Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.
Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S děsem v očích sledoval, jak se Jhesso snažil upevnit prkno. Z plavcových úst unikaly barvité nadávky, jejichž význam Quinnovi unikal. Bylo na něm znát, že ani po krátkém odpočinku neměl dostatek sil na to, aby mohl zapojit svaly a přidat ruku k dílu.
Nedokázal uvěřit tomu, že to kapitán myslel vážně. Doteď měl za to, že Noe patřil mezi ty nepříliš bystré muže ve středním věku, kteří si tou již velmi známou krizí prochází někdy od patnácti. A taky věřil v to, že co bylo hloupé, to neznalo zášť. Poslední dobou se mýlil podezřele často.
„Nemůže ho poslat na prkno," zabrblal si pod nosem.
„Může," namítl Oda. Ten malý mužík se pohyboval tak tiše, že si ho všiml až nyní.
Sklopil pohled na trpaslíkovu hlavu. Jeho rozšiřující se pleš hrála třemi barvami – růžovou, jakou měla prasečí šunka, bílou jako Ábelovy vousy a tou tmavou brunet, typickou pro všechny obyvatele Nirmu. Inu, většinu z nich, ale Quinn nikdy na jiného než na bruneta nenarazil. A ženy téměř nepotkával, vyjímečně vycházely ven z domů, pokud se zrovna nic nedělo, nebo je nikdo nepotřeboval.
Povzdechl si. Nechtěl na něj křičet. Oda si to nezasloužil. Měl pravdu. Kapitánovo slovo bylo na Daisy posvátné. Kdokoli ho zpochybnil, mohl si vyzkoušet, jaké to je létat bez křídel. Ačkoli údajně měli upravené kabáty, aby z nich mohli udělat provizorní padáky, po té zkušenosti netoužil. Navíc, většina posádky si z něj a jeho úcty k ženám střílelo, ani by se nedivil, kdyby mu tuto falešnou informaci podstrčili, aby se proletěl poprvé, naposledy a nadobro.
„Měl jsem s ním promluvit," prohlásil Quinn ještě a založil paže na hrudníku.
„Toho bys nepřesvědčil. Věř mi, tvrdohlavějšího chlapa nepotkáš. Ale zase jak je blbej, tak je i poctivej a fakt dobrák. A stejně, i kdybys prosil na kolenách jak zbožka, leda si je odřeš. Věř mi, znám ho líp než kdokoli jinej."
O Odeho minulosti toho moc nevěděl. Mechanik se mu s ničím nesvěřoval, dokud ho o to vyloženě nepožádal. Zmínil se pouze o tom, že kdysi pracoval v továrně na vzducholodě, že se vrtal v motorech dřív, než Quinnovi přestalo téct mléko po bradě. Udělal si tam jméno jako ten s křivými prsty a špínou na čele, zkráceně trpaslík. Tedy, ta přezdívka s tím jen souvisí, jistěže uměl hláskovat a zkracovat slova.
Toho muže, tehdy ještě mladého, neplešatého a nadějného jedince, našel kapitán právě tam. Aspoň tak to slyšel. Ovšem podle těch pohledů, jež si oba starší páni vyměňovali, usoudil, že museli být přáteli déle než nadřízeným a jeho poskokem. Nedokázal přesně určit, co to je, o to hůř se mu to sledovalo, když se to snažili skrýt.
Oda si jako jediný dovoloval odporovat a namítat. Až se divil, kolik přestupků kapitán naschvál přehlížel, jen aby nemusel na už tak těžká a široká ramena házet další břemena. Bohatě stačilo, že měl Oda odpovědnost za celou vzducholoď a bezpečí posádky. Stačil by jediný špatný úsudek a mechanik by mohl... Ne. Ne, na to nemohl myslet.
