The little hero /avengers ff/

Staré rány se otvírají

Uběhlo pár dní a celý můj tým se už usídlil v chatě. Jace s Lokim sice horko těžko snášeli společný pokoj, ale jinak mezi námi nebyli žádné šarvátky.

,,Loki vidíš tu modřinu! Když spíš tak kopeš!" nadával hned z rána Jace.

Loki jen protočil očima a modráka mu zahojil. Takhle omlouval všechny své kopance, modráky i monokly. Jen jsem nad tím pousmála a dál dělala vafle. 

,,Krásně to voní." poznamenal opět Jace, který mě objal zezadu.

,,Děkuju." zrudla jsem. 

Cítila jsem, jak v sobě Sarah s Jessicou drží smích. Kluky to nezajímalo, ale ty dvě slepice od nás nemohly odtrhnout oči. Rychle jsem jeho ruce setřásla a věnovala jim významný pohled stylu nečumtetaknanásjetodivný. To už ale nevydržely. Smích otřásal chatou od základů. Loki se na mě nechápavě podíval. Jen jsem mykla rameny, že nevím co jim zase přelétlo přes nos. Pietro byl v úplně jiné realitě a zkoumavě si prohlížel čokoládové kuličky v jeho mléku.

,,Stejně nechápu, jak můžeš jíst ještě před tím, než Sky udělá ty její výborný vafle." kroutila hlavou Jessica. 

Pietro jen mykl rameny. Co mu dneska je? 

/o pár hodin později/

,,Sarah? Co už máme? Nějaké novinky?" vkročila jsem i s obědem do její laborky. 

Byla to opravdu provizorní laborka z tátovy bývalé kanceláře, ale Sarah evidentně stačila. 

,,Mám pár míst. Můžeme klidně zítra vyrazit na první." usmála se hrdě. 

,,Super, půjdu to říct týmu a za hodinu válečná porada." opětovala jsem jí úsměv.

Mé kroky mířily k pokojům.

,,Děcka za hodinu v obýváku!" křikla jsem do chodby.

Ani jsem nečekala na odpověď a vyšla ven z chaty trénovat schopnosti. Měla jsem už tady vyhlídnutou mýtinu, kde nechodí lidi a je tam plno prostoru.

--

Vyčerpaně jsem klekla na kolena. Byla jsem tady určitě více než hodinu, proto jsem se rozhodla se vrátit. Po cestě jsem narazila na Lokiho: ,,Kde si byla? Všichni tě hledáme."

,,Byla jsem trénovat a nějak moc jsem se do toho zabrala. Promiň." podrbala jsem se nervózně na zátylku. 

,,Dobrý, ale příště choď včas." objal mě. 

Společně jsme došli zpět do chaty. 

,,Za hodinu v obýváku," imitoval můj hlas Pietro, ,,ale sama přijdeš o několik minut později."

,,Byla jsem trénovat." odsekla jsem a posadila se do čela stolu.

,,Octo, mapu." nakázala Sarah.

Nikdo se už k mému pozdnímu příchodu nevyjadřoval. 

,,Zítra zaútočíme. Jako první jsem vybrala místo ve Francii kousek od Champagne. Je to opravdu malá oblast bez jakéhokoliv signálu. Ráno v sedm odlet." plánovala dál Sar.

,,Jace a Pietro nachystají Jet. Sarah doopraví obleky. Já připravím zbraně. Loki s Jessicou zabezpečí chatu a dobalí potřebné věci. Všem všechno jasné?" zeptala jsem do ticha místnosti.

,,Ano." ozvalo se sborově.

,,Dobře, do večera volná zábava, ale chci, aby bylo ráno vše hotové a nachystané. Večeři a snídani uvařím." rozpustila jsem poradu. 

Mé kroky vedly do pokoje. Byla jsem unavená a vyčerpaná z tréninků. Moje psychika ale byla docela fit. Myšlenky mi lítaly všude možně. Doufala jsem, že jsem se přes Buckyho dostala, ale byla jsem na omylu. Slzy se mi draly do očí. Milovala jsem ho jako nikoho jinýho. Byl pro mě oporou v těžkých situacích a můj důvod k smíchu. Sama jsem na sobě poznala, že jsem měla čím dál tím blíže k ledové královně. Už se mnou nebyla taková sranda, ani jsem se tolik nesmála. Srdce jsem měla skoro z kamene. Lehla jsem si na postel a nechala slz stékat volně po tváři. Všechno to byla moje chyba. Já jsem mohla za náš rozchod a za naši hádku. Kdybych nebyla hádavá, nestalo by se to. Kdybych ho nepodvedla a řekla mu o té jizvě, která je pro mě doteď velmi bolestivou a křehkou vzpomínkou. Sama jsem nebyla připravená o tom mluvit, natož mu to říct. Nejsem s tím srovnaná. 

,,Princezno..." přisedl si ke mně sklesle na postel Loki.

,,O-ono to pořád bolí." rozvzlykala jsem se na novo na jeho rameni.

,,Já vím, já vím." vtáhl mě do objetí a jemně kolíbal.

,,Pořád ho miluju." mluvila jsem dál.

,,On tebe taky." uklidňoval mě. 

,,Však má tu novou..." podívala jsem se na něj s uslzenýma očima. 

,,Možná, ale navždy budeš mít speciální místo v jeho srdci." chlácholil mě dál.

Na to už jsem nic neodpověděla. Pouze si s ním lehla a brečela v jeho náručí.

Tony

Už to je několik dní, co se nám je nedaří najít. Seděl jsem v dílně s kafem v ruce, abych neusnul a snažil se najít toho parchanta. 

,,Tony..." probral mě z myšlenek starostlivý hlas Pepper. 

Jen jsem k ní stočil pohled. Její blonďaté vlasy se houpaly na ramenou, která byla zahalena lehkým županem.

,,Najdeme je. Musíš se na to jít vyspat." prohrábla mi vlasy.

,,Nemůžu spát. Jsem z toho na nervy. Musím je a Exuga najít." odporoval jsem.

,,Máš výčitky, protože ses k Sarah nechoval tak, jak bys měl." naklonila hlavu.

,,Nemám výčitky. Zabila mi oba rodiče. Jak na ní mám být milej?" složil jsem hlavu do dlaní.

,,Nebyla to ona, to víš moc dobře. Už to je naučená nenávist, ale zkus se na ni podívat z jiného pohledu. Je to talentovaná holka, která má pevnou vůli a obrovské znalosti." obhajovala ji.

Pepper měla vždycky pravdu. Složil jsem bezmocně hlavu do dlaní. 

,,Pojď si lehnout." nabádala mě. 

Už jsem nemohl říct ne. Nechal jsem se odtáhnout do ložnice a ihned usnul. 

----------------------------------------------

Tohle je taková smutnější kapitola:( Už mám domyšlený i konec těchto dohadů! Takže teď už jen myšlenky převést na klávesnici počítače<3 jsem ráda, že pořád o příběh takový zájem a čtete ho. První díl už má skoro deset tisíc přečtení, což je neuvěřitelný! Těm co šli dnes do školy, přeju pevné nervy a ať to zvládnete. Já mám distančku<3

Pepper má vždycky pravdu a dobrý vliv na Tonyho co myslíte?

 Jace se začíná okolo Sky nebezpečně motat...

Loki je pro ni naopak oporou a chlácholí ji v těžkých chvílích<3

Zítra je čeká první útok na Exuga, jak to dopadne? 

Dokáží všichni spolupracovat?

Kdy Jacovi dojdou nervy na to, být s Lokim v jednom pokoji? 

LOVE YOU<3