Me and my brother wolf ( TW FF )

10.

Po chvíli čekání v autě jsem uviděla vycházet z nemocnice Dereka s nějakým mužem. Zůstala jsem sedět na zadním sedadle a ani jsem se nehla, jenom jsem je pozorovala. Když procházeli kolem jeepu, Derek se po mně letmo podíval, ale hned uhl pohledem a zmizel s tím mužem. Co to mělo znamenat? Po pár minutách se vyřítil udýchaný Stiles, rychle otevřel dveře na místě řidiče a nasedl. Ještě se však otočil ke mně. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se celkem starostlivě. Nebyla jsem schopná slova, tak jsem jenom horlivě pokývala hlavou, že ano. Svým způsobem. Fyzicky. Pak jsme vyjeli směrem ke škole, kde se hrál zápas, tudíž tam měl být i Scott. 

Museli jsme ho varovat. ,,Kdo byl ten chlap, se kterým šel Derek?" vypadlo ze mě po chvilce. ,,Ty jsi je viděla? To byl Peter Hale. Alfa. Derekův strýc," odpověděl Stiles neklidně. ,,Vypadal celkem mile," pronesla jsem tiše. ,,Jo, to jsem si říkal taky, když jsem ho viděl chromého sedět na židli," zamumlal si spíš pro sebe Stiles. Asi po půl hodině jsme se dostali ke škole. Oba jsme přímo vystřelili z jeepu a běželi do klučičích šaten. Podle odpadků poházených kolem košů u školy a vzhledem k tichu jsme poznali, že zápas už skončil. 

Proběhli jsme chodbou a rozrazili dveře do šaten. Byla tam tma a zápach směsice potu, sprchových gelů a deodorantů. A taky horko z páry ze sprch. Scott seděl na lavičce, ještě nebyl ani oblečený, jenom kolem pasu měl stále omotaný ručník. Vypadal, jako kdyby nad něčím přemýšlel. Když jsme se před ním zastavili, ani nevzhlédl. ,,Scotte, máme problém," začal Stiles, ale nedokončil, protože ho Scott předběhl. ,,Jo, už o něm vím," a podle výrazu v jeho tváři jsme poznali, že o tom už opravdu ví. ,,Byli tady. Oba," řekl jenom, potom vstal a začal se konečně oblékat. 

Druhý den těsně po škole mě kluci vtáhli do jeepu a ani mi neřekli proč. ,,Musíš jít s námi, Chell," řekl jenom Stiles a šlápl na plyn. Obecně se divím, že tahle herka ještě dokáže jet celkem rychle. ,,Ale proč? Co se zase děje?" těkala jsem pohledem z jednoho na druhého a čekala, až mi jeden z nich dá odpověď. ,,Jsi taková naše páka na Jacksona," řekl stručně Scott. V tu chvíli jsem už nechápala vůbec nic. Páka na Jacksona, ale k čemu? ,,A proč?" nechápala jsem pořád. ,,Musíme ho donutit, aby s námi spolupracoval a nás dva neposlechne," prohodil ke mně dozadu Scott. 

,,Aha, a ty jako myslíš, že na mě dá? O tom pochybuju," založila jsem si ruce na prsou. ,,No rozhodně tě má z nás tří nejradši," ukončil debatu Stiles. Po pár minutách jsme dojeli na nějaké skladiště, stálo tam Jacksonovo auto, sám Jackson a nějaký muž. Zpozorněla jsem. Vždyť to je ten samý chlap, který tehdy v noci tajně sledoval tu vraždu. Chtěla jsem to říct klukům, ale než jsem stihla otevřít pusu, už něco volali jejich směrem. Na to pak muž odjel, sice s nedůvěřivými pohledy, ale odjel. Jackson se vydal naším směrem. 

Všichni tři se o něčem začali hádat, nebo respektive spíš Jackson a Scott, Stiles se je snažil usměrňovat, ale po tom, co už asi potřetí Scott praštil do jeepu, mě to začalo iritovat. Proto jsem vylezla. ,,Hele, nevím, o čem se vy dva hádáte, ale vím jistě to, že aby jsi s námi táhl za jeden provaz, je důležitý, Jacksone. Jak tak koukám, namočil ses do toho. Stejně jako já. Ať už chceš nebo ne, jsi odteď součástí toho, co se tady děje," spustila jsem a všichni tři na mě koukali jako na zjevení. Potom se jako z tranzu probral Stiles. ,,Dobrej proslov, pojď placáka," a zdvihl dlaň, abych ho mohla plácnout. Já se na něj jenom podívala, obrátila oči v sloup a znovu nasedla do jeepu. 

