám se, že i já jsem už měla slzy na krajíčku. Dnešní večer se fakt moc nepovedl. 

Čauky! Omlouvat se asi nemá cenu, dělám to pořád a pak stejně zase Vás tady nechám čekat dlouho :D jediný co asi k tomu řeknu je to, že začaly prázdniny, takže je moře času, tudíž je menší šance, že se na Vás vykašlu:D tenhle příběh mi tu už leží hrozně dlouho a je na čase se ho pomalu začít zbavovat a Vás přestat trápit :D další důvod je i ten, že bych ráda začala psát i něco jiného, což už je trochu v provozu! 

Pro ty, co viděli a mají rádi Stranger things, mám dobrou zprávu! Na profilu mám už fanfikci na tenhle seriál, je tam zatím pouze předmluva, ale 1. kapitolu vydám v úterý, takže pokud Vás to zajímá a bude se líbit, budu ráda, když budete podporovat i ST fanfikci <3 

Kdy vyjde další kapitola TW, ještě nevím, rozhodla jsem se to střídat, ale ještě tenhle týden určitě!