Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.
Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co...
Varování: Následující kapitola obsahuje násilí a smrt. Nevhodné pro slabší povahy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vysokého Nirmana připoutali k dřevěnému kůlu. Připevnili mu k němu i oblast těsně pod koleny, aby se neopovážil si kleknout. Nakonec, když už si byli jistí, že se nemůže ani hnout, mu kněz ve starém rouchu zavázal oči. Musel si stoupnout na malou stolici, kterou kat používal k upevnění oprátky, aby na něj dosáhl.
Ani tahle troška komiky nikoho nerozesmála. Rozhněvaný lid už sahal po všem, co se dalo házet, a připravoval se na lynčování. Brali kameny, poházené ovoce, výkaly dobytka, jež tu zůstaly jako poslední vzpomínka na farmářský trh.
I v Sissi vzplála nenávist. Ne však k tomuto muži, ale k celému městu a jeho obyvatelům. Tento jeden Nirman a jeho oběť nemohli zachránit Potii před hladomorem, jenž na ni čeká. Přesto cítila, že lid potřebuje terč, někoho, kdo na sebe vezme všechnu vinu a vzplane za jejich hříchy.
Nenatáhla se však po kameni, který se jí válel u nohou. Nejspíš by tak daleko ani nedohodila a nechtěla riskovat, že by někoho trefila do hlavy. A navíc, samotné upálení byl dost velký trest.
Kněz slezl ze stolice a přistoupil před Nirmana. Zvedl paže nad hlavu, aby ho všichni vnímali, a hlubokým hlasem zakřičel:
„Lide potijský! Hleďte na opovážlivého neznaboha! Tento démon chodil mezi námi, vysmíval se nám!"
Na odpověď se ozvalo ne zrovna tiché bručení ze strany davu.
„Jeho opovážlivost vkročit na svatou půdu zahnala naši úrodu. Ovšem smrtí jednoho to neskončí! Nirm je už dlouho odpornou skvrnou na naší nádherné zemi! A jeho obyvatelé upustili od jediné správné víry a vydali se cestou proti Cael," pokračoval kněz a ukázal na připoutaného Nirmana. „Tímto dnem nechť započne očista!"
„To jsou slova prince Nilliana," ozvala se Rút.
Podívala se na ni. Že by i jí dal přednášku o tom, jak je důležité zbavit se Nirmu a hrozby, kterou pro Potii představuje? Dávalo by to smysl. Nejspíš s tím srozuměl všechny, komu svěřil tak důležitý úkol. A nyní bylo načase, aby s tím seznámil i lid.
Co věděla, když bezbožníci opustili jejich zem, ani jediná z královen na ně nezaútočila. Dlouho se myslelo, že se jim podařilo je zahnat tak daleko, kde jim nemohou škodit. Nirm se stal předmětem mnoha pohádek pro děti, jež je měly varovat před zlem, které na ně čeká, pokud se odvrátí od víry. A nakonec se stal jen pověstí.
Jak vidno lid to rozhořčilo. Většina z nich si zmíněné místo pamatovala právě díky pohádkám a považovala ho za mýtické. Vidět jednoho z jeho obyvatel naživo a být svědkem jeho skonu bylo něco, co nezažily celé generace.
Jako na zavolanou se na malém nízkém pódiu objevil princ Nillian. Pokud si to pamatovala dobře, ještě žádný muž před ním si nedovolil takhle zasahovat do věcí koruny. Na svůj věk byl docela mocichtivý a ambiciózní, ale zároveň k němu chovala respekt, protože se nebál jít před lid, ačkoli nenosil šaty a dítě pod srdcem.
