The little hero /avengers ff/

Sžívání

Jessica

Všechny nás to změnilo. Těch několik měsíců, její odchod, náš návrat do milované Ameriky. Pořád jsme byli rozdělení na skupinky, jako tomu bylo po dlouhou dobu. První dvojice to začala dávat do kupy, tím byl Pietro a Wanda. Od začátku k sobě měli úzký vztah a navzájem si děsně chyběli. Jace se vrátil do Triskelionu, aby si od nás odpočinul. Sarah byla zalezlá ve svém pokoji a pouštěla pouze Steva. Občas i mě: ,,Nesu ti jídlo."

,,Děkuju." zamumlala zpoza peřin.

,,Dnes nejdeš běhat s tím rampouchem?" rýpla jsem si.

,,Byla jsem s ním jednou, jedinkrát!" vřískala, ,,A taky naposledy." 

Přisedla jsem si k ní: ,,Moje kondička mi zamávala a odletěla na dovolenou. Je čas hejbnout zadky." 

,,Ne. Čas bude, až se vrátí ona." zesmutněla.

,,Sarah, já vím že to bolí. Nejsi sama. Musíš se s tím smířit, ona odešla a nikdy už se nevrátí." povzdechla jsem si.

Nahrnuli se jí slzy do očí: ,,Vrátí se. Slíbila mi, že mě nikdy neopustí."

,,Sliby chyby." mykla jsem rameny, ,,Rozhodla se sama. Respektuj to a nech plavat. Vždycky na ní můžeme vzpomínat v dobrém, smát se nad jejími trapnými historkami a vyprávět její příběhy. To je ale vše. Cítím se, že to je celé moje vina. Kdybych Buckyho nestřelila, nic takového by se nestalo. Byla jsem ale bezradná." 

,,Nedávám ti to za vinu. Jen mi chybí." přitáhla si mě do objetí. 

Takhle jsme zůstali ještě několik desítek minut. Truchlili nad ztrátou naší nejlepší kamarádky a doufali, že takový osud nepotká blízké době ani jednu z nás. 

--

,,Zlato?" nakoukl mi do pokoje Pietro.

Odtrhla jsem zrak od knihy.

,,Tony chce pořádat párty. Na náš návrat a uctít tím památku Skylar." oznámil mi.

Svraštila jsem obočí: ,,Ví už o ní Peter?"

,,Stark tam teď letěl." odpověděl. 

Tohle bude ještě zajímavý večer. Jen jsem kývla hlavou a on se vypařil z mého pokoje. 

Natasha

Seděla jsem za jídelním stolem a přemítala nad sklenkou rudého vína. Z myšlenek mě vytrhl tlumené kroky. Napřímila jsem se. 

,,Trápíš se?" promluvil Brucův jemný hlas. 

,,Ne, jen přemýšlím, co se událo." pokusila jsem se o úsměv.

Odtáhl jednu z židlí a posadil se naproti: ,,Nat, znám tě delší dobu. Jen blázen by nepoznal, že se ti něco honí hlavou." 

Porovnal si brýle. Svoji velkou dlaní mi podepřel hlavu. Povzdechla jsem si a nechala kolébat. 

,,Všechno Bruci. Je to tady celé prázdné. Až dnes večer poprvé Tower po několika měsících ožije. Neřekla bych to do sebe, ale chybí mi společnost. Lidi, smích, Tonyho vtipy, alkohol a přátelé." zamyšleně jsem se porozhlédla po pokoji.

,,Já mám pořád stejný režim." porovnal si nervózně košili, ,,Nedochází mi změny." 

Vřele jsem se na něj usmála. Ani nevím čím mě tenhle muž s několika doktoráty a barevnými košilemi tak uchvátil. Nikdy bych to ale neměnila. 

Peter

,,Petere! Pan Stark je tu!" křičela May v chodbě. 

Bez zaváhání jsem vystřelil z pokoje. Čekal jsem co z něj vypadne: ,,Už je máte? Je Sky v NY? Jak se mají?" 

Pan Stark si vyměnil s May starostlivý pohled. Ani ona ale evidentně nevěděla, co se děje. Sedla si vedle a nastražila uši. 

,,Je mi líto," začal, ,,Sky zemřela." 

Silně jsem zalapal po dechu. Mám pocit, že jsem přeslechl.

,,C-cože?" vykoktala ze sebe May.

,,Sky je mrtvá." sklopil zrak Stark.

Byl jsem si jistý , že slyším správně. Složil jsem hlavu do dlaní. Naštvanost sám na sebe ne a ne ustat. Teta mě hladila roztřesenou rukou po zádech. 

,,Jestli chcete, může se přistěhovat do Toweru. Nebylo by rozumné zůstávat o samotě." dodal. 

Vyměnili jsme si pohledy s May. 

,,Dobrá. Zítra začneme s balením." vyvodila závěr. 

Pan Stark potichu opustil byt.

,,Nemůže to být pravda." kroutil jsem hlavou. 

,,Skylar by nechtěla, abychom z toho byli špatní. Musíme žít dál a vzpomínat na ni v dobrém." řekla.

,,Jak umřela? Nevíme nic. Úplný hovno. Jdu do pokoje se na zítřek vyspat." prudce jsem se zvedl a zalezl do svého hnízda. 

Zachumlal se pod peřinu a s mokrým obličejem upadl do neklidného spánku.

,,Petere." slyšel jsem tlumeně hlas. 

,,Kdo je to?" křičel jsem.

,,Skylar." ze tmy se zjevila ruka.

Pevně jsem se za ni chytil a nechal se vytáhnou opět do západu slunce. 

,,Tady jsem předtím potkal mámu." zamyslel jsem se. 

,,Ano, taky jsem se s ní už viděla." přiznala. 

,,Jsi opravdu...mrtvá?" nahrnuly se mi opět slzy do očí.

,,Obětovala jsem se za Buckyho. Pietro ho smrtelně střelil. Nemohla jsem ho nechat umřít. Nedokončila jsem svoji misi, proto doufám, že to zvládneš za mě. Exug je poslední, kdo zná slova na ovládání Winter Soldiera. Musíš je najít a zničit. Je to moje přání." podívala se na mě prosebně. 

,,Mám dělat něco pro kluka, který tě zabil?!" rozkřikl jsem se.

,,Ne, děláš to pro mě. Já se sama rozhodla. Nemusela jsem to dělat, ale chtěla jsem." sklopila stydlivě oči. 

,,Nechala jsi mě samotného! Proti všemu! V tom posraným a zkaženým světě! Mám jen May. Byli jsme spolu nerozlučná dvojka, ale ty si mě vyměnila za někoho, koho miluješ. Já zůstal na pospas osudu. Díky, konečně znám tvoje priority." rozhodil jsem bezmocně rukama. 

,,Nikdy bych tě samotného nenechala. Nevíš co mám v plánu. Hlavně nezapomeň, co ti kdysi tady řekla máma." pousmála se.

Naposledy mě obejmula a rozplynula. 

-------------------------------

Teď se Peter konečně dozvěděl o tragédii. Vzal to opravdu špatně,  ale co má Skylar zase za lubem?

Vzpomene si Peter na slova mámy? 

Sloučí se Avengers i bez Sky? 

Vyslyší Peter její poslední přání? 

Chci vám ještě říct, že si vážím každého komentáře a vote! Všechno si poctivě pročítám i u první knížky a snažím se odpovídat<3 děkuji moc za podporu, kterou mi dáváte!

LOVE YOU 3000<3

PS: konečně kapitola vyšla asi po měsíci v termínu:D