Družka alfy

Annabeth -1. část

Michael

Annabeth spala na mé posteli a pravidelně oddechovala, zatím co já ji pozorně sledoval se strachem o ní. Dnešní ráno mi změnilo pohled na moji družku. Jako by ve mně probudila city, které jsem tak dlouho nezažil. Měnila mé srdce a já to rád přijímal. Jako bych najednou pochopil, co k Ann doopravdy cítím.

Ale abych se mohl vyvarovat dnešnímu ránu, musel mi pan Dalas, alfa Sluneční smečky a otec mé družky, povědět o jejím životě. Kousek po kousku. A dokázal tak svoji družku ochránit před podobnou situací.

Pan Dalas byl na cestě, ale mě to přišlo jako věčnost, než mi jeden ze sloužících neoznámil alfy příjezd. I s jeho manželkou. Jako na trní jsem se vydal do uvítací místnosti, abych uvítal své hosty a dozvěděl se co nejdříve všechno, co chci vědět.

,,Dobrý den. Jsem rád, že jste dorazil, pane Dallasi."

,,Dobrý den. Kdykoli si budete přát. Co si žádáte, pane?"

,,Posaďte se." Usadil jsem se do křesla s modrým potahem a ukázal na sluhu ať přinese dvě kávy a čaj. A ten okamžitě odešel vykonat svůj úkol. Naproti mně se mezitím usadil pan Dalas se ženou a v tichosti vyčkávali, co od nich mohu já, král všech alf, žádat.

,,Rád bych se dozvěděl všechno o životě Annabeth. Co prožila, jaká byla a co vše se jí přihodilo." Oba rodiče se na sebe smutně podívali, jako by měli mluvit o nejhorší věci na světě. A pak začal pan Dalas vyprávět.

,,Bylo to v den, kdy naše dcera, Annabeth, dosáhla osmého věku..."

,,Všechno nejlepší!!" křičela celá smečka a já s úsměvem na tváři sfoukla osm barevných svíček na dvoupatrovém dortu. Podařilo se mi je sfouknout všechny a každý kolem mě začal tleskat. Byl to opravdu krásný den. 

,,Drahoušku. Tady máš od nás malý dárek," řekla mamka a s tátou mi podala velkou krabici zabalenou v modrém papíru a fialovou mašlí. S napětím jsem rozbalila dárek a našla tam nový sportovní set na běhání. Můj vysněný. Tílko šedé, jako srst mé vlčice a legíny černé, jako samotná noc. K tomu tenisky s šedo-tyrkysovým zbarvením a sluchátka s mp3 přehrávačem, který lze připevnit na ruku. Měl totiž pásek, který si nandám na ruku a suchým zipem utáhnu.

,,Děkuji. Je to to, co jsem si přála."

V tichu jsem poslouchal a představoval si malou Ann, jak ráda rozbaluje dárky. A moc se mi ta představa líbila. Jenže to nejhorší mělo přijít. A v tu chvíli, jako by mě odvaha opustila a já radši odešel, než si poslechnout krutou minulost mé drahé družky.

,,Byl to krásný den. Každý si ho užíval a Annabeth samozřejmě vyzkoušela svoje nové oblečení. A v ten večer, jako každý jiný, si šla zaběhat do lesa. Čistila si tím mysl a trénovala fyzičku. Chtěla se stát nejlepší běžkyní na světě a procestovat tak svět." Matka Ann se smutně usmála při vzpomínce na svoji dceru. Její manžel ji chytil za ruku a pokračoval dál ve vyprávění.

,,Jenže toho večera se nevrátila domů. Ze začátku jsme si říkali, že se někde zdržela, ale když čas utíkal a ona se nevrátila za celou noc, šli jsme ji hledat.

,,Pane!" Celý udýchaný mladík, který patřil mezi nejlepší stopaře, se objevil před alfou smečky a hluboce se uklonil.

,,Tak co jsi našel?" Naléhavost v hlase alfy byl zřetelně znát a každý věděl, že byl na pokraji zhroucení. A přesto silně stál, jako správný alfa a měl čistou mysl.

,,Na našem území byl někdo cizí. Potulný vlk, vyhnanec a zločinec. Jeho pach se zjevil v místě, kde končí pach Vaší dcery, pane." To byla kapka. Alfa, který pevně stál na nohou, najednou neměl sílu a při kleknutí na zem, silně udeřil pěstí do země.

,,Najděte ji! A zabijte toho, kdo ji unesl. HNED!" Stopař celý vystrašený vyskočil na nohy, proměnil se v hnědého vlka a vydal zprávu vytím pro ostatní členy smečky, co vzkazuje jejich alfa. 

Celou noc a celý den hledali Annabeth i toho zločince, a jako by se po nich slehla zem. A po třech dnech vzdali skoro všechnu naději na to, že jejich dcera ještě žije. Jenže pátrání neustalo a hledali ji jeden dlouhý měsíc, aniž by věděli, že je vězněna nedaleko od jejich smečky a pach vlka, který Annabeth unesl, je vlastně bývalý člen smečky Bílého Zubu a je jen třicet kilometrů od území Sluneční smečky.

,,V tu dobu byla Ann vězněna, týraná a znásilněná. Naštěstí neotěhotněla, ale ji samotnou to poznamenalo do konce života. A jakákoli činnost, trest nebo vzpomínka na tu hrůznou dobu, ji přivede do hlubokého spánku a musí ji probudit jedině šaman její smečky. Nikdo neví, proč tomu tak je, ale říká se, že na naší dcerce dělal i pokusy a píchal ji různé látky. A vše dělal pro to, že se chtěl pomstít všem vlkům na světě, že jeho, kdysi normálního člověka a vraha, proměnili ve zrůdu."

,,A zabili jste ho?" To byla snad nejdůležitější věc, co jsem musel slyšet z jejich úst a při tom hluboce doufal, že odpověď bude ano.

,,Rád bych řekl, že ano, ale...poté, co jsme tam dorazili, po něm nebylo ani stopy, jako by nikdy neexistoval, a naše dcera ležela skoro mrtvá na té špinavé zemi od její krve a v jakési kleci pro pokusné subjekty. A já v ten den přísahal, že jestli ho někdy někdo potká a pozná jeho pach, musí ho přivést do naší smečky a povinně prožije to, co dělal naší sladké Annabeth."

Najednou jsem měl jasný cíl ve svém životě. Chránit Ann a zabít toho, kdo utekl před spravedlností a provedl ty ohavnosti mé drahé družce. A slibuji, že až ho najdu, roztrhám ho pomalu na malé kousky, aby cítil tu bolest. A pomstil dívku, která mi tak moc přilehla k srdci.