The little hero /avengers ff/

Pokémoni

Skylar

Stark a Steve někam odešli, Wanda s Nat trénovaly, Bruce byl zavřený v laborce, Bucky se šel projít, Peter se učil, Pietro šel někam s Jessicou a Clint odjel za rodinou. U zbytku Avengerů nemám ponětí kam se vypařili. V obýváku jsem osamoceně upíjela ze skleničky s vínem a myšlenky nechala volně plynout. Víno mi přišlo jako slabý alkohol, proto jsem zašmátrala v Tonyho archivním alkoholu, abych si taky trochu užila. 

,,Slečno Parker, pan Stark mě pověřil, abych mu tuto skříňku pečlivě ohlídal." upozornil mě Jarv. 

,,Hele hele kamaráde. Já si jednu flašku vezmu, ty plechovce nic neřekneš a třeba ti dám taky napít. Budeme spokojení oba." navrhla jsem přiopile.

,,Nebylo vám ještě 21 slečno, neměla byste tolik pít." staral se.

,,A ty bys neměl tolik kecat, abys nedostal šoka." zahřměla jsem. 

,,Budu muset dát vědět panu Starkovi." usoudil. 

Na to jsem zničila jednu z kamer: ,,Nedělej to."

,,Slečno, měla byste se uklidnit. Panu Starkovi tedy nic neřeknu." přistoupil.

,,Vidíš? Nemusí to jít ale příště po zlým. Byla bych v klidu, kdyby mi umělá inteligence nezakazovala chlastat." křikla jsem do místnosti.

Na tohle už mi žádná odezva nepřišla, takže jsem mohla pokračovat v mém osamoceném chlastacím večeru. Po půl flašce už ze mě lítalo to, co jsem měla na jazyku. Mou mysl ovládal alkohol. Sedla jsem na chodbu a začala si povídat s křečkem, který sem dal Nedd Peterovi na hlídání.

,,Kamaráde ty to máš dobrý. Nemusíš řešit problémy světa. Křeččí politika taky neexistuje. O Křeččích klecových válkách jsem taky neslyšela. Víš jak máš skvělej život? Dokonce srát můžeš kde chceš!  A mluvit sprostě bez toho, aby tě Amerika okřikoval." promlouvala jsem do duše křečkovi. 

Po chvíli mého monologu jsem křečka vytáhla neohrabaně z klece a zamířila i s nedopitou flaškou do pokoje. Potom už si ale nic nepamatuji.

--

Probudil mě mrazivý vítr. Otevřela jsem oči a uviděla rozbité okno, jako kdyby jím proletěla kulka. 

,,Co to kurva je?" promlouvala jsem do ticha pokoje.

Na mobilu svítilo pět ráno. Měla jsem kocovinu jako prase a ještě k tomu mám dneska školu. Super, to se mi vážně povedlo. Zabalila jsem se do dvou mikin a vypadla z pokoje. O kuchyňskou linku už se opíral Cap. 

,,Dobrý ráno alkoholičko." ušklíbl se.

,,Dovol! Však mi ještě nebylo ani jednadvacet!" bránila jsem se.

,,Jo, jasně." ušklíbl se.

,,Jak to včera vlastně dopadlo?" změnila jsem téma a nalila si vodu do skleničky.

,,Super, dokud tam nevešel Stark a já nedošel k zjištění, že je Sarah jeho dcera." řekl s božským klidem.

Celý obsah mých úst jsem vyprskla na linku: ,,Prosím?"

,,Slyšela jsi dobře. Stark potom řekl, že nemá cenu nám ji dál skrývat a vezme ji s sebou na dovolenou." oznámil.

Pořád jsem nemohla zpracovat pojem Starkova dcera. I přes kocovinu mi to v hlavě šrotovalo o stošest. Stark má dceru? S kým? Kdo to je? Sarah. Jasně, že mi to nedošlo.

,,Nech si to ale prosím pro sebe zatím." žadonil.

,,Jo nechám neboj." uklidnila jsem ho a dochystala si svoji snídani.

--

,,Kde je Cockie?" vrazil udýchaně do dveří Peter.

,,Kdo to je?" koukal Steve.

,,Křeček." vyhrkl bratr a jeho pohled sklouzl ke mě.

Pomalu se mi začal vybavovat včerejší pokec s křečkem. Nic moc si ale nepamatuju. Jen že jsem si s ním povídala přes klec.

,,Sky? Víš kde je?" naléhal. 

,,Nemám ponětí, ale včera večer tady byl." zamyslela jsem se.

,,Jarvis by to měl mít nahraný co se s ním stalo." uklidňoval ho Tony.

Jarvis pustil můj opilý dialog s křečkem. Jemně jsem se začervenala a Avengers se málem váleli po zemi smíchy. 

,,Křeččí klecová válka!" křičel se smíchem bratr. 

Na videu jsem ho potom vytáhla z klece, na to smích ustal. Rozešla jsem s ním do pokoje, kde jsem dál vedla svůj monolog s flaškou v ruce.

,,Ty jsi mě podvedl hajzle! Máš teď křeččí rodinku a mě necháš na pospas osudu!" hněvala jsem se na křečka. 

To opět zavinilo vlnu smíchu. 

,,Rozcházím se s tebou!" vyhodila jsem flašku oknem.

,,Mám pokémony! Ti tě zabijí!" mluvila jsem tentokrát směrem k skříni.

Popadla jsem křečka a vyhodila ho z okna se slovy: ,,Pikaču, volím si tebe!"

Všichni se smáli tak moc, až se Tower třásl. Cukaly se mi koutky, ale snažila jsem se zachovat kamennou tvář, i když to šlo stěží. 

,,A co mám říct teď Neddovi?" vypadlo z bratra.

,,Že se Cockie změnila v Pikačua." dosmál se i Tony. 

Postupně se všichni uklidnili a rozešli po svém.

------------------------------------------------------

K téhle kapitole asi nic moc nenapíšu, protože nemám co. Jen doufám, že se vám tato kniha bude také líbit! Jakékoliv názory, postřehy piště do komentářů<3 Taky jsem se rozhodla že nebudu dávat koncovku -ová. Snad vám to nevadí. Jen upozorňuji znovu, že to nebude podle filmů!

LOVE YOU<3