The little hero /avengers ff/

Polibek

Se Stevem jsme šli do nákupního centra, kde jsme hledali obchod s elektrospotřebiči, abychom zjistili, co na té flešce opravdu je. Nat jsme samozřejmě informovali a měla nás potom vyzvednout před centrem. Oba dva jsme byli oblečení v civilu a Stevovi jsem přidala ještě brýle a kšiltovku, aby ho jen tak někdo nepoznal. 

,,Základní pravidlo útěku, je neutíkat." přeříkala jsem pravidlo, které mi vtloukla do hlavy Nat.

,,Ty boty co mám by mi to ani nedovolily." stěžoval si.

Konečně jsme našli obchod s elektronikou a zapojili flešku do jednoho z počítačů. 

,,Ten disk má ohlašovací funkci, takže jakmile ho zapojíme, bude SHIELD vědět, kde jsme. Alespoň něco jsem se od Starka naučila." obeznámila jsem ho se situací.

,,Kolik máme času?" rozhlížel se netrpělivě Cap.

,,Asi devět minut." odpověděla jsem s klidem a trochu schopnostmi popohnala počítač.

,,Neměla by jsi teď používat schopnosti." upozornil mě.

,,Díky nim, to budeme mít rychleji a já si nemusím pamatovat Starkovi řeči." odsekla jsem. 

,,Můžu vám nějak pomoct?" přistoupil pracovník obchodu.

Na chvilku jsem se otočila ke Stevovi a vyhrkla první co mě napadlo: ,,Jen tady s tátou hledáme počítač pro brášku."

,,Jo to je moje dcera." zakýval nervózně hlavou Steve.

Opravdu jsme nevypadali jako syn a dcera, ale on to sežral.

,,Kolik je synovi?" vyptával se dál pracovník.

,,Devět." vypadlo ze Steva.

Chlap si ho začal zkoumavě prohlížet: ,,Mám úplně stejný brejle."

,,Jo, jste skoro jako dvojčata." poznamenala jsem od počítače.

,,Jo? Kéžby. To by bylo." sjel pohledem Steva, ,,Jestli budete něco chtít, jsem Aaron."

,,Díky." poděkoval slušňák Steve.

,,Už to mám." vypadlo ze mě. 

Na obrazovce se ukázalo New Jersey. 

,,Znáš to?" podívala jsem se Capa.

,,Znal jsem," prohlédl si obrazovku, ,,jdeme."

Popadl flešku a vyšli jsme z obchodu.

,,Běžná taktika. Dva jdou za náma a dva přímo proti nám. Jestli nás odhalí, já půjdu po nich a ty zmizíš." špitl Steve.

,,Dej mi ruku přes ramena a zasměj se." napadl mě jiný plán.

,,Co?" vyhrkl.

,,Dělej!" pobídla jsem ho.

Nakonec mi stejně hodil ruku kolem ramen a něco zahýkal. 

,,Moje taktiky jsou lepší." usmála jsem se hrdě, když si nás agenti nevšimli.

Jeli jsme po eskalátorech dolů k východu. Všimla jsem se Rumlowa, který jel proti nám. 

,,Polib mě." vychrlila jsem na něj.

,,Co?" hodil na mě ještě horší pohled než předtím.

,,Lidem je líbání na veřejnosti nepříjemný. Vlastní zkušenost." řekla jsem jedním dechem, protože nám docházel čas.

,,Jo to je." nesouhlasil Steve.

Stoupla jsem si na špičky a jemně ho políbila. Naše rty se setkali a on začal spolupracovat. Jakmile jsem si byla jistá, že je Rumlow v nedohlednu, odtáhla jsem se.

,,Nebylo to tak hrozný ne?" otočila jsem se zpět.

,,Až na to, že jsi holka mýho nejlepšího kamaráda." povzdychl si.

V tu chvíli mi došlo co jsem udělala. Draly se mi slzy do očí a moje pokusy je zastavit byly neúspěšné. Došli jsme až k autu, do kterého jsme nasedli a jeli směr New Jersey i s Nat. Seděla jsem vzadu a potichu brečela. Nat a Steve probírali možnosti jak dostat Buckyho zpět a přijít tomuhle všemu na kloub. Nevnímala jsem je, pouze jsem si v hlavě přehrávala vzpomínky na něj. 

,,Sky?" položil mi ruku na stehno Steve, což mě probralo z myšlenek.

Setřela jsem rukávem slzy: ,,Jo?" 

,,Ty brečíš?" podíval se na mě pozorněji.

,,Ne." zalhala jsem roztřeseným hlasem.

,,Je to kvůli tomu a Buckymu?" podíval se ustaraně.

Jemně jsem přikývla a spustila se další vlna slz. 

,,Kvůli čemu?" vyzvídala Nat.

,,To je jedno." odsekla jsem.

,,Mně to můžeš říct." přemlouvala.

,,Se Sky jsme se v tom obchodě políbili, aby si nás Rumlow nevšiml." prozradil Rogers.

Vrhla jsem po něm vražedný pohled, že tohle říkat neměl.

,,Bucky by to měl vědět, ale ode mě se to nedozví." slíbila Nat.

,,Jestli ho vůbec vrátíme zpátky." zamumlala jsem.

,,Vrátíme a ani nad špatnými možnostmi nepřemýšlej." napomenul mě Steve.

,,Mám otázku." načala nové téma Nat, ,,Nemusíš na ni odpovídat, ale jestli neodpovíš bude to taky odpověď." podívala se na Rogerse.

,,Tak co?" povzdechl si Steve.

,,Se Sky byla tvoje první pusa od dvaačtyřicátýho?" podívala se na něj významně. 

Odpověď na tuto otázku mě taky zajímala, takže jsem se nahla více dopředu, kde oba seděli.

,,Ne. Je mi devadesát pět. Nejsem mrtvola." odpověděl otráveně.

,,Lidi většinou v tomhle věku umírají." poznamenala jsem.

,,Ale nikoho nemáš." vrátila se k předešlému tématu Nat.

,,Má." odpověděla jsem za něj.

,,Ne nikoho nemám." opravil mě Steve.

,,A co Sarah?" ptala jsem se.

,,Starkova dcera? Hezký." ušklíbla se Nat.

,,Nejsme spolu." zapíral dál Cap.

,,Ale byli jste spolu na rande a vezl si ji na motorce." doplnila jsem informace.

,,Vy jste byli spolu na rande?" koukala nevěřícně Tasha.

Já jen horlivě přikyvovala. 

,,Jsme tady." ukončil hovor Steve.

--------------------------

ŠUBIDUBIDUUU další kapča je tady<33 

Jsou Sarah a Steve spolu? 

Cítí k sobě ti dva něco?

Podaří se jim dostat zpět Buckyho?

Dozví se vůbec Bucky o polibku? 

Opět přemýšlím nad vydáním dvou kapitol za den. Musíte mi ale napsat do komentářů, sama to nerozhodnu:D

LOVE YOU<333