Družka alfy

Jed

Annabeth

Blížil se konec prvního měsíce, kdy jsem byla těhotná a stále mi myšlenky poletovali všemi směry. Bála jsem se zkoušky, která Michaela a mě čekala, a že hlavní roli v tom bude hrát macecha mého druha a její syn.

Deaton se většinou baví se svojí matkou a nebo prochází celé panství sem a tam. Občas se ptá mých služebných na mé zdraví, a že by mě rád s matkou navštívili. A vždy jim byla dána stejná odpověď: ,,Sami víme to, co vy. Doktor nám nic nechce říci a návštěvy nejsou pro paní vhodné. Dokud se nezjistí původ nemoci." 

Snad to neotočí proti mně a neudělají z toho mor nebo nemoc extrémně nakažlivou a pro záchranu všech mě bude lepší zabít. Jo. Mám velmi bujnou fantazii.

Ale teď žerty stranou.

Posledních pár dní si služebnictvo všimlo, že není něco v pořádku. Jako by se i báli něčeho či někoho, ale nedávali to moc najevo.

Já si toho všimla dva dny zpátky u mé osobní služky, Karin.

Karin je mladá dívka s dlouhými blond vlasy vždy spletenými do dvou copů, šedé oči, pleť světlou a postavu tak akorát. Ani ne hubenou nebo moc silnou.

A když mi pomáhala s koupelí, její ruce se třásli. Nedokázala mi ani nalít sklenici vody aniž by jí trochu nevylila vedle.

,,Karin, co tě trápí?"

,,Nic mě netrápí, má paní. Pročpak se ptáte?" Do očí se mi ale přímo nepodívala, a to nikdy neudělala. Vždy se mi zahleděla do očí, usmála se a plná energie mi odpověděla. Teď však její odpověď byla tichá, úsměv nebyl upřímný a snažila se vyhýbat konverzaci se mnou.

Proto, když chtěla zkontrolovat zda-li nemám teplotu, vzala jsem její ruku do svých a hluboce se na ní zadívala.

,,Já poznám, když mi neříkáš pravdu. Nutíš se do úsměvu, nevěnuješ se pořádně své práci, děláš chyby a tvá energie z tvého hladu se vytratila." Hluboce jsem se nadechla a zase vydechla a pravou rukou otočila její obličej, aby se mi zadívala do očí.  ,,Ty víš, že se mi můžeš svěřit se vším, co tě trápí. Já tu vždycky budu pro tebe ať se děje cokoliv. To ti přísahám." Upřímně jsem se usmála a vnímala, jak mi Karin má říct své problémy.

Nakonec mi uvěřila a svěřila se s tím, co jí dělá poslední dny starosti.

,,Včera večer, když jsem od vás odcházela, mě na chodbě zastavila ta ženská."

,,Vím koho myslíš. Povídej dál."

,,Ptala se mě zase na tu samou otázku, jak vám je a co se s vámi děje. Hned jsem poznala, že jenom předstírá starost o Vás, ale nedala jsem to najevo a odpověděla, jako den předtím. Jenže, když jsem chtěla odejít a věnovat se své práci, mě chytila za ruku a hodila se mnou o zeď." Karin se po tváři spustili slzy a začala se více klepat.  ,,Chytla mě za vlasy a řekla mi něco, co mě donutilo jí říct pravdu. Ale neřekla jsem, že jste těhotná. Jen, že máte bolesti břicha a neustále zvracíte. Ale nejspíše jí to došlo a dala mi tohle."

Z kapsy u své bílé zástěry vytáhla malou lahvičku s modrou tekutinou. Hned mi bylo jasné, že to, co jí ta ženská dala, byl jed. A Karin měla být tou, co mě otráví.

,,Karin...neudělala jsi nic špatného. Naopak. Jsem ráda, že jsi mi to řekla. A postarám se o to, aby co nejdříve opustila sídlo. Jen budeš muset ještě chvíli dělat to, co ti řekne."

,,Co?" To děvče nechápalo význam mých slov a zděsila se toho, co jsem právě vypustila ze svých úst.

,,Nic se neboj. Její intriky využijeme proti ní. Budeš pro ní dělat přesně to, co ti řekne, a vždy mi pak večer nahlásíš slovo od slova. Budeš teď můj...dalo by se říct špion."

Podívala jsem se jí do očí a ujistila se zda mi věří úplně nebo ne. Ale v očích bylo hned poznqt, že je plně rozhodnutá.

,,Udělám pro Vás vše, co si budete přát. Ochráním Vás i následníka za každou cenu." Její odvaha se mi líbila a to mi dalo sílu ochránit ji až do konce.

,,A teď vezmi tento jed a vylej ho sem do této misky. Pak zajdi za Michaelem, že se mi přitížilo a zároveň mu předáš zprávu. Podej papír a pero." Karin vše pozorně pozorovala a zapamatovala si každičké mé slovo. A když jsem dopsala poslední větu, papír jsem složila na co nejmenší tvar, jak to jen šlo a vložila jí ho pod zástěru, kde jsem svým nejvěrnějším služebníkům udělala tajnou kapsu.

,,A teď běž. Dělej, že jsi vystrašená z toho, co se mi děje. Křič o pomoc a že potřebuji ihned doktora."

A já budu předstírat bolesti. Jen ještě drobnost. Schovat misku s jedem někam, kde to nenajdou. Věřím, že toho bude chtít někdo využít a pokusit se mě zbavit.

,,Tak já jdu, má paní."

,,Spoléhám na tebe." Jen co za sebou zavřela dveře, začala křičet o pomoc a já se začala svírat v bolestech. No...snažila jsem se vypadat věrohodně, tak snad tomu uvěří.

A aby to bylo ještě víc dokonalé, opravdu někdo vkročil do mého pokoje. Šel velmi potichu, ale má vlčice měla lepší sluh než ostatní vlci a zaregistrovala jsem tak velmi tiché kroky, které se opatrně blížili k mé posteli.

,,Škoda, že nejsi družka mého pána. Byli by jste dokonalý pár. Ale paní má jiné plány a ty jí překážíš. Sbohem vlčice."

V tu chvíli jsem zahlédla lesklou čepel, kterou maskovaná osoba vytáhla z pouzdra za opaskem a napřáhl se ke mně chystajíc se dokončit to, co jed začal. Teda alespoň on si myslel, že jsem jed pozřela.

Jen teď doufat, že Michael dorazí co nevidět, neboť já teď nedokážu porazit nikoho a musím ochránit své dítě. A plán by hned selhal.

Modlila jsem se, aby přišel, ale k mému překvapení mě zachránil někdo, kho jsem vůbec nečekala.