The little hero /avengers ff/

Sarah a Bucky

Celý den ve škole se hrozně táhl. Po včerejším večeru mi moc dobře nebylo. Navíc jsem musela Neddovi vysvětlovat příhodu s křečkem, což taky nebyla procházka růžovou zahradou. Bucky měl dojet po vyučování a potom už jen vzhůru na Malibu! Když jsem ale stála na parkovišti, nikdo už hodinu nedojel. 

Rozhodla jsem se tedy zavolat Stevovi: ,,Steve? Kde je Bucky? Měl pro mě dojed do školy."

,,Nevím, od včerejška jsem ho neviděl. Mám pro tebe dojet?" zeptal se slušně.

,,Kdybys byl tak hodnej." přijala jsem s úsměvem jeho nabídku. 

Do deseti minut přede mnou stála motorka i Kapitánem Amerikou. Vytrhla jsem mu helmu z ruky a posadila se za něj. S ním jsem na motorce ještě nejela, ale ne že by to byla nějaká výhra. On totiž jel jako hovado, že by na to ani sprostý slova nestačili!

,,Ty seš vůl! Mohl si nás zabít tou tvojí krasojízdou!" seskočila jsem z motorky. 

,,Slovník." odsekl a dál se ke svojí jízdě raději nevyjadřoval.

Rychlost překračoval snad celou dobu a o jízdě na červené raději ani nemluvím. Pan Slušňák, slušňák není. Nasupeně jsem vyjela výtahem do obýváku, kde seděl Peter, Tony, Falcon, Clint a Banner. Jemně jsem kývla na pozdrav a nechtěla je rušit v jejich práci. Projížděli nějaké záznamy z kamer.

,,Bucky včera nepřišel domů." oznámil mi Sam otočený zády.

,,Jak jako nepřišel domů? Vždyť šel včera jen běhat. Musel se vrátit." nahrnuly se mi slzy do očí. 

,,Nevrátil. Teď se snažíme najít kde je, ale asi ho opět unesla Hydra." dodal Bruce.

Steve mě beze slova pevně objal a šeptal uklidňující slova. Teď mu to budu muset říct já o Peggy. 

,,S-Steve?" vykoktala jsem mezi vzlyky.

,,Najdeme ho." podíval se mi zpříma do očí. 

,,Peggy zemřela. V neděli je pohřeb." zašeptala jsem.

Uvolnil stisk a díval se do neznáma. Teď asi nebyla vhodná chvíle mu to říkat, ale stejně by se to musel dozvědět. V tichosti odešel z místnosti.

,,Jdu za ním." zvedl se z pohovky Sam.

Věnovala jsem mu děkovný pohled a sedla si na jeho místo. Bráška mě objal povzbudivě okolo ramen.

,,Dovolená se odkládá." přesunul naši plány Tony. 

Všichni jsme jen souhlasně kývli hlavou. Nikdo se nezmohl ani na slovo, protože jsme byli každý ponořený ve svých myšlenkách. Zase Hydra. Mám obavy, že teď to tak jednoduché opravdu nebude ho najít. Krev se ve mně jenom vařila. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem se včera tak dodělala a ani si nevšimla, že se nevrátil. Teď by tomu mohlo být jinak, kdybych se já blbá neožrala do němoty. 

,,Jdu do tělocvičny." zvedla jsem se prudce z pohovky a rozešla se do pokoje. 

Natáhla jsem na sebe sportovní oblečení a sjela výtahem dolů do nejnižších pater, kde nacházely tréninkové místnosti. Opět jsem vytáhla ze skříňky všechny možné zbraně a hodila je doprostřed místnosti. Jako první jsem nažhavila schopnosti. Zkoušela jsem manipulaci s elektrickými lany, kterou jsem neměla úplně zmáklou. Taky jsem se poslední dobou učila levitovat, což mi opravdu nešlo a jinak tomu nebylo ani teď. Po hodině jsem svoje pokusy s létáním vzdala a zaměřila se na pohyb s malými předměty. Mým cílem bylo se naučit obracet vystřelené kulky zpátky do pušky, což ale potřebovalo dost soustředěnosti a preciznosti. Po čtyřech hodinách jsem padla únavou k zemi. Opět jsem se přemáhala nad svoje možnosti, ale bylo mi to teď jedno. Jestli z mýho přítele udělali opět zabijáka, budu potřebovat všechny svoje síly, aby se mi ho podařilo zastavit a moc mu neublížit. 

