Me and my brother wolf ( TW FF )

15.

Další odpoledne jsem strávila u mámy v práci. Nechtělo se mi sedět doma a nebo někde běhat se Scottem. S mámou jsem v poslední době trávila příliš málo času a chtěla jsem to nějak napravit, i když to znamenalo u ní jenom sedět a dělat si úkoly nebo si číst. Kolem třetí odpoledne se sem přiřítili Scott se Stilesem a přivezli naši spolužačku Ericu. Erica byla jedna z těch lidí ve škole, kteří neměli skoro žádné kamarády, i když to byli ve finále hrozně fajn lidi. Občas jsem si s ní prohodila pár slov na obědě, nebo když jsem ji potkala na chodbě. 

V podstatě na ní nebylo nic divného, jenom trpěla epilepsií a občas dostávala ve škole záchvaty, díky kterým si ji ostatní dobírali, dělali si z ní srandu a tím se stala školním outsiderem. Mně nic z toho nevadilo, spíš mi to od ostatních přišlo dost hnusné. Moje máma ji znala, už hodně krát takhle Erica skončila na pohotovosti v péči mojí mamky. Dnes tomu nebylo jinak. Jakmile Erica ležela v nemocničním pokoji, kde ji máma uklidnila a udělala jí pár vyšetření, chtěla jsem za ní jít, ale jakmile mamka vyšla ze dveří, někdo mě předběhl. Někdo, komu jsem se nějakou dobu vyhýbala obrovským obloukem. 

Viděla jsem Dereka, jak vchází do pokoje Ericy a rychle jsem se schovala za automat na pití, aby mě neviděl, ale abych já mohla pozorovat jeho. Scott říkal, že se teď Derek snaží získat svoji smečku nejméně tří dalších vlkodlaků, nejlépe lidí v našem věku, protože teenageři na kousnutí většinou reagují velmi dobře a nestojí je to život. Takže teď už má Isaaca a Ericu, kdo bude ten další? Mezitím co jsem nad tím přemýšlela, vyšel Derek ven a vezl před sebou postel na kolečkách, na které ležela Erica. Chtěla jsem je sledovat, ale z nějakého důvodu jsem si na to netroufla. 

Možná to bylo i proto, že jsem částečně věděla, že kdybych je sledovala, Derek by to poznal. A já se kontaktu s ním snažím co nejvíce vyvarovat a hodlám to dodržet tak dlouho, dokud nebudu připravená se mu podívat do očí. Druhý den ve škole jsem si brala věci ze skříňky, když mi na dvířka někdo zaklepal. Povzdechla jsem si, protože jsem myslela, že to je zase Matt: ,,Dneska žádný focení nebude, mám toho hodně," řekla jsem, aniž bych se podívala, kdo tam doopravdy stojí. ,,To je škoda. Myslela jsem, že bychom si pokecaly jen tak mezi námi děvčaty." 

Okamžitě jsem ten hlas poznala. A proto jsem bleskově zareagovala. Jako mrknutím oka jsem zabouchla dvířka od skříňky a přejela Ericu od hlavy až k patě. Byla jiná. Hrozně moc jiná. Měla na sobě nový, a očividně i drahý, hadry, upravený vlasy a byla nalíčená. Takhle zářit jsem ji opravdu za ta léta nikdy neviděla. Stejně jako jsem za ta léta nikdy nezpozorovala, že by byla vlkodlak, samozřejmě. To je taky doslova čerstvá novinka. Hlasitě jsem polkla a pronesla upřímné: ,,Páni.." Erica se na mě šibalsky usmála. ,,Líbí?" ,,Vypadáš... jako vlčice," nemohla jsem si pomoct a uznala jsem to. 

Věděla jsem, že právě tohle chtěla slyšet. ,,Tak co jsi mi chtěla?" navázala jsem po chvíli na to, o čem se trochu Erica zmínila. Zase se usmála. ,,Vlastně mě jenom zajímalo, kdy nás přijdeš navštívit? Dereka to jistě potěší." V tu chvíli jsem ztratila absolutní zájem se s ní o něčem bavit. Bylo mi jasné, kam tím míří a nelíbilo se mi to. ,,To, co je nebo není mezi mnou a Derekem, není tvoje věc," odpověděla jsem jí odměřeně. ,,Ale no tak, Chelle. Sama dobře víš, že už vlastně částečně je. Popřemýšlej o tom," mrkla na mě, prošla kolem mě a odešla směrem k jídelně. Já za ní zůstala jenom stát a zírat. 

Během odpoledne se mi doneslo od Matta, že Scott a Stiles někam zmizeli, nejspíš hledat dalšího našeho spolužáka který zmizel, Boyda. Věděla jsem, o co šlo. Ale nechtěla jsem se do toho vměšovat. Tohle se až moc týká Dereka a já nechci riskovat, že ho potkám. Šla jsem tedy domů, abych se připravila na test, ale jakmile se začalo stmívat, začala jsem mít strach. Nebylo to sice poprvé, co se takhle kluci promenádovali venku potmě, ale dneska jsem fakt měla špatný pocit a zvlášť, když j e teď ve městě víc vlkodlaků a ještě k tomu něco nebo někdo, kdo zabil pana Laheyho. 

Rozhodla jsem se. Prostě půjdu. Po cestě od domu jsem přemýšlela, kde bych je měla začít hledat. Prý šli hledat Boyda. Kam Boyd chodí nejčastěji kromě svého domova? Věděla jsem, že má jako brigádu nějakou práci na zimním stadionu, tak jsem se rozhodla to zkusit tam. Přišla jsem před budovu a už v tu chvíli jsem tam slyšela nějaké hlasy. Někdo tam je. Otevřela jsem tedy dveře a pomalu se kradla chodbou přes menší šatny až ke kluzišti, kde stálo několik postav. 

Vmžiku jsem je poznala. Boyd seděl na svém velkém stroji, se kterým každý den projížděl kluziště aby bylo hladké. U něj se prali Scott s Derekem a naproti nim u mantinelů stáli Erica s Isaacem. Jenom Stilese jsem nikde neviděla. Ale v tu chvíli jsem ho vůbec nechtěla řešit. Chtěla jsem pomoct svému bratrovi, který byl přeměněný stejně jako Derek a očividně v souboji s ním prohrával. Vystoupila jsem ze tmy a postavila se do vchodu na kluziště. Zatím si mě nikdo nevšiml, což byla výhoda, aspoň budu mít velkolepý příchod. Ačkoliv jsem chvíli váhala, protože jsem Dereka a Scotta takhle naposledy viděla ten den, kdy zemřel Peter a znovu mi vyvstanuly v hlavě vzpomínky. 

Vzpomněla jsem si, proč se vlastně Dereka tak bojím. Někoho zabil. A teď mi mlátí bráchu. ,,Přestaňte!" zakřičela jsem a k mému překvapení se můj výkřik rozléhal tak moc, až to bylo ohlušující. Všichni se otočili mým směrem, i ti dva se přestali prát. Můj pohled se střetl s tím Derekovým. Když ke mně vzhlédl od Scotta, viděla jsem v jeho očích vztek a sílu. Ale jakmile se jeho oči přesměrovaly na mě, zjemněly, jakoby zjihly a už v nich nebyl ten zlý pohled. 

Chvíli jsme na sebe takhle zírali, potom se jeho pohled znovu stočil na Scotta, něco mu řekl a spolu s ostatními, i s Boydem, odešli. Prošli kolem mě, beze slov. Derek se už na mě ani nepodíval. Erica na mě šibalsky mrkla, já jenom přimhouřila oči. Isaac a Boyd se na mě jenom bezvýrazně podívali a byli pryč.