The little hero /avengers ff/

Vzpomínky

Zastavil až na parkovišti uprostřed města. 

,,Kam jdeme?" optala jsem se zvědavě.

,,Chci ti něco ukázat." zopakoval.

,,Jak nečekané..." zabrblala jsem, ale tím jsem si vysloužila pouze nehezký pohled od hezkého Kapitána Ameriky. 

Rychlým krokem se rozešel, pro mě, někam do neznáma. Během jsem ho dohnala a následovala před muzeum. 

,,Co tady?" otravovala jsem opět Capa. 

,,Necháš se překvapit?" odsekl už naštvaně. 

Vstoupil a bez zaplacení lístků vkročil do chodeb muzea. 

,,Víš že za to platí?" podotkla jsem, ale přesto jsem svůj krok nezastavovala. 

,,Já neplatím." mrkl na mě. 

,,Měl by jsi trávit míň času se Starkem. Začínáš pobírat jeho ego." doporučila jsem mu.

Žádná reakce ale nepřišla. Dál jsme se proplétali muzeem až po druhou světovou. Všude byly skleněné tabule a na nich popsána celá skupina Buckyho a Steva. Rogers si prohlížel se zármutkem Buckyho desku. Taky se mi začaly drát slzy do očí, ale chtěla jsem je udržet co nejdéle. 

,,Klidně plakej, je důvod." pousmál se na mě smutně. 

Pevně jsem ho objala okolo pasu a začala mu vzlykat do ramene. Po chvíli jsem se mu podívala zpříma do očí: ,,Bude v pohodě. Že jo?" 

Jen si nahlas povzdychl a přitáhl si mě zpět. A tak tu dva členi Avengers stáli uprostřed muzea a buleli. Teda já. Steve měl na krajíčku, ale slzy udržel. Po dalších několika minutách, jsem se odhodlala konečně odtáhnout a setřela rukávem svého trička Kapitánovi jednu neposednou slzu, která se dostala na povrch. 

,,Proč jsi mě sem bral?" zeptala jsem na odchodu.

,,Chtěl jsem jít prvně do muzea sám, ale nakonec jsem si to rozmyslel a vzal tě s sebou, abych nebyl jedinej, kdo by tady bulel." pousmál se.

Úsměv jsem se mu pokusila opět, ale podle jeho výrazu se mi to moc nepovedlo. Nastoupili jsme zpět na motorku a odjeli do Triskelionu.

,,Pojedu k sobě." oznámil mi a ani nečekal na moji odezvu. 

Otočil motorku a odjel. Rozešla jsem se tedy zpět do pokoje si pod dnešním dni odpočinout. 

Steve

,,Ahoj." pozdravil mě soused.

Jen jsem kývl a pokračoval ke svému bytu.

,,Nechal jste si asi zaplé rádio." dodal, než seběhl schody dolů.

Jsem si jistý, že jsem rádio zaplé nenechal. Měl jsem určité podezření, proto jsem raději do bytu vlezl oknem. Po cestě jsem popadl štít a tichým krokem se plížil bytem. Nikde nikdo, už zbýval jen kout s gramofonovou deskou. Vykoukl jsem zpoza rohu a uviděl černocha s páskou přes oko. 

,,Nevím o tom, že bych vám dal klíče." povzdechl jsem si a štít složil podél těla.

,,Myslíte si, že ho potřebuju?" odsekl Fury, ,,Manželka mě vyhodila."

,,Vy jste ženatej?" udivil jsem se s pozvednutým obočím. 

,,Jo, hodně toho ještě o mně nevíte."

,,A přesně to, je ten problém." natáhl jsem a rozsvítil světlo.

Fury se ale nahl a zhasl ho. Svraštil jsem obočí a nechápavě ho sledoval. Vytáhl mobil a něco do něj začal ťukat, po chvíli mi ho ukázal: ,všude jsou uši,. 

,,Omlouvám jsem se, že jsem vás tak přepadl, ale nemám kam jít." mluvil dál a rozhlížel se po pokoji.

Opět na mě otočil obrazovku telefonu: ,SHIELD není bezpečný,.

,,Kdo ještě ví o vaší ženě?" hrál jsem jeho hru.

,Jen vy a já, stálo pět na mobilu.

,,Mý přátelé." řekl ale opak.

Nestihl jsem se na nic zeptat, protože místností proletěla kulka a Furyho zasáhla. Okamžitě jsem se k němu zohnul a odtáhl o kousek dál. 

,,Nikomu nevěř." zašeptal a podal mi FLASH disk. 

Jasně jsem kývl na souhlas. 

,,Kapitáne?" ozvalo se ode dveří.

Prudce jsem se otočil: ,,Sousede?"

,,Agent 015 ze zvláštních jednotek." odpověděl jednoduše a v ruce svíral zbraň. 

,,Na čí příkaz?" ptal jsem se dál.

,,Na jeho." kývl k Furymu. 

Jace něco nahlásil do vysílačky.

,,Vidíte střelce?" ozvalo se z druhé strany.

Zahlédl jsem v okně odlesk kovu: ,,Jdu po něm." 

Přeskočil jsem do druhé budovy a běžel, seč mi síly stačily, abych Soldiera doběhl, ale zachytil jsem ho až na střeše. Hodil jsem po něm štít. On ho s přesností chytil a vyslal zpátky. Když jsem se podíval zpět, nebyl tam, ani na náměstí pod námi.

Skylar

,,Sky? Jedeme do nemocnice. Hned!" vletěla do pokoje Nat. 

Okamžitě jsem se zvedla a rozběhla se na chodbu za ní. 

,,Co se děje?" zeptala jsem se v autě.

,,Střelili Furyho." vyklopila ze sebe.

,,Kdo?" chytla jsem se pro jistotu opěrky, kdyby Tasha vybourala, protože opravdu jela jako blázen. 

,,Bucky." povzdechla si.

Na několik vteřin jsem ztratila dech. V hlavě mi to začalo šrotovat o sto šest. Z myšlenek mě ale hned přerušila Nat.

,,Jdeme!" pobídla mě z auta.

Odpoutala jsem se a vběhla za ní do víru nemocnice. Zastavily jsme se až před sálem. Nat měla bezmocně ruku na skle: ,,Přežije to?" 

,,Nevím." prohrábl si frustrovaně vlasy Steve.

--------------------------------------

Konečně to začíná pasovat trochu na filmy nemyslíte? Akorát tam bude několik změn a Buckyho osvobodili od Hydry ještě před tímto. Opravdu doufám, že jste všichni viděli Captain America: Winter Soldier, protože tady nebudu přepisovat celej film:D Co si zatím o knížce myslíte? 

LOVE YOU<3