Me and my brother wolf ( TW FF )

21.

Další den slavila Lydie narozeniny. Původně jsem na tu oslavu chtěla jít taky, už jenom proto, že Lydii jsem měla ráda, ona mě a byla jsem i pozvaná. Ale nakonec jsem si to rozmyslela. Byla středa, úplněk. To nikdy nevěstilo nic moc dobrého. Raději jsem si otevřela knihu a četla si. Bohužel jsem za celý večer nepřečetla ani větu. Nějak jsem ze všeho toho dění kolem měla myšlenky úplně někde jinde. Dříve jsem si četla, abych utekla od reality a hrozně jsem doufala, že se mi v životě stane něco více vzrušujícího a zábavného. Jenže teď se to stalo a já najednou nevěděla, co si počít.

Jestli jsem měla nudný život? Ne. Poznala jsem i pár nových lidí, které jsem sice už dříve nějak znala, ale sblížila jsem se s nimi a poznala je víc. Asi jsem byla dokonce ráda, že jsem je poznala. I když to byl občas opruz a to, co se dělo bylo nebezpečné, byla jsem ráda, že mi nikdo nic netají, všichni se mnou počítají a že tu pro ně můžu být. Že mi věří. V takovém případě jsem věřila i já jim a byla jsem neskutečně šťastná, že mám takové přátele. Vlastně všechno to špatné co se děje, nás zároveň sbližuje.

Sblížila jsem se se svým bratrem a se Stilesem. Kdo by to byl řekl? Já a kluci v jedné partě. Mezitím co jsem měla v hlavě tyhle všelijaké myšlenky, neměla jsem ani páru, co se děje u ostatních. Nevěděla jsem, že Boyd, Erica a Isaac jsou pod vlivem úplňku a snaží se zabít Dereka. Nevěděla jsem, že Isaac našel svou kotvu a pomohl i přes svůj těžký úplněk Derekovi znovu zavřít Boyda a Ericu. Nevěděla jsem, že máma Allison byla pokousaná, probodla se a umřela. Nevěděla jsem, že Lydie nasypala do pití na své párty oměj, díky kterému měli všichni nepříjemné halucinace.

Nevěděla jsem ani to, že potom Lydie omějem omámila Dereka, vytáhla ho do jeho starého domu v lese a díky jeho krvi a úplňku oživila Petera, Dereka strýčka, který nám chtěl ublížit před několika měsíci. A to nejhorší a zároveň nejlepší nakonec: nevěděla jsem dokonce ani to, že díky tomu, co všechno se dělo na párty, kde měli všichni halucinace, ostatní zjistili, kdo ovládá kanimu. Musim se přiznat, že bych to také nečekala. Rozhodně bych to do toho člověka neřekla. Vždycky jsem ho měla za roztomilého klučinu, co vegetuje v závětří a pluje s proudem.

Občas někoho vyfotí, sladce se usměje a je mu vše prominuto. Ano vážení, náš milovaný Matt. Kdo by to byl řekl, heh?

Ahoj všichni! Ano, žiju.. omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo a nechala jsem vás takhle čekat a tak. Buď jsem neměla moc náladu a nebo čas kvůli škole. Teď se to pokusím přes prázdniny napravit a budu se snažit psát i příští školní rok, ale už předem varuju, že mě čeká maturita, takže netuším, jak to všechno budu stíhat.
Nicméně tenhle díl byl hodně krátký a spíš jenom o pocitech Michelle a o tom, co se stalo. Nějak jsem nevěděla, jak bych ji měla do příběhu zakomponovat. Znáte mě, občas ten nápad prostě nemám, takže jsou některé kapitoly takhle kraťoučké. Taky vím, že jsem slíbila, že kapitolu vydám v neděli a ono je pondělí, hups. Na mou obranu, včera jsem šla brzo odpoledne ven a přišla až pozdě večer.. nicméně další kapitolu vydám opět v neděli, tentokrát bych to měla zvládnout v pohodě, budu na chatě, takže tam budu mít časík!❤️