Me and my brother wolf ( TW FF )

29.

,,Vážně z toho nebudeš mít problém, Michelle?" ptala se mě Lydie ze sedadla spolujezdce. ,,Ne, máma si myslí, že jsem přece u tebe," odpověděla jsem jí. ,,Jo, ale může zavolat mojí mámě, aby se ujistila." ,,Tohle máma nedělá, buď v klidu." Seděla jsem na zadním sedadle v autě s Allison, která řídila, a Lydií, u které jsem mámě nakecala, že přespím, abych s nimi mohla jet sledovat školní autobus, ve kterém seděl náš lakrosový tým a byl na cestě na nějaký zápas mimo Beacon Hills. Po tom, co se minulou noc stalo, nechtěla Allison spustit Scotta z očí, tak naverbovala na tenhle výlet Lydii a já se naverbovala sama, protože jsem věděla, jak je na tom můj bratr psychicky a také jsem ho nechtěla nechat bez dozoru. 

Potom jsem pár minut tiše seděla a koukala z okna ven. Bylo to tu zase. Zase jsme o někoho přišli a já nevěděla, jak se s tím srovnat. Proč jsem jenom na něj byla neustále tak přísná? Proč jsem ho neustále odmítala? Měla jsem ho prostě přijmout takového, jaký byl a přijmout věci tak, jak byly. Teď už to udělat nemůžu. Teď už mu nemůžu říct, jak moc jsem ho měla ráda a jak moc mi přirostl k srdci. 

Nemůžu mu ani říct to, jak mě pokaždé pobavilo a zvedlo mi náladu to, jak se se Stilesem dohadovali. Ale musela jsem se s tím smířit. Derek zemřel a už se nevrátí. Ale nešlo tady jenom o mé pocity. Věděla jsem, že i Scott se v tom utápí a stejně tak nebyla tahle situace lhostejná ani Isaacovi s Boydem. Ti dva naštěstí vyvázli netknutí, ale mého bratra škrábla jedna z alf a škrábnutí od alfy se hojí trochu pomaleji, než od jiných vlkodlaků. Právě teď jeli všichni tihle kluci v jednom autobuse s trenérem, ostatními a.. ano, s Ethanem. 

S jedním z dvojčat ze smečky alf. ,,Chelle, jsi v pohodě?" přerušila mě z myšlenek Allison, když se na mě podívala zpětným zrcátkem. ,,Jo, proč?" ,,Já jenom že jsi vypadala celkem... divně," odpověděla Alli a přitom sledovala silnici. ,,Včera někdo umřel, jasně že nebudu jásat nadšením z výletu," řekla jsem chladně, i když jsem takhle znít nechtěla. Vůbec jsem si svoji bolest nechtěla vybíjet na ostatních, ale nějak to prostě přišlo samo. Najednou Lydii začal zvonit mobil. ,,Proboha, to je Stiles," začala trochu panikařit Lyd. Kluci nevěděli, že sledujeme jejich autobus a chtěly jsme, aby to tak zůstalo nadále. 

,,Prostě to zvedni a něco si vymysli," zavelela jsem a Lydie poslechla. ,,Ahoj Stilesi, zrovna se s holkama chystáme do kina, znáš to. Holčičí den, popcorn a tak..." chtěla pokračovat, jenže jí asi Stiles řekl něco, co ji donutilo zmlknout. Pak jenom řekla "dobře" a dala hovor na reproduktor. ,,Scott se nehojí," řekl jenom Stiles a čekal, jak na to zareagujeme. ,,Jak to myslíš, že se nehojí?" ozvala se pohotově Allison. ,,Já nevím, spíš je to horší, hrozně to krvácí a je mu zle." Po skončení hovoru jsme zaregistrovaly, že nám dochází benzín a zrovna se nám to hodilo, protože jsme se se Stilesem dohodly, že vymyslí něco, díky čemu zastaví autobus a můžeme tak pomoct Scottovi. 

Jakmile se mu to z nějakého důvodu povedlo, hned jsme vyběhly z auta na záchody za Scottem a Stilesem. Podle Lydie si to Scott sám přivolával tím, že se vinil za to, co se stalo Derekovi. Tudíž se mu zranění horšilo i fyzicky. Allison se ujala ošetření, které zahrnovalo to, že mu ránu zašije, alespoň do té doby, než mu znovu nepraskne (což jsme všichni doufali, že se nestane). Stiles šel ven zdržovat, aby autobus neodjel bez nás a já s Lyd jsme mu šly pomoct. 

Stiles šel vyjednávat přímo s trenérem, zatímco by se starali o to, aby na trenéra nikdo z ostatních kluků netlačil, kdy už vyjedou. Stačilo je vlastně jenom tak "nenápadně" hlídat. ,,Co tu děláte? A kde je Scott?" přišel k nám Isaac. Řekly jsme mu, o co jde a už podle výrazu nám bylo jasné, že jsme měly raději držet jazyky za zuby. Isaac teď bydlel u nás, v pokoji pro hosty, který byl hned vedle mého pokoje. Derek ho totiž před pár dny vyhodil a ani mu neřekl pořádně proč. Rozhlédl se a jakmile jeho zrak spočinul na Ethanovi, vydal se k němu. 

,,Do háje, tohle není dobrý," prohodila jsem k Lydii. ,,Souhlasím, co uděláme?" ,,My asi nic," a obě jsme se rozešly za Isaacem. Jenže než jsme stačily říct jedno slovo, už byla Isaacova pěst v Ethanově obličeji. ,,Uuuu, to muselo asi bolet," pronesla jsem a zatvářila se bolestně. ,,Víš, asi mi to nakonec možná ani nevadí, že dostane nakládačku," otočila jsem se k Lydii. ,,Ale mně jo, je to alfa a ještě k tomu Aidenův brácha," odpověděla Lyd. ,,Víš, že tvůj vztah nevztah s Aidenem nepodporuju, že jo?" rýpla jsem si. ,,Není to tvoje věc, takže mi je tak nějak buřt co podporuješ a co ne," odsekla mi Lydie svým Lydiovským tonem, který používala na otravné lidi, které neměla ráda, ale na mě ho ještě nikdy nepoužila. 

Než jsme se stihly pohádat, vyběhl už čilý Scott a za ním Allison a běžel přímo k Isaacovi. Mezitím se kolem těch dvou utvořil hlouček ostatních kluků a trenér se Isaacovi snažil domluvit, ale marně. Isaac byl jako v transu, ze kterého ho probudil jenom Scottovo zakřičení Isaacova jména. O několik minut později jsme už všichni seděli v autobuse a pokračovali v cestě. Lydie seděla se Stilesem, Allison se Scottem a já s Isaacem, abych ho trochu uklidnila. 

,,Nemusíš tu se mnou sedět, Michelle. Už jsem v pohodě," snažil se mě přesvědčit Isaac. Seděla jsem vedle něj u okna, četla si knihu a aniž bych zvedla od ní oči, jsem odpověděla: ,,Mě tenhle babysitting taky nebaví, ale Scott zavelel a já souhlasím s tím, že se neovládáš, takže na těchhle dvou sedadlech budeme oba sedět do té doby, než dorazíme na místo, jasný?" Isaac si vedle mě jenom povzdechnul a tiše pronesl "fajn". ,,Hele Boyde," zavolala jsem na Boyda, který seděl před námi, ,,dej mu jedno sluchátko, aby se ještě uklidnil," nakázala jsem a Boyd s povzdechnutím poslechl.