Družka alfy

Pomsta

Annabeth

Tělo bylo studené a promrzlé i po krásně dlouhé koupeli v horké vodě. Poté, co mě hodil do toho rybníku, bylo těžké se zahřát. A to mi bránilo se přeměnit i do své vlčí formy, kdy by bylo snazší se zahřát. Ale to mi bylo k ničemu, když se tělo furt klepalo, zuby mi cvakaly zimou o sebe a chtěla jsem jen na chvíli zavřít oči a usnout.

Ale ani krátký spánek mi nebyl dopřán a já tak mohla dělat jedinou užitečnou věc. Plánovat odplatu tomu idiotovi, co mě hodil do té studené vody a ještě smradlavé od ryb a řasy. Jen ta představa mi nedělala dobře od žaludku.

A jak jsem se snažila alespoň zaměstnat myšlenkami, jak se tomu lotrovi pomstít, napadlo mě něco úžasného. Mně je zima a nemohu se zahřát. A jemu zase bude takové horko, že ještě rád skočí do vody a sám zchladí to své tělo. Jen ještě ten plán uskutečnit a dokázat ho dovést až do úspěchu.

Plán jsem promýšlela velmi pečlivě a snažila se ho co nejvíce zdokonalit a nakonec se mi i na hodinu podařilo usnout.

Probudila jsem se akorát v šest ráno, kdy se měla začít chystat snídaně. A jak mi pověděla Purple, bývala vždy o pěti chodech. A já, abych uskutečnila svůj plán, se že mě stane dívka, co se chce přiučit ohledně zdejší kuchyně a co má ze všeho nejvíce rád ten lotr. Člověk, který mi snad byl dán za trest, jako můj druh. