Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.
Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dreonova kovárna nebyla daleko od náměstí. Jen co se vymotali z davu, který s vášní obchodníků diskutoval o tom, zda to ovoce pochází ze Salvy, země na západ od Potie, nebo ne, upoutal Rút zvuk kladiva dopadajícího na kovadlinu.
„Už to slyším," informovala dvojici, jež ji následovala. „Nepamatuji si, že by se zde nacházela kovárna. Myslela jsem, že jsou na okraji města."
„Některé ano," přitakal velitel a zastavil se. „To však neznamená, že nejsou i jinde. Někdo dokonce upřednostňuje vesnické kovárny poblíž hor. Údajně mají přístup k rudě z první ruky a jejich železo je dobré."
Sissi tomu řemeslu moc nerozuměla. Otec ji naučil jen to, co si pamatoval od její matky. Vyprávěl jí o tom, že když se tehdy setkali poprvé, seděla ve své dílně a zdobila prstýnky drahými kamínky, jejichž barvy a tvary se nedaly shrnout pár slovy, ale potřeboval na to i divoká gesta a bohatá souvětí. Údajně se v nich odrážela duha.
Zlatnictví mělo ke kovařině asi podobně blízko jako pták k ještěrovi. Dobrá, možná to přehnala, nějaká podobnost tu přeci jen být mohla. Ovšem ona nikdy nemusela použít hrubou sílu, aby tenký plátek donutila dělat, co mu šperkařka nařizuje. On jako by se jí podvoloval z vlastní vůle.
„Jsi v pořádku?" vytrhl ji Ruel z přemýšlení. „Vypadáš rozrušeně."
„Ano, jsem," odvětila a hluboce se nadechla. Pak se na něj podívala. „Co když to nesestrojíme včas? Co se stane?"
„Dostanete dost času."
„Popraví nás?"
„Jste příliš cenní. Královna vás nedá popravit," ujišťoval ji. „Jen na vás stojí budoucnost Potie. Buď klidná, Sissi z Údolí Ječmene. Jsem váš strážce. Nedovolím, abyste skončili na hranici."
Tohoto muže nepoznávala. Jeho milá nátura ke zjizvenému dobře postavenému zevnějšku vůbec nepasovala. Ovšem tuto část sebe jí ukázal už tehdy u řeky. I tam se choval mileji, než by u někoho jeho postavení přepokládala. Choval se k nim až podezřele hezky.
Možná už začínala chápat, po kom Lothe má svou laskavost. Vidno i Rút vypadala překvapeně, když jí došlo, co se jim velitel královniny gardy snažil naznačit.
„Tedy, půjdeme? Pokud chcete k ševci, neměli bychom ztrácet čas tlacháním," prohlásil velitel pevným hlasem a pohladil Sissi po hřbetu ruky.
Pochopila. Nemusel jí to vysvětlit slovy. Bohatě stačilo, když si vyměnili jeden významný pohled a oba věděli, že si všechno, co chtěli, sdělili. Proto Sissi ani na krátký moment nezaváhala a skoro až tanečním krokem vyšla k otevřeným dveřím kovárny.
Rút vyčkávala před prahem. Nejprve nechala projít Sissi s velitelem, pak se otvorem protáhla také.
Kovárna vypadala přesně tak, jak si každou dílnu s horkou výhní představovala. Sotva přešla práh, teplota vzduchu rapidně stoupla do té míry, že začala litovat šátku na hlavě. Na nose se jí dokonce objevila kapička potu.
