Družka alfy

Neznámá

Jako vždy, tak i letos si měl nový král všech alf vybrat svoji vyvolenou, spjatou poutem bohyní a založit s ní rodinu. Tato tradice se konala vždy po smrti předešlého krále všech alf a vlků na celém světě a žezlo padlo na jeho prvorozeného syna. Ten si v den svých osmnáctých narozenin měl na shromáždění Bohyně vybrat vlčici, která se stane v budoucnosti jeho družkou a věrnou ženou.

Ale mělo to jeden háček. Kdo by chtěl krále všech alf milovat, když jeho srdce bylo více kruté a kamenné než plné lásky? To nikdo neřešil. Vůle bohyně byla pro vlky něco, jako rozkaz, který se musel dodržet do posledního slova, i když to nebylo vždy tak jednoduché.

A zrovna dnešní noc změnila život dívce, která netušila, jak těžký život si pro ni bohyně sama připravila a určila tak, že ještě její čas nepřišel. Ne dnes.

Annabeth

Neměla jsem ráda sešlosti, jako tomu bylo dnes. Všude kolem byl hluk a každý kdo mohl, tak popíjel, křičel a snažil se najít mezi všemi vlky kolem svoji družku či druha. A někteří mohli hledat dlouho do noci a nakonec odjížděli se zlomenými srdci. 

,,Usmívej se Ann. Musíš udělat dojem a možná, že samotný král zjistí, že jsi jeho družka. A nakonec se staneš jeho královnou." Matka i otec mě na tuto noc připravovali celý život. Vlastně od doby, kdy jsem se naučila trochu chodit a nespadnout. Brzy vstávat, uvařit pro celou smečku, uklidit dům od půdy až po sklepení, vyšívat, správně se chovat...byl to příšerný život, který mi změnil pohled na svět. A já od té doby proklínala slova láska, pohoda a hlavně druh a družka. K čemu bylo takové pouto, když si alfa mohl dělat co chtěl a vůbec každý vlk, zatím co my vlčice musely na slovo poslouchat a dělat jen domácí práce. Tohle nebyl život, který jsem chtěla.

Byla jsem, jako vězeň svého vlastního života.

S matkou a otcem, který šli přede mnou, si našli cestu až k dřevěnému trůnu, kde se brzy měl usadit nový král. Král všech vlků. A i přesto, že se o něm povídalo jen to dobré, já ho nesnášela. Proklínala jsem muže, který měl připravit jednu z vlčic o její svobodný život. Protože on ji získal od bohyně, jako družku a ta mu pak musela porodit syna. Kdyby to byla dcera, nikdo neví, jaký trest by na vlčici stanul. Ale určitě by jí čekala jenom samota a utrpení.

Mí rodiče se zrovna bavili s našimi příbuznými někde z Canady. On totiž můj otec byl nejlepší přítel našeho zesnulého krále a měl taky tu největší smečku. Takže měl vysokou autoritu, moc a hodně peněz. A matka, jako jeho družka ho doprovázela všude, jako jeho stín. 

Zatím co já musela slušně čekat na místě a sledovat ten očekávaný příchod nového krále. Já však měla pokrk všeho kolem. Už mě nebavil takový to život. Podívala jsem se nenávistně svýma azurovýma očima na své rodiče, zda si mě nevšímali, a pak jsem se nenápadně odplížila na kraj lesa, kde jsem se proměnila v šedou vlčici s modrým srpkem měsíce na čele a vběhla do lesa. 

Les byl můj jediný domov. Místo, kdy jsem byla svobodná, volná. Žádné šaty mě neškrtili v pase a já nemusela nikoho poslouchat. Má vlčice to cítila stejně. Byla ráda, že konečně mohla být zase sama sebou a pořádně dýchat. Běhat po mokré trávě nebo mechu či nechávat vítr, aby si pohrával s mojí srstí. Tento les bylo území mého otce a tak jsem věděla, kam mám běžet. Mé nohy mě samy vedly na kraj útesu, když zrovna začalo zapadat ohnivé slunce. Proměnila jsem se zpět na dívku a posadila se na kraj toho útesu. 

Mé azurové oči sledovaly tu nádheru. Jak se modrá barva nebe měnila do žluté, pak ohnivě červené až nakonec sama noc pohltila den a modré nebe vystřídalo to černé s hvězdami, jako malé diamanty. Byla jsem šťastná a uvolněná. Nebyla jsem v tuto chvíli ničím otrokem.

Když jsem chtěla po delší době vstát a vrátit se zpět na slavnost, ucítila jsem poblíž sebe neznámí pach. Pach vlka, z kterého šla cítit silná autorita. Otočila jsem se směrem k lesu a všimla si pohledného vlka s krásnou černou srstí, která lehce vlála ve větru. Jeho zlaté oči mě sledovali se zaujetím a já následně věděla, kdo to stál přede mnou.

Michael

Otec mi umřel před zrakem na nemoc a oni chtěli, abych si teď hledal družku?! V době, kdy bych měl spíše truchlit a projevit úctu svému otci než hledat dívku, která má být zvolena bohyní, aby stála po mém boku a porodila mi syna. Jenže to byl pouhý blábol, který vymyslel můj předek a teď se to stalo tradicí. Ubohé.

,,Postujte chvilku v klidu, pane. Musím vám ušít nový šat ještě do dnešního večera." Zle jsem zavrčel na toho opovážlivce, že si vůbec dovolil na mě promluvit. A ještě mi rozkazovat. To neví, kdo jsem!? ,,Omlouvám se." Tak. Každý vlk by měl mít ze mě strach. I má družka, aby byla poslušná a učinila tak pokračování v linii mé krve.

Po asi deseti minutách jsem už nevydržel stát na místě. Krejčí byl moc pomalý a můj vlk chtěl běhat po lese, než nastane ta blbá noc. Noc, kdy se oficiálně stanu králem všech alf a vyberu si dívku pro rozšíření mého rodu.

,,Stačí!" Už jsem to já ani můj vlk nevydrželi a přeměnil jsem se tak na svého černého přítele a rozeběhl se do lesa. Neznal jsem tyto končiny, protože jsem tu byl poprvé. Ale můj vlk jako by věděl, kam měl běžet a já ho tak nechal. Běželi jsme dlouho dokud se na nebi neobjevila první hvězda a můj vlk se nezastavil na kraji lesa. 

Do nosu mě udeřila krásná, přímo omamná vůně jahod, jarní trávy a levandule, když mé zlaté oči stanuly na neznáme dívce. Seděla na okraji útesu a vypadala spokojeně. Byla přímo nádherná. A když se její azurově modré oči zabodly do těch mých, můj vlk se lehce zatřásl nad tou vůní, která z ní šla. Chtěl jsem tam tak najednou stát a sledovat tu krasavici snad věčnost, kdyby se náhle neuklonila a neprojevila mi úctu.

Zdravím vás u nového příběhu a znovu s krásnými tvory...vlky. Už jsem se nemohla dočkat až tento příběh vydám a dnes je ten den D.

Akorát příběh je teď předělaný a po pár kapitolách se příběh i děj změní. První verze se mi moc nelíbila a teď jsem konečně našla inspiraci a chuť psát. A už se začtěte do řádků mého příběhu a vžijte se do prostředí vlků.

Love you all

Starry