Me and my brother wolf ( TW FF )

4.

Další den ve škole proběhl tak nějak stejně, jako každý jiný den. Teda kromě toho, že jsem měla ve své hlavě stále plno otázek a nevěděla jsem, jak na ně mám odpovědět, protože bylo více než jasné, že můj bratr se Stilesem mi nic neřeknou. Ten den jsem měla o jednu vyučovací hodinu méně než kluci, tak jsem si mezitím skočila na oběd s Lizzie a pak jsem musela čekat, než skončí škola i klukům, protože jinak bych musela domů pěšky a to se mi moc nechtělo. Jak jsem tak šla z jídelny směrem ke své skříňce, kde jsem měla věci, všimla jsem si, že pár metrů ode mě stojí Derek opřený o stěnu a opravdu nevypadá dobře. 

Byl celý bledý, jen tak tak se držel na nohou a sotva popadal dech. Musím mu pomoct, blesklo mi hlavou. Sice si nemyslím, že mu budu nějak extra nápomocná, ale aspoň mu pomůžu dostat se do nemocnice. Moment, nemá ale náhodou něco společného s tou vraždou? Přece jsme tu druhou půlku těla našli u něj před barákem. A co vůbec dělá tady ve škole? Proč by sem chodil, když mu je špatně? Všechny tyhle otázky se mi vyronily v hlavě, ale hned jsem je zapudila. 

Vždyť je přece jedno, jestli má nebo nemá něco společného s tou vraždou. Pomohl mi a doprovodil mě domů. Kdyby mi chtěl ublížit, dávno by to udělal. A to s tou mrtvolou musí být taky nějaké nedorozumění. Zavřela jsem svou skříňku, popadla batoh a šla směrem k němu. Když jsem mu položila ruku na rameno, trhl sebou. ,,Hej, to jsem jenom já. Ahoj, co tady děláš? A co se ti stalo?" uklidňovala jsem ho. Jakmile Derek uviděl, že to jsem jenom já, úlevou vydechl. ,,Michelle, kde je tvůj bratr?" zeptal se naprosto ignorujíc mé dotazy. ,,No, Scott má ještě hodinu, čekám na něj. Proč?" nechápala jsem, jak může v téhle chvíli, kdy vypadá že umírá, shánět Scotta. 

Jak by mu to pako mohlo pomoct? ,,Vážně nechceš, abych ti pomohla dostat se do nemocnice?" zkoušela jsem to dál. ,,Ne, ne. Tam mi nepomůžou, potřebuju Scotta. Ale můžeš mě doprovodit na parkoviště, počkám u auta," svolil, když viděl můj ustaraný výraz. ,,No, on vlastně Scott auto nemá, ale můžu tě dovést ke Stilesovu jeepu," řekla jsem váhavě. Derek pokývl. ,,Tak mě vezmi tam, jdeme," souhlasil a jednu ruku mi hodil přes rameno, abych mu pomohla chodit. Po delší chvilce jsme se dostali ke Stilesově jeepu. 

Nevím, jak dlouho jsme čekali, ale zdálo se mi, že Derek vypadá čím dál víc hůř. ,,Hele, Michelle, už tu se mnou být nemusíš, zvládnu to," snažil se mě přesvědčit, abych odešla, ale já protestovala: ,,V žádném případě, nenechám tě tu samotného takhle. Počkám s tebou, stejně mě Stiles bude muset hodit domů. Scott po škole jde k Allison, prý se budou učit nebo co," odpověděla jsem a pohled stočila ke škole, abych se podívala, jestli už ti dva jdou nebo ne. Konečně se oba vyřítili z té hrozné budovy. Hned co jsem je spatřila, tak jsem na ně začala mávat. 

Jako první si mě všiml Stiles, který sem hned běžel. Upřímně, takovou rychlost jsem u něj ještě nikdy neviděla. Hned za ním běžel Scott. ,,Dereku, co tady sakra děláš?" začal Stiles, ale jakmile uviděl, v jakém je Derek stavu, zhrozil se. ,,Proboha, co se ti stalo?" Derek jenom těžce dýchal, ale neodpověděl. Jenom svůj zrak stočil ke mně, natož ti dva udělali to samý. Ztuhla jsem a očima těkala od jednoho k druhému a čekala, co se stane. Promluvil Scott. ,,Chelle, co kdybys počkala u kola? My tady něco vyřešíme a pak tě Stiles hodí domů," dokonce se na mě mile usmál. 

Takže teď si hraje na hodného a starostlivého bráchu jenom proto, abych vypadla? V žádném případě. Chci konečně své odpovědi. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a založila si ruce na hrudi. ,,V žádném případě. Scotte, chápu, že mě zrovna moc nemusíš, ale doprčic jsem tvoje sestra, mně můžeš říct všechno, takže mi už laskavě vysvětli, co se tady děje!" a pak jsem dramaticky rozhodila rukama. Všichni tři na mě hleděli jako na zjevení a nic neříkali. Jako první se probral Derek. ,,Tvůj bratr a já jsme vlkodlaci," řekl jen tak. ,,COŽE?!" vykřikl Scott a ve stejnou chvíli i Stiles: ,,Děláš si srandu, Dereku?!" 