,,Máte přijít na poradu." vytrhl mě z mikrospánku Jarvis. 

Nesouhlasně jsem zabručela a zvedala se ze země. Celá zpocená a unavená jsem odešla k týmu. 

,,Víš, že tě Jarvis nemá moc rád?" dělal si opět srandu Stark.

,,Já jeho taky ne. Není tady co řešit." odsekla jsem napruzeně.

,,Teď proč jsem svolal tuhle poradu. Sice jsem tohle plánoval až na dovolenou, ale díky okolnostem vám ji představím už teď. Tohle je moje dcera. Sarah?" ohlédl se do chodby. 

Vyšla usměvavá dívka s kaštanovými vlasy a z očí ji sršely jiskry. Pohled na ni mě donutil k úsměvu. Všichni nevěřícně těkali ze Starka na Sarah a zase zpátky. Jen Natasha zůstávala klidná. 

,,Ty si o ní věděla?" přerušila jsem tíživé ticho otázkou na Nat.

Jemně zakývala hlavou na znamení souhlasu. 

,,Jak dlouho si nám ji tajil plecháči?" probral se jako první Sam.

,,Je jí 19." odpověděl pyšně Stark.

,,21." opravila ho Sar.

,,Kde si celou tu dobu byla? Kde tě věznil?" ušklíbla jsem se.

,,Žila jsem s mámou, ani nemám jeho příjmení. Jsem vlastně nechtěný dítě. Máma před rokem zemřela a zbyla jsem jen já. Odmítla jsem tátovu pomoc a žila si po svém. To by ale nebyl Tony Stark, aby si docílil svého. Takže mi posílal peníze a platil nájem bytu." vysvětlila s úsměvem. 

Evidentně jí nevadilo, že se Tony moc nestaral. Mít tátu miliardáře, chtěla bych minimálně vlastní vilu. Pořád ale v místnosti vládlo tíživé ticho a já se v myšlenkách vrátila k Buckymu. 

,,Nejsi nechtěný dítě." opravil ji Stark, ,,Co takhle párty na přivítanou?"

,,V žádným případě. Musíme najít Buckyho." zavrhla jsem okamžitě jeho plán a odešla do pokoje. 

Za pomocí Jarvise jsem projížděla kamerové záznamy z celého NY a snažila se marně najít Buckyho. Došla jsem nakonec k zjištění, že je někdo části záznamů odstranil. Většinou to nebylo více než 10 vteřin, což byla asi doba, kdy zrovna projelo auto s Buckym, nebo on sám prošel. Nic víc se mi ale zjistit nepovedlo. Steve odjel do svého bytu protřídit si myšlenky a prý se v neděli přijde. Vrátila jsem se od obýváku a Tonymu sdělila své poznatky. Ten jen přikývl a dál se mi nevěnoval.

--

,,Máme misi." vtrhla mi do pokoje Nat.

,,Kdo přesně?" zvedla jsem z postele a začala soukat do uniformy.

,,Já, ty a Rogers." odpověděla mi ,,Za 10 minut u quinetu." 

---------------------------------

Tohle je druhá kapitola<3 

Opravdu Buckyho unesla Hydra?

Proč vlastně Stark představil svoji dceru tak rychle?

Na jakou misi letí Nat, Steve a Sky?

ZNOVU CHCI ŘÍCT, ŽE TO NEBUDE PODLE FILMŮ! 

LOVE YOU<3