Družka alfy

Nezvaný host

Ve salonku jsem trávila mnoho dalších hodin přemýšlením o tom, co mě čeká a začala jsem přemýšlet o všem, co by mi pomohlo všechno vyřešit a zachránit Michaela před temnotou. Ale zatím mě nic nenapadlo. Takže jediné řešení bylo ponechat své myšlenky v pozadí a vytáhnout je až nadejde ten správný čas.

,,Na copak myslíš?" Zabraná do svých myšlenek jsem nezpozorovala přítomnost svého vlastního druha. Stál opřený o futra dveří a usmíval se na mě. Jeho oči zářily štěstím a já byla pevně rozhodnutá zachránit ho i přes obětování svého vlastního života.

,,Přemýšlela jsem, jak muselo být pro šamana bolestné utrpení, když umřela jeho družka. Ten jeho výraz...byl mrtvý a plný bolesti. A nevím, jak jeho bolest utlumit."

,,Takovou bolest nelze utlumit. Druh nebo družka v životě vlka je jenom jeden či jedna. A znovu už na světě nenajdeš pouto dané bohyní." Michael si klekl přede mě a vzal mé ruce do těch svých. Podíval se mi hluboko do očí, jako by v těch mých hledal, co mě trápí, a pak spojil naše rty. Byl to laskavý, plný něhy polibek a já si ho neskutečně užívala. Obmotala jsem své ruce kolem jeho krku a on je dal okolo mého pasu. S plápolajícím ohněm v pozadí a situací, která nastala, byla nezapomenutelná a krásná.

,,Nechtěla by jsi pokračovat u nás v ložnici?" Ta otázka přišla z ničeho nic a já nevěděla, co tak rychle říci. Ale pak mi došlo, kam tím míří a přikývla jsem na souhlas. Michael mě vzal do své náruče a opatrně mě vzal do společného pokoje. Tam mě položil na postel a chvíli se pozastavil než pokračoval. Jako by čekal na můj souhlas.

Aby nečekal dlouho, přitáhla jsem si ho blíže a tentokrát jsem spojila naše rty já. To mu bylo odpovědí na nevyřčenou otázku. Líbal mě něžně, jako by se bál, že se rozpadnu na milion kousků. Opatrně mi svléknul tričko a svými rty postupně postupoval až na břicho, kdy se mé tělo zachvělo.

Dál asi víte, co následovalo. Noc jsme oba dva prožili v rozkoši a něhy a věděli jsme, že my dva patříme k sobě a nic nás nedokáže rozdělit.

Ráno mě probudily paprsky Slunce, které se prodírali skrz záclony. Krásně mě hřály na obličeji a já si tu chvilku pořádně užívala. Bylo to dlouho co tu svítilo sluníčko a ta zima mě tu už nebavila. Byl to krásný pocit.

Vedle mě ležel spokojený Michael a pravidelně oddychoval, takže ještě spal. Jeho ruce byli obmotané kolem mého pasu tak pevně, jako by se bál, že mu zmizím a už se nikdy nevrátím. Jenže kručení břicha mi dalo jasně najevo, že musím odejít, pokud nechci umřít hlady.

Pomalými pohyby, abych nevzbudila Michaela, jsem vzala jeho ruce a položila je něžně na polštář. Ze skříně jsem vytáhla černé tričko s potiskem motýla, modré džegíny, bílé tenisky a potichu se vydala dolů do kuchyně.

Ta vůně, která se linula vzduchem byla úžasná a nasládlá. Vedla mě do kuchyně, kde kuchařka a její pomocnice připravovali snídani pro mě a Michaela. Když mě spatřili, jak stojím ve dveřích, hned se mi uklonili a popřáli mi krásné ráno.

,,Vstaňte a pokračujte v činnosti, jako by jsem tu vůbec nebyla." Kuchařka dala děvčatům práci, a pak vzala talíř s čerstvě upečenými sušenkami a nabídla mi.

,,Ochutnejte, má paní. Je to nový recept, který jsem zkusila. A protože vím, že máte ráda sušenky a podobné věci, dovolila jsem si takovou drobnost..." Hlas postupně ztišovala, jako by se bála, že jí vynadám za tu troufalost. Ale jen jsem se usmála a dala si do pusy hnědé sušenky ve tvaru oválu do pusy.

Ta úžasná chuť a vyrovnanost koření byla úžasná. Takové jsem ještě nikdy neměla.

,,Jsou výborné. Opravdu. Budu ráda, když se párkrát objeví na snídani."

,,Ah...děkuji, paní. Bála jsem se, že Vám nebudou chutnat. Určitě je budu připravovat častěji."

,,Mohla by jste mě naučit, jak je děláte? Pokud to není rodinný recept. To se pak musí uchovat tajemství v jejich výrobě."

,,Budu ráda, když Vás budu moci učit. Připomínáte mi maminku našeho pána. Měla to dost kruté. A to jen proto, že nebyla družkou našeho zesnulého krále. Ale vždycky se dokázala usmívat a v kuchyni trávila většinu času."

,,Musela to být úžasná žena. Jen představa, že se věnuje vaření musela být úžasná. I já miluji víc kuchyň než jiné činnosti. V kuchyni jsem doma."

,,Ale snad tu nebudeš trávit celé dny, že ne?" Ode dveří se ozval hlas mně velmi známí a příjemný, že mi srdce poskočilo radostí.

,,Dobré ráno, pane."

,,No...možná tu budu nějaký čas trávit, ale jen proto, abych se naučila něco nového." Michael přešel ke mně a všiml si, že jím sušenky, které dnes zkusila paní kuchařka jen pro mě. Hned jednu ukradl a ochutnal tu blaženou chuť.

,,Moc mi ji tu nerozmlsejte paní V. Ať moc nepřibere."

,,Jak si přejete, pane."

,,Ty jsou moje. Paní V. je udělala jenom pro mě." Smutně jsem koukala, jak jich několik během pár vteřin snědl a na mě nezbylo skoro nic. Pak se usmál a položil skoro prázdný talíř na stůl.

,,Chci ti něco dát." Chytil mě za ruku a chtěl mě odvést někam pryč, ale jeden ze strážných ho zastavil.

,,Pane! U brány je nějaká žena a tvrdí, že je Vaše matka."

Ta věta mi okamžitě vnesla mé myšlenky a pochyby zpátky do středu toho všeho. To zlo, které mělo ukázat, zda oba dva obstojíme v naší lásce a já zachráním Michaela před temnotou, se objevilo před našimi dveřmi.

A k tomu to byla matka Michaela. Jenže ta byla už dávno po smrti. Tak kdo je ta žena, co tvrdí, že je matkou mého druha?

Obávám se, že to nejhorší nás teprve čeká...