Družka alfy

Staré rány

Michael

V ústech jsem měl přímo oheň, který se mi každým polknutím dostával krkem, hltanem a jícnem až do žaludku. Pálilo to, jako čert, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Džbánek plný studené vody, který stál kousek ode mě byl záchranou. Popadl jsem džbán a vypil všechnu vodu. Ta příjemně studená tekutina se mi rozlila a podrážděné části schladila.

Ihned mi bylo jasné, kdo mi to udělal a ani se netajila to skrývat. Smála se přes celou jídelnu a bavila se, jak trpím. A to mě dopálilo. To, že já ji hodil do rybníčku, neznamenalo, že ona si to samé může dovolit ke mně. Ke svému králi a druhovi.

Sloužící se třásli strachy, i když věděli, že tentokrát nic neprovedli. A přesto ten strach byl tak příjemný. Cítil jsem ho kolem sebe a ten mi dodával sílu se postavit té vlčici přímo. Narovnal jsem se a svérázně si to došel až k mé družce, která si ještě utírala slzy z očí, jak se smála. Ale ten smích ji okamžitě přešel, když zjistila, že stojím přímo nad ní a nemám moc milý výraz.

,,Takže ty jsi mi dala do jídla co si pálivého a ještě se tomu směješ?" Byla vystrašená, ale to mi v tu chvíli vyhovovalo. Ani má družka mě nebude shazovat před mým lidem. Ne. Musím ji potrestat za její chování a drzost.

Vzal jsem ji pevně za ruku a táhl ji k mé pracovně. Ona se začala vyškubávat, házet s sebou a snažila se dostat z mého sevření. Jenže já byl silnější a ona měla nulovou šanci se mi vykroutit. Služebnictvo nás sledovalo a snažili se přijít na to, co se stalo a proč má družka s sebou tak hází a brání se. Ale můj pohled je umlčel a dále si všímali své práce.

U mé pracovny už Annabeth došli síly a nejspíše přijala to, že ji brzy čeká trest.

Annabeth

V tu chvíli, když se postavil nade mě a jeho zlaté oči mě sledovali s hněvem a zuřivostí, věděla jsem, že trest mě nemine. Popadl mě silně za ruku až jsem zakňučela bolestí. A když mě začal táhnout bůh ví kam, snažila se všemi silami vykroutit a utéct daleko od něho. Nechtěla jsem další jizvy. Stačilo mi to jednou. A znovu už nechci.

Ale po dlouhé snaze se vykroutit, jsem vzdala všechno úsilí a radši se připravila přijmout to, co následuje. Michael zastavil před dveřmi od své pracovny a co nejrychleji mě vtáhl dovnitř. Pracovna vypadala útulně a moc až temně. Chtělo by to světlo. Jenže to nebyl čas na myšlenky, co by potřebovala jeho pracovna. Teď bych se měla soustředit, co se mnou bude.

Dotáhl mě za své křeslo s pracovním stolem a odtáhl tapiserii, která ukrývala tajné dveře, které vedly neznámo kam. Se zaskřípěním je otevřel a za nimi se naskytly kamenné schody vedoucí hluboko pod zem. 

,,Jdi první." Ještě do mě vrazil, abych se pohnula a já neochotně sešla schody až úplně dolů. Jenže to, co se zde nacházelo, bylo úplně něco jiného, než si má mysl představovala. Žádné vězení, ale mučírna s velkou klecí uprostřed. A uvnitř té obří klece byla sláma, dva polštáře a jedna deka. V tu chvíli se mi naskytl ten nejhorší scénář mého života.

Mou mysl pohltila minulost, kdy mi bylo pouhých osm let a já zažila něco, co bych nepřála nikomu jinému.

,,No...jdi dovnitř té klece." A když řekl ta nejhorší slova na světě, ztuhla jsem na místě. Tělo mě přestalo poslouchat a já se svalila na zem. Do očí se mi nahrnuly slzy a já, jako bych přišla o vše. Michael nechápal moji reakci, ale nakonec mě silou táhl ke kleci.

,,NE! Já nechci! Znovu už ne! Prosím. Udělám cokoliv, jen ne klec!"

,,Jak znovu?" Najednou se Michael zastavil a z jeho výrazu byl znát zmatek a vyděšení. Jako by byl najednou někdo úplně jiný. 

Ale než abych mu odpověděla, tak ubrečená jsem si stoupla a začala si svlékat celý svršek. Michael zrudl v obličeji a vypadal v tu chvíli roztomile, kdyby se nenaskytla tato situace. Když jsem měla na sobě jenom podprsenku, otočila se k němu zády a ukázala mu něco, co ví pouze má matka s otcem.

Michael

Když mi ukázala její záda, jako by mé srdce zasáhlo milion malých střepů a rozřezalo mé srdce na kousky. Její záda byla samá jizva od drápů, kousanců a biče. Tak krásná vlčice a má takto zničená záda. Rukou jsem lehce přejel tu největší jizvu, která se táhla od levého ramene až do půlky zad a vprostřed byla hodně široká.

,,To mi udělal jeden potulný vlk, když mi bylo osm let. A na toho vlka mám dodnes tuto památku." V  tu chvíli jsem pocítil zuřivost, ale ne vůči Ann, ale já i můj vlk jsme chtěli zabít toho vlka, co jí to udělal. Ann se zhroutila a já nevěděl co dělat. Tak jsem ji objal a utěšoval.

,,To je dobrý. Já ti nikdy takto neublížím. Tohle bych ti neudělal. Jen jsem tě tam chtěl zavřít. Promiň, že jsem ti připomněl  něco, co jsi chtěla vymazat z paměti." 

Nechal jsem jí brečet, dokud mi neusnula v náruči a já ji nemohl takto nechat samotnou. A tak jsem ji vzal do své ložnice a celý zbytek dne ji pozoroval, aby se znovu nezhroutiila.

A v čase, kdy Ann spala a já měl čas, jsem zařídil schůzku s panem Dalasem. Potřebuji se o své družce dozvědět všechno, abych jí neublížil, jako dnes. A její otec mi poví do detailů všechno.