Večer jsem ještě dodělávala nějaké úkoly na druhý den do školy, když najednou někdo zazvonil. Vzhlédla jsem od sešitu čekajíc, že někdo půjde otevřít, ale pak jsem si uvědomila, že Scott i máma jsou ve sprše, takže to zase zbylo na mně. Povzdechla jsem si, vstala z postele, vyšla ze svého pokoje, sešla schody do chodby a šla ke dveřím. Za dveřmi stála Allison. ,,Ahoj, je doma Scott?" zeptala se nejistě. Zřejmě nečekala, že otevřu já a po posledním našem incidentu v jídelně už na 100% věděla, že ji nemám ráda. 

Chvíli jsem na ni zírala, ale pak se probrala. ,,Jo, jasně, pojď dál," nechala jsem ji vejít a zavřela dveře. ,,Měl by být nahoře, pojď za mnou," pokynula jsem jí rukou a vedla ji ke Scottovu pokoji. ,,Tady to je. Možná zaklepej trochu víc nahlas, možná bude ve sprše nebo tak něco," začala jsem být nervozní taky. Snažila jsem se o úsměv, ale jakmile jsem se k ní otočila zády, úsměv mi z tváře zmizel a já nepatrně zakroutila hlavou. Na to jsem zase zalezla zpět do pokoje a tentokrát za sebou zavřela. 

Po deseti minutách se zvonek rozdrnčel znovu. Tentokrát jsem však slyšela mámu jak volá na Scotta, aby šel otevřít. Uznale jsem pokývala hlavou, usmála se a pokračovala v učení. Nebo jsem se aspoň snažila. Zvonek zvonil pořád a já pleskla jednou rukou do sešitu a podívala se naštvaně na dveře, zatímco jsem slyšela mámu, jak už podrážděně volá na Scotta, aby otevřel ty zatracený dveře. Pak už byl konečně klid. Ale ne na dlouho. Moje dveře se rozrazily a v nich stál Scott. ,,Co je zase?" rozhodila jsem už nabroušeně rukama. 

,,Chelle, musíš mi pomoct. Máma jde na rande s Peterem Halem," valil ze sebe mezitím co zavíral dveře. ,,Cože?! Scotte, tohle nemůžeš dovolit," kroutila jsem hlavou a začala hysterčit. ,,Taky že nedovolím, ale potřebuju tvou pomoc. Zatímco já a Stiles se postaráme o tohle, ty se musíš postarat o Allison, zůstane tady a počká na mě, nějak ji zabav," a už byl pryč. Fajn, tak teď už je ze mě i chůva. Pomalu jsem vylezla z pokoje a šourala se ke druhým otevřeným dveřím na chodbě. Nakoukla jsem dovnitř a viděla Allison, jak sedí netrpělivě na Scottově posteli. 

Slabě jsem zaklepala na futra, abych upoutala její pozornost. Zdvihla hlavu. ,,Nechceš něco k pití?" zeptala jsem se opatrně. Zavrtěla hlavou a slabě se usmála: ,,To je dobrý, ale díky," řekla jemně. ,,A k jídlu?" zkusila jsem to znovu. Teď už se zasmála trochu víc. ,,To je fakt v pohodě, Michelle," mávla rukou a koukala na mě hřejivým pohledem. ,,Tak fajn," řekla jsem opatrně a už jsem byla připravená to vzdát a jít do svého pokoje, ale napadla mě ještě jedna věc, tak jsem se vrátila zpátky. ,,Hele, hraješ ráda Monopoly?" zeptala jsem se s jiskřičkami v očích a Allison zřejmě bylo líto mě potřetí odmítnout, tak pokývala hlavou na souhlas a usmála se. 

Jenže asi po půl hodině dostala prý zprávu od tety, že si s ní potřebuje o něčem promluvit, tak teda šla. Ještě mezi dveřmi mi poděkovala za aspoň tu hezky strávenou chvilku a odešla. A já zůstala doma sama. 

Ahoj, čtenáři! Doufám, že se Vám kapitola líbila a budu opět ráda za jakoukoliv Vaši odezvu ať už v podobě komentářů či hlasů! :D Příští kapitolu vydám příští pátek, teď jedu na víkend pryč k rodině, takže nebudu mít čas a ani možnost psát :D Tak zatím pa!