The little hero /avengers ff/

Skyina kuchařská tajemství

Peter

Ráno jsem se probral s plnou hlavou myšlenek o vizi. Nebo to byl sen? Sám v tom tápu. Dnes se stěhujeme, tak se zkusím poptat Wandy, třeba mi pomůže. Snad ano, protože bych tuto záhadu rád rozluštil. V kuchyni jsem potkal May s černými kruhy pod očima. Ani ona toho evidentně moc nenaspala. Jemně se pousmála a podala mi talíř s obloženým chlebem. Sama se chopila misky s křupínky a usedla ke stolu. Ráno probíhalo bez jediného slova. Věděli jsme, kam věci patří i do jaké krabice. Nestěhovali jsme se poprvé. Konečně bylo všechno zabaleno a zalepeno. Jako na zavolanou se ozval zvonek. 

,,Upřímnou soustrast." ozval se ode dveří Happy. 

May poděkovala a zaklapla dveře. Bezmocně jsem si povzdechl. Špinavý talíř položil do dřezu a šel zpět do pokoje. Vysvlékl jsem se z pyžama a natáhl na sebe džíny s obyčejným trikem. Na zádech mělo znak AC/DC. Skylar mi ho často kradla. Pořád po ní vonělo. Nechal jsem stéct neposlušnou slzu. Happy zaklepal na dveře. Rychle jsem ji setřel a pozval ho dál. 

,,Jdu po kufry." nechával nasazený skleslý tón. 

,,Mám jen jeden. Batoh si vezmu sám. Díky." podal jsem mu loďák a na záda hodil batoh. 

Happy odešel. Sedl jsem si ještě naposledy na svoji postel, kde jsme si často povídali do noci a váleli smíchy, dokud na nás May nepřišla. Byla to krásná léta, jen škoda, že nemám nikoho, kdo by na to se mnou vzpomínal. Urovnal jsem polštář a nejistě vyšel z pokoje. Nakoukl jsem do tetina pokoje. Vzpomínala stejně jako před chvílí já. Následoval jsem Happyho z bytu ven, kde na nás čekala Starkova limuzína. Naposledy jsem podíval na bytovku a nastoupil do auta. 

/později toho dne/

,,Ne! To nemohla udělat." nevěřila mé historce Wanda.

Seděli jsme všichni Avengers v obýváku a vyprávěli si Skyiny příhody, smutné i veselé. Zrovna jsem jim prozradil, jak se Sky učila vařit. Chtěla rozpustit máslo, tak ho strčila i s obalem do mikrovlnky. Máslo se nakonec rozpustilo, ale bylo po celé mikrovlnce, která stejně hořela. Papír to nesnesl. 

,,Potom se učila dělat milkshaky." začal jsem novou.

,,Umí výborné! Bucky po ní chtěl vždycky čokoládový." vzpomínal i Steve. 

,,Kdyby zjistil, jak je dělala předtím, nikdy by si od ní nevzal." upozornil jsem je, ,,Myslela si, že do shaku patří nějaký prášek. Nevím, kde to vzala. Prostě a jednoduše. Popadla mixér a nalila do něj jogurt, trochu mléka a nasypala nakrájený banán. Potom otevřela skříňku, kde máme mouky, cukr a podobné věci. Popadla první prášek, který se jí dostal do ruky. Byli ve skleněných nádobách, které nebyly popsané. V tu dobu vařila jen May, které popisky nepotřebovala.  Nasypala do směsi hory toho prášku. Vše rozmixovala, zamíchala a dala nám ochutnat. Bohužel jsem to pokusil jako první. Jak rychle to vletělo dovnitř, tak i ven." udělal jsem dramatickou pauzu, aby se všichni mohli dosmát. Tyhle chvíle mi chyběly. Jsem rád, že jsme s May zpět.

,,O kolik, že do toho dala tolik cukru!" vykřikl Pietro opírající se o Jess. Ta se jeho vyjevení jen zasmála. 

,,Já jsem pro mouku." promluvil Bruce.

,,Stejně to bude sůl." mykl rameny Tony. 

Po chvíli dohadování jsem je přerušil: ,,Všichni špatně. Byla to strouhanka." Přidal jsem vážný tón a dramatický výraz k tomu. Ostatní se strhali smíchy. Já s nimi. Nemohl jsem být šťastnější. Jen kdyby tady mohla být ona. Znovu jsem si vzpomněl na noc.

----------------------------------------

Další kapitola v termínu je tu! To jste nečekali že? Jinak, tohle je asi opravdu poslední díl The little. Jsou dva a žádný další psát asi nebudu. Napadl mě totiž šílený nápad na nový příběh! Je to v procesu, nebojte. Až tenhle skončí, začnu vydávat ten nový. Název: Six years. Můžete si o něm nechat zatím jen zdát.

Byla to vize nebo sen?

Pomůže mu Wanda? 

Zasmáli jste se u této kapitoly, i když byla trochu kratší? 

LOVE YOU<3