Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.
Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ukázalo se, že zbytek skupinky neměl problém spolupracovat, když jim jasně a velmi pomalu vysvětlila postup. Tedy ten zbytek skupinky, který byl ochotný cokoli dělat. Na toho podivína s plnovousem se nedalo spolehnout snad s ničím, proto ho ani neúkolovala a nechala ho, ať je pozoruje, i když nebylo příjemné mít jeho oči na zádech. Zdálo se jí, že ji propaluje pohledem skrz na skrz.
S Rút sem tam prohodila pár slov. Nikdy se nebavily o tom samém, alchymistka pokaždé přišla s něčím novým, co Sissi překvapilo. Témata jako proč je slunce žluté a tráva zelená tak patřily k těm, jimž věnovaly chvilku pauzy i pár slov při práci. Alespoň se nevytratila ta vášeň, již Sissi do nového projektu dávala.
Pankrac se do rozhovoru moc často nezapojoval. Nevypadalo to, že by se v přítomnosti žen cítil dobře. Jeho obličej nabíral červené odstíny pokaždé, když se chystal promluvit, a brzy nato připomínal spíše plod jahodovníku než hlavu lidské bytosti. A přitom vypadal jako někdo, kdo už stačil vychovat ratolesti. Ale ten dojem navozovala prořídlá kštice a unavené oči, taky mohl být jako Sissi a nikdy se neoženit.
Sissi se snažila po očku kontrolovat všechny přítomné. Když zmínila něco, čemu by nemuseli rozumět, podívala se, zda jim má přidat i vysvětlení. Ovšem pokaždé, když se její pohled setkal s bezejmenným podivínem, naprázdno polkla. Jako by přesně tušil, o čem je řeč.
Měla pár teorií. Jednou z nich byla ta, že mu vyřízli jazyk. Nástroje na to v mučírně měli. Ovšem to jí vyvrátil, když si olízl rty.
„Slyšela jsem, že je to cizinec," zašeptala Rút.
Jako by jí četla myšlenky. Přesně na to Sissi pomyslela také.
„Nemyslíš snad -," raději se odmlčela.
„Myslím si, že je chytřejší, než vypadá. Pankrac s ním byl v cele. Stálo by za to se zeptat jeho."
Obě ženy se na docela drobného pána a jeho lysinku podívaly. Ani jedné z nich se nechtělo ho konfrontovat okamžitě. Přeci jen potřebovaly čas na zotavení, na seznámení se a získání důvěry. Bez ní nebudou vědět, zda jim říká pravdu.
Kupodivu čas utíkal docela rychle. Než se Sissi podařilo jim vysvětlit, jak se na výkres mají koukat, aby v něm viděli to důležité, všem jim kručelo v břiše. Rút byla první, kdo si pohladil podbřišek a zamračil se na zamčené dveře.
„Slíbili mi, že dostanu jídlo," prohlásila pevným hlasem a podívala se na ostatní. „Nemůžeme pracovat hladoví."
„Máš pravdu," přitakala Sissi. „Doma, když jsem sestrojovala ten... létající stroj, jsem jedla pořád. Když žvýkám, lépe se mi myslí."
„T-t-o je ve-velmi z-z-zajím-mavé," vykoktal stydlivý Pankrac.
Zajímalo ji, jestli se k němu dostane přes jídlo. Neznala nikoho, kdo by jídlem pohrdal. Možná kdyby se s ním podělila o chléb, zčásti by to z něj opadlo a otevřel by se. S trochou štěstí by se o původu cizince dozvěděla ještě dnes.