Chvíli jsem mlčela a jenom na ně koukala. Pak jsem se začala smát. Nevím proč, ale přišlo mi to jako opravdu špatný vtip. ,,To je vtip, že jo?" vysoukala jsem ze sebe, ale stále jsem se nemohla přestat smát. ,,Vypadáme, že si děláme legraci, Michelle?" utrhl se na mě Stiles. Okamžitě jsem se přestala smát a chtěla jsem mu to oplatit nějakou poznámkou, ale zase promluvil Derek. ,,Na tohle teď nemáme čas! Musíte mi pomoct, nebo umřu a ty mě potřebuješ, Scotte. Včera v noci mě postřelila Argentová, Kate. Což znamená, že bude u Argentových doma, takže jdi za svou přítelkyní a přines mi kulku, kterou mě postřelila, abych se mohl vyléčit. Tohle není ledajaká kulka, takže si musíš pospíšit. Mám maximálně 48 hodin, teď už možná méně, takže pohni," vysvětloval Derek a já na tuhle celou situaci koukala s vykulenýma očima. 

Po dvaceti minutách jsem seděla v jeepu se Stilesem a Derekem. Oba seděli vepředu a Stiles mi, ač neochotně, celou situaci vysvětlil. Že tu noc, kdy šli se Scottem hledat tělo, mého bratra pokousal vlkodlak, takže ze Scotta je teď vlkodlak taky. Ta zavražděná holka byla Derekova sestra Laura a Derek nebyl ten, kdo ji zabil a ani to nebyl Derek, kdo Scotta kousl, ale byla to alfa, jiný vlkodlak, jehož identitu však neznáme. A taky že rodina Allison, nové přítelkyně mého bratra, jsou lovci vlkodlaků. Takže skvěle, Scottie, lépe by sis vybrat nemohl, fakt schvaluji. 

,,Páni. Takže, všechny ty povídačky o vlkodlacích, jsou.. jsou pravdivé?" pronesla jsem otázku na oba dva, bylo mi jedno, který z nich mi odpoví. Stiles po mně hodil letmý pohled přes rameno a řekl: ,,No, nejspíš asi jo. Ale nesmíš to nikomu říct, Michelle, jasný? Jinak může být Scott ve velkém průšvihu, fakt ve velkém," začal mi rychle vysvětlovat. ,,Hele, ona to pochopila, jasný? V klidu," utnul ho Derek. Zřejmě mu Stilesův pronikavý hlas nedělal moc dobře a já se mu nedivím. 

Z jeho hlasu se mi taky zvedá kufr a to ani nejsem nemocná. Všimla jsem si, že nás Stiles nejspíš veze do Derekova domu. ,,Kam to jedeš?" zeptala jsem se. ,,Vezu ho domů, kam jinam bych měl jet," odpověděl podrážděně Stiles. ,,Ale tam nemůže. Sám jsi to řekl, pokud Argentovi vědí o Derekovi, můžou ho zabít a Derek teď zrovna není v situaci, kdy by se dokázal ubránit," vložila jsem se do toho. ,,To jako fakt? Nevíš o téhle situaci ani pět minut a už udáváš rozkazy co ano a co ne?" utrhl se na mě znovu Stiles a nejspíš by i pokračoval, kdyby ho nepřerušil Derek. ,,Má pravdu, nemůžu se tam vrátit, odvez mě jinam." 

Konečně jsme dorazili na veterinu. Mezitím volal Scott, který uznal, že bude fakt nejlepší, kdybychom Dereka hodili na veterinu, zatímco on se pokusí sebrat tu kulku a pak za námi rychle přijede. Stilesovi se to moc nelíbilo, ale neměl na výběr. Scott řekl, já ho vraždila pohledem a Derek mu vyhrožoval, že ho zakousne. Takže musel udělat to, co musel. 

Když si Derek sundal na veterině triko, bylo vidět, jak mu infekce stoupá z paže nahoru a rozrůstá se. Upřímně, ta infekce nebyla to jediné, co mě na jeho těle zaujalo. Ty svaly, proboha! Myslela jsem, že takhle namakaný kluci existují jenom ve filmech! No nic, zpátky do reality. Museli jsme mu nějak pomoct, ale očividně každý náš návrh se Derekovi buď nezamlouval a nebo mu takhle nebylo možný pomoct. 

,,Musíš mi uříznout ruku, nebo se infekce dostane k srdci a umřu," řekl najednou směrem ke Stilesovi. ,,Cože?!" vykřikli jsme oba zároveň. ,,Já to nedokážu, co když vykrvácíš?" začal panikařit Stiles. ,,To se zahojí, neříkej, že omdlíváš při pohledu na krev."

,,Ne, ale při pohledu na useknutou ruku bych omdlít mohl."

,,Prostě to udělej, nebo ti ukousnu hlavu a věř, že už nikdy ani tu pusu neotevřeš." 

,,Michelle, nekoukej se, prosím." 

Upřímně jsem to fakt vidět nechtěla, tak jsem si obě oči zakryla rukama a čekala, že uslyším Derekův bolestivý řev, ale nic se nestalo. Místo toho jsem uslyšela hlas mého bratra, který se konečně dostavil i s kulkou. 

Potom už vše proběhlo celkem hladce. Vysypali jsme prášek z kulky, zapálili ho a pak ho dali přímo do Derekovy rány, která se pak jako zázrakem zahojila. Ulevilo se mi, protože bych fakt nesnesla pomyšlení na to, že bych byla v místnosti, kde můj kamarád řeže ruku druhému kamarádovi. Vážně jsem teď Stilese nazvala kamarádem? 

Ahojky, lidi! Doufám, že se Vám kapitola líbila a budu ráda za každý Váš ohlas! další kapitolu přidám v neděli, teď si dám od psaní chvíli pauzičku :D