Me and my brother wolf ( TW FF )

12.

Když si mě Stiles s Peterem všimli, rychle si něco řekli a pak ke mně zamířil Stiles. ,,Chelle, potřebuju aby ses postarala o Lydii, jo? Prosím, na nic se neptej a postarej se o ni, já musím jít," řekl rychle a pak se otočil a šel za Peterem. Chtěla jsem ještě za nimi zavolat, ale nestihla jsem to, už byli pryč. Potom jako kdybych si najednou uvědomila, že je tu i Lydie, rozběhla jsem se k ní. ,,Lydie?" snažila jsem se na ni mluvit a probudit ji, ale nefungovalo to. Na krku měla velký kousanec od Petera, krk měla celý od krve a vypadalo to, že je mrtvá, ale ještě dýchala. 

Viděla jsem, jak se jí slabě nadzvedává hrudník. Rozhlédla jsem se kolem, jestli náhodou někoho neuvidím, abych ho mohla požádat o pomoc. Nikde nikdo. Sakra. Co teď? Sama ji do nemocnice neodtáhnu. ,,Michelle?!" uslyšela jsem najednou za sebou něčí hlas. Otočila jsem za hlasem a spatřila Jacksona. Horlivě jsem na něj zamávala, aby sem šel a pomohl mi. Už za pár minut jsme se řítili ke škole, já odstrkovala zvědavé spolužáky, zatímco Jackson nesl v náručí Lydii směrem k jeho autu. Naložili jsme ji na zadní sedadlo a já si přisedla k ní, zatímco Jackson si sedl na místo řidiče a šlápl na plyn. 

Po deseti minutách jsme dorazili do nemocnice. Nevím, kam přesně si doktoři Lydii odvezli, ale my s ní jít už nemohli. ,,Co se jí sakra stalo?" obrátil se ke mně Jackson. ,,Peter ji pokousal, ale nevím, jak se to stalo, už když jsem přišla, tak ležela na zemi a nehýbala se," začala jsem jančit a zrychlil se mi dech. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Tohle už na mě bylo fakt moc. Ještě jsem se v takové situaci neocitla, tohle bylo nic oproti všemu, co jsem zatím zažila. Lydie není vlkodlak, aby přežila střelbu lovců. Co všechno mě asi ještě čeká?

Začala jsem trochu hysterčit. Celá jsem se rozklepala strachem a slzy mi už ztékaly z očí. ,,Hej, ššš, bude to v pohodě, jo? Jsem tady," chytil mě za ramena Jackson snažil se mě uklidnit a potom mě objal. Tohle bylo poprvé v historii, kdy mě Jackson objal. Musím říct, že jsem se v jeho náručí cítila bezpečně a začala jsem se pomalu uklidňovat. Najednou však Jacksona někdo zezadu popadl a přimáčkl ho ke zdi. ,,Řekni mi, jak se to sakra stalo. Lydie je tvoje holka, tak snad něco musíš vědět!" byl to šerif Stilinski, Stilesův táta. 

,,Já fakt nic nevím, už s ní nechodím, jasný? Ani na tom plese nebyla se mnou," rozhodil rukama bezmocně Jackson. Vložila jsem se do toho. ,,Šerife, on vážně nic neví. Prosím, pusťte ho, pomohl mi ji sem dostat, fakt nic neudělal," začala jsem zase pomalu hysterčit. Co se to proboha děje? Proč se všichni najednou chovají jako blázni? Šerif se podíval prvně na mě, pak na Jacksona a potom ho pustil. ,,S kým byla na tom plese?" zeptal se už v klidu. Já s Jacksonem jsme si vyměnili pohledy. 

,,Byla tam se Stilesem," odpověděl pomalu a nejistě a Jackson. Na šerifovi bylo vidět, jak mu trochu zacukalo v obličeji. Nedokázala jsem určit, jaký výraz se mu zračí v obličeji, byl to snad strach? Smutek? Zlost? Všechno dohromady? Každopádně bylo jasné, že takovou odpověď nečekal. Nadechl se a otočil se k ostatním strážníkům: ,,Najděte mého syna!" zavelel. Něco málo přes hodinu jsme s Jacksonem seděli v nemocnici a čekali, až přijde někdo, kdo by nám sdělil informace o Lydii. Někdo se objevil. Ale nebyl to někdo, kdo by nám o ní mohl něco říct. Byl to Stiles. 

,,Stilesi!" rozběhla jsem se k němu a objala ho. On mi objetí opětoval. ,,Kde jsi byl? Co se stalo?" vyptávala jsem se. ,,Peter chtěl vědět, kde najdeme Dereka. Našli jsme ho, je v jeho starém baráku a zřejmě tam bude i Scott. Peter chce zabít Kate Argentovou, Allisoninu tetu, to ona tehdy zapálila jejich dům. Musíme tam hned jet," vychrlil ze sebe na jedno nadechnutí. ,,Jedu s vámi," ozval se za námi Jackson. Otočila jsem se a viděla v jeho obličeji, že to myslí vážně. ,,Najednou se staráš?" osopil se na něj Stiles. ,,Hele, chci jenom pomoct. Mám tu auto, takže se tam dostaneme rychle," odpověděl klidně Jackson stále s výrazem "chci vám pomoct".