Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.
Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Slunce se schovalo za tmavé mraky. Když zaklonila hlavu, viděla, jak se sluneční paprsky snaží prorazit cestu skrze hustá oblaka, jež jej uvěznila v plynnaté žaláři. Dokud si neuvědomovala, že brzy skončí podobně – že jako slunce bude hořet i ona jen proto, aby se lidé mohl koukat –, považovala to za překrásný jev. Pak jen slunci záviděla, že se takhle mohlo skrýt před zraky přihlížejících a vyčkávat, dokud nesklopí zrak k zemi.
Svět nebyl ani z poloviny tak temný, jak očekávala. Mraky se halily do nezvykle tmavého hábitu, takové v Údolí nevídala, když se náhodou podívala ven, aby zamávala kupci a popřála mu šťastnou cestu. Vypadaly zvláštně – a možná i to bylo slabé slovo. Jako by v sobě skrývaly víc než sluneční paprsky a nadýchaný krém, jenž měnil barvu pokaždé, když Cael oblohu posunuli, aby se slunce dostalo blíž k nim.
Ačkoli velitel oznámil, že další zastávka bude až ta konečná, zastavili se ještě jednou. Sissi návštěvu u chladivého potůčku uvítala. Zvratky jí na rukou usychaly a nepříjemně lepily. Nemohla je od sebe odtáhnout, ani když jí Lothe rozvázal ruce, aby se mohla umýt.
Protože přijali další zajatkyni, svázali i ji. Chápala to, ani jim to neměla za zlé. Ano, líbilo se jí, když s ní jednali jako s lidskou bytostí, které náležela základní práva, ale nesměli ji nechat se procházet jen tak, když cestovali kolem dalších osad. Všímala si toho, že jak se blížili k Triviu a Sídlu víry, přibývalo jich lidí na polích bylo víc a víc.
Sklopila pohled na své prsty, které se spokojeně rochnily ve studené vodě. Kolébala jimi na strany, jako by byly ušité z obyčejných hadrů. Neodvážila se smočit odřené zápěstí. Bála se, že by to štípalo víc, než by jí to ulevilo.
I zbytek družiny zastávku u vody ocenil. Koutkem oka pozorovala drobného Lotheho, který si z dlaně vytvořil misku a poléval si vodou kudrnaté vlasy. Hned za ním byl vysoký plavovlasý muž s jizvou přes nos, rty i bradu. Sissi si matně vybavovala, že mu říkali Evan.
Po levé straně měla ženu. Na rozdíl od ní ji nepodceňovali. Opatrně natočila hlavu na stranu. Doufala, že jí nevěnovali dost pozornosti. Nechtěla jim dát důvod se k ní chovat podobně jako k osiřelé dceři.
Nechali ženu se napít. Protože však odmítala padnout na kolena před někým, kdo poslal jejího otce ke Cael - doslova to tak řekla -, museli ji zlomit násilím. Jeden z mužů gardy jí položil dlaně na ramena, pak ji kopl pod kolena. Sissi se nedivila, že sebou čváchla do vody tak rychle.
Kapičky vody jen těsně minuly její oči, když žena udeřila dlaněmi o hladinu. Podle toho, jak nahlas křičela, vytušila, že řeka je mělká. Pak se stačilo jen rychle ohlédnout, zda neuvidí krev, a měla obrázek hotový.
Do té vody by dobrovolně nevstoupila, ani kdyby byla špinavá celá. Nejen že byla studená - inu, studená bylo slabé slovo, byla ledová, přestože se v rybnících dalo koupat -, ale pokud se na dně skutečně nacházeli ostrožinky, mlži s lasturami kuželovitého tvaru, nechtěla se k ní ani přiblížit. Ten ždibec odvahy v sobě najít musela, jinak mohla přivítat nějakou zákeřnou nemoc ze špinavých rukou.
