Me and my brother wolf ( TW FF )

27.

Další den jsme se s Lydií domluvily, že u ní přespím a uděláme si holčičí noc. Pustíme si holčičí filmy, namalujeme se a uděláme si modní přehlídku a když mi bude nějaké oblečení fakt hodně slušet, tak mi ho Lydie klidně nechá. Chtěly jsme si tak nějak udělat normální večer, abychom se aspoň na nějakou chvíli cítily jako normální holky z města, ve kterém se nic neděje. Jenže během noci se zase všechno pokazilo. Lydie najednou vstala z postele (spaly jsme vedle sebe v jej posteli, páč měla obrovské letiště) a vypadala, že je náměsíčná. Někde jsem slyšela, že se náměsíční lidé nemají budit, prý jenom stačí, když je nasměrujete zpět do postele. 

A přesně to jsem se snažila udělat, jakmile jsem vstala z postele hned po ní, ale než jsem ji vůbec zastihla, už si to rázovala pryč z pokoje, dolů po schodech a rovnou pryč z baráku. Došlo mi, že nemá ani boty, tak jsem se rychle obula, do rukou vzala boty i Lydii a vyběhla za ní. Přinejhorším ji prostě probudím, když nebudu mít jinou možnost. Ale čím déle jsem za ní šla, tím víc mi připadalo, že není jenom náměsíčná. Teda, to asi byla, ale bylo v tom i něco jiného. 

Tohle bylo poprvé v životě, kdy mě děsila pro změnu Lydie. Konec naší půlnoční procházky byl na koupališti. Tam se najednou zastavila a ... probudila se. Prostě se najednou úplně probudila. ,,Michelle? Co tady děláme?" zeptala se mě zmateně hned, jak mě uviděla stát za ní s jejími botami v rukou. ,,No to mi řekni ty! Bylas náměsíčná a šla jsi prostě sem, tak jsem šla za tebou," rozhodila jsem rukama a ukázala jí, kde stojíme. ,,Stalo se ti to už někdy?" ptala jsem se, když jsem jí pokládala boty, aby si je mohla nazout. 

,,Ne, nikdy. Teď poprvé. Sice v poslední době akorát hůř spím, ale jinak nevím o tom, že bych někdy ve spánku někam chodila. Ale proč jsme zrovna tady..," odpověděla mi. ,,Kašli na to, je to náhoda. Bylas prostě náměsíčná a nevěděla jsi, kam jdeš," mávla jsem rukou a zívla. ,,V tomhle městě nic není náhoda, Chellie. A navíc..," nejspíš chtěla ještě něco říct, ale místo toho začala neskutečně křičet. Leknutím jsem nadskočila a otočila se. Lyd se koukala na sedátko plavčíka, na kterém někdo seděl. Jenže se nehýbal a dle Lydiiného křiku jsem poznala, že bude asi mrtvý. Na rozdíl od Lydie se můj šok projevoval mlčením a ztuhnutím. 

První jsme zavolaly policii a pak Stilesovi. Samozřejmě u nás byl jako první Stiles a hned si stěžoval, že jsme prvnímu měli zavolat jemu. Když dorazila policie a vyslechla nás, tak nás obě Stiles hodil domů a doprovodil nás až k Lydii do pokoje. V tu chvíli mi volal Scott a já šla mluvit na chodbu a ty dva jsem nechala o samotě. Dozvěděla jsem se, že Boyd s tou druhou dívkou, prý to byla Derekova mladší sestra Cora, o které si Derek myslel že je mrtvá, jim utekli a oni je teď musí chytit. 

A pomáhá jim s tím pan Argent a Isaac. Nebudu lhát když řeknu, že mě kombinace pana Argenta a Dereka překvapila, nejspíš to bylo pro dobrou věc a byla jsem ráda, že se aspoň takhle mezi námi začíná snižovat napětí. ,,Já vám chci pomoct," řekla jsem do telefonu bratrovi, když dokončil svůj monolog. ,,V žádném případě, Michelle. Tohle je opravdu až moc nebezpečné. Jestli se tu objevíš nebo jestli ucítím nablízku tvůj pach, tak si mě fakt nepřej!" Po tomhle jsem věděla, že protestovat by ho opravdu naštvalo. Tohle byl ten Scottův ton, kterým mi připomínal mámu, když nás opravdu vážně varovala, abychom něco nedělali. 

Zmohla jsem se jenom na prosté ,,dobře" a pak jsem zavěsila. Když jsem se vrátila do pokoje, Stiles už byl na odchodu a jenom nám ještě připomněl, abychom na sebe dávaly pozor a kdyby se něco dělo, máme hned zavolat, on ještě musel do nemocnice, ale důvod nám neřekl.