Me and my brother wolf ( TW FF )

7.

Než jsem stihla na celu situaci pořádně zareagovat, už mě kluci táhli do jedné z učeben. Zabouchli za námi dveře a přišoupli k nim stůl. Jestli jsem se předtím bála o Derekův život, tak teď se bojím ještě víc. Ale o nás tři. Podle všeho nás totiž Scottův slavný alfa pronásleduje do školy a nejspíš nás chce zabít. Tohle jsem opravdu potřebovala, umřít ve škole. Rozhlédla jsem se po učebně a rozběhla se k oknu. Chtěla jsem se porozhlédnout po venku, jestli náhodou alfu neuvidím. Nebo Dereka. Ale neviděla jsem nic a nikoho. Srdce mi bušilo tak rychle a silně, až jsem svůj vlastní tep slyšela v uších a můj dech byl také zrychlený. 

Po chvíli se ke mně přidali i Scott se Stilesem, aby se také podívali, jaká je venku situace. ,,No do prdele! Koukejte, co se stalo s mým jeepem!" vykřikl najednou Stiles a ukazoval prstem směrem k jeho autu. Kapota jeho jeepu byla úplně prohnutá. Ale ne tak, jako kdyby do ní někdo vší silou praštil, ale tak, jako kdyby tam spadlo něco velkého a těžkého. Byli jsme tak zabraní prohlížením si Stilesova jeepu, že jsme si nevšimli, že se k nám vzduchem něco blíží. Vypadalo to jako větší krabice něčeho. 

Na poslední chvíli si Stiles stačil čupnout pod okno a mě Scott srazit k zemi. Oknem proletěla Stilesova baterie z auta. ,,Chelle, jsi v pohodě?" otočil ke mně hlavu Scott. ,,Fyzicky nebo psychicky?" odpověděla jsem vystrašeným hlasem a měla jsem co dělat, aby se mi strachy netřásl. ,,Musíme se odsud dostat, Stilesi," přesměroval Scott svou pozornost ze mě na Stilese. Na Stilesovi bylo vidět, že taky jenom stěží popadá dech, ale nakonec přikývl. ,,Na tři se všichni rozběhneme ke dveřím, odstrčíme stůl a poběžíme do klučičích šaten, jo?" řekl na jeden nádech svůj plán a nám nezbylo nic jiného, než souhlasit, protože lepší plán jsme neměli. 

Při tom krátkém počítání mě oba chytili každý za jednu ruku a při výkřiku slova "tři", jsme všichni vyrazili. Než jsem se nadála, byli jsme v šatnách. Nečekala jsem, že poběžíme takhle rychle a už vůbec ne, že to bude takhle snadné. Až moc snadné. ,,Fajn, jsme tu. Co teď?" chtěl vědět Scott a pak se o něčem se Stilesem začali dohadovat. Upřímně moc nevím, co řešili, protože já byla tak vyděšená, že jsem se snažila samu sebe uklidnit a poslouchala jenom svůj zrychlený dech a tep srdce. Pak jsme ale uslyšeli kroky. 

Nato mě něčí ruka popadla za loket a vtáhla do jedné ze skříněk. Byl to Stiles. Scott byl zavřený ve skříňce naproti nám. Nedoporučuju vám zavírat se do malých prostorů, když máte opravdu velký strach. Potom máte strach ještě větší. Stiles to nějakým způsobem vycítil a víc mě objal. Jeden prst si položil na ústa a naznačil tak, abych byla potichu. Jenže dotyčná osoba, která vešla do šaten a následně prokoukla Scottův úkryt nebyl alfa, ale jenom školník. Po krátké chvíli kdy objevil i nás se Stilesem nám vynadal a vyhnal ze šaten s tím, že tu v noci nemáme co dělat a ani si to nechtěl nechat vysvětlit. 

Ale jen co za námi zavřel dveře od šaten, ho něco vtáhlo do části šatny, kde byla tma, takže jsme neviděli, co se s ním děje. Dokud na sklo od dveří nevystříkla jeho krev a jeho tělo nenarazilo do dveří. Kluci zařvali a já zapištěla. Nato jsme hned zareagovali a začali ke dveřím sunout skříňku, abychom alfu udrželi na jednom místě a mohli utéct. Když alfa po chvíli vzdal své snažení o proražení barikády, nastalo chvíli ticho. ,,Ha! Já se tě nebojím, slyšíš? Protože ty jsi zavřenej tam, a my jsme tady!" začal povykovat Stiles. ,,Stilesi, nech toho, rozzuříš ho!" snažil se ho usměrnit Scott potichu. ,,Ale prosím tě, Scotte! Vždyť se nemůže dostat ven," řekl ledabylým tonem Stiles. 

Avšak jen co to dořekl, ozval se z šaten zvuk, jako kdyby někdo prorazil strop. A taky že jo. Teď už alfa nebyl v šatnách, ale nad námi. Bylo otázkou času, než prorazí podlahu a ocitneme se mu tváří v tvář. ,,Fajn, padáme odsud!" zavelel Stiles. Všichni tři jsme se rozběhli chodbou, a v tom momentě se strop za námi probořil a mohutný alfa nám byl v patách. Neovládla jsem se a prostě se musela otočit.