Me and my brother wolf ( TW FF )

30.

Na noc jsme zastavili v nějakém motelu. Podle trenéra byl nejlevnější se spoustou pokojů, takže to se nám hodilo a naštěstí to platila škola. Scott byl na pokoji se Stilesem, Ethan s Dannym, Isaac s Boydem a já byla s holkama. Zatímco Lydie si prohlížela náš pokoj, Alli šla do sprchy a já se rozhodla si jít pro něco k snědku do automatu. Když jsem vyšla z pokoje, potkala jsem Stilese, který měl namířeno tam, kam já. ,,Taky máš hlad?" zeptala jsem se za chůze. ,,Jo, od rána jsem nic nejedl a oběd jsem si nevzal, protože jsem myslel, že tam přijedeme včas. Ale zácpa měla jiné plány," povzdechl si Stiles. 

Přišli jsme k automatu stál tam i Boyd. ,,Čau Boyde," pozdravili jsme ho a koukali se, co si vybereme. Boyd zmáčkl číslo a čekal, než mu automat vydá tyčinku, ale zasekl se. ,,Neboj se, na tohle znám jeden dobrej fígl," chopil se situace Stiles. Nejspíš chtěl automatem zatřepat, ale než to stihl udělat, Boyd rozbil rukou sklo a vzal si to, co mu patřilo. Pak odešel. Chvíli jsme za ním zírali s otevřenými ústy a pak jsme pohlédli na sebe. ,,Tak to bylo divný," podotkla jsem. ,,Jo, asi má špatnou náladu, radši i rychle něco vezmeme a půjdeme pryč." 

Vrátila jsem se do pokoje za holkama a už se těšila na to, až si sním svou tyčinku, ale to jsem ještě nevěděla, že se té tyčinky ještě hodně dlouho nedotknu. Holky se o něčem bavily a Lydie stála na posteli a vypadala vyděšeně. Měla zase ten výraz, který měla tehdy u bazénu. ,,Co se děje?" zeptala jsem se pomalu a zároveň jsem doufala, že mi řeknou, že jenom viděla pavouka nebo tak něco. ,,Tenhle motel je asi prokletý," řekla Lydie. ,,To je nějaká blbost, ne?" snažila jsem se zlehčit situaci. 

,,Není to blbost. Byla jsem na recepci vyměnit ručníky a ta paní mi povídala o historii tohohle motelu. Za 40 let tu bylo 198 sebevražd a prý budou i další." Chvíli jsem na ni zůstala jenom zírat, ale potom jsem řekla: ,,Dobře, to je celkem děsivý, ale jak to souvisí s námi?" ,,Lydie slyší hlasy," vložila se do toho Allison. ,,Lyd, je to podobné jako tehdy u toho bazénu?" obrátila jsem se na ni. ,,Předtím jsem žádné hlasy neslyšela, ale jo, pocity jsou skoro totožné," potvrdila mi mou domněnku. ,,A co jsi teda slyšela?" ,,Vedle v pokoji, nějaký pár se domlouval na sebevraždě." 

Během noci se toho událo spoustu. Dá se říct, že jsme já, Lydie, Allison a Stiles zachránili pár životů. Konkrétně Ethanův, Scottův, Boydův a Isaacův. První byl Ethan. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu to záhadné místo působilo jenom na vlkodlaky. Ethan se snažil rozpárat sám sebe, tak jsme se snažili mu držet ruce od jeho těla, ale jelikož byl vlkodlak, byl mnohem silnější než my, takže to nebylo tak snadné. Ale nakonec během našeho menšího boje s Ethanem se stalo to, že se omylem dotkl něčeho rozžhaveného, sama nevím, co to přesně bylo, ale zřejmě ho to vrátilo zpět do reality. 

Jakmile se "probral", nic si nepamatoval a nevěděl, co se stalo. Potom hned utekl do svého pokoje. Našli jsme ho totiž v nějakém skladu, sklepě? Zvláštní místnost plná bordelu. Další na seznamu byl Boyd. Venku Lydie slyšela opět hlasy, jak nějaká matka topí své dítě. Podle toho usoudila, že se asi někdo topí a měla pravdu. Když jsme vběhli do pokoje Boyda a Isaaca, tak byl Boyd ve vaně plné vody a na břicho si položil celý trezor, aby nemohl vyplavat ven. Snažili jsme se ho zvednout, ale marně, byl moc těžký. ,,Stilesi, přines z autobusu světlice, produkují teplo a můžou hořet i pod vodou. Ethan se probudil, jakmile se dotkl něčeho horkého, možná to bude fungovat i na Boyda," zavelela Lydie. 

Jakmile se Stiles vrátil se světlicemi, rychle jsme je rozhořeli a vhodili do vany za Boydem. Ten zareagoval téměř okamžitě. Probudila se v něm jeho vlkodlačí stránka, takže i napříč tomu, že neměl v mozku dostatek kyslíku, našel v sobě sílu aby ze sebe sundal trezor a vyplaval ven. Potom jsme našli pod postelí vyděšeného Isaaca, který prý slyšel svého otce a proto se bál, tak k němu Stiles přitrčil také jednu ze světlic a Isaac se hned uklidnil. 

Poslední byl můj bratr. Tenhle zážitek byl pro mě asi nejhorší ze všech. Našli jsme ho venku před autobusem, jak drží v ruce světlici a kolem sebe má rozlitý benzín. ,,Scotte, co to děláš?" ptala jsem se opatrně, když jsme k němu přišli. Všichni jsme věděli, že u Scotta musíme jednat opatrně, protože to bylo jiné, než u ostatních. Tady bychom oheň nemohli zastavit, kdyby se rozhodl, že světlici upustí. ,,Nikdy to neskončí," řekl Scott zlomeným hlasem. ,,Všichni mí blízcí. Vždycky se jim něco stane. Pokaždé je někomu ublíženo. A jenom kvůli mně." ,,Scotte, to není pravda," snažila jsem se ho přesvědčit o opaku. 

,,A těm, kterým se výjimečně nic nestane, tak ohrožuju na životě. Myslím, že tohle je nejlepší řešení, jaké můžu udělat. Přišli jsme o Dereka, o Jacksona. Zemřelo už spoustu lidí a tomu už nechci přihlížet," pokračoval Scott. Začala jsem potichu natahovat. Scott si toho všiml: ,,Nechci, aby se ti něco stalo, Michelle. Mám jenom tebe a mámu," taky mu vhrkly slzy do očí. ,,Tohle není řešení, Scotte. Tímhle nic nevyřešíš, bez tebe to nezvládneme, držíš pohromadě partu. Jsi můj bratr. Nemůžeš to udělat. Nemůžeš nás opustit. Nemůžeš opustit mě a mámu. Nebo aspoň já tě nenechám. Všechno, co se doteď stalo, byli jsme v tom spolu, všichni. A spolu i zůstaneme," potom jsem pomalu vykročila směrem k bratrovi, ocitla se blízko u něj a chytila světlici v jeho ruce, takže jsme ji drželi společně. 

,,Jsme v tom společně," dodala jsem ještě. Nevím, jak se v téhle situaci a mezitím co jsem mluvila se Scottem tvářili ostatní, ale když potom Scott upustil světlici a Lydie stačila jen tak tak rychle zareagovat a strhnout nás na stranu, tak jsem viděla v jejich tvářích mokré stopy po slzách. Pak jsem si uvědomila, že pláču taky a díky teplu z ohně se z transu vzbudil i Scott a jakmile si uvědomil, co se stalo, silně mě objal a rozplakal se též.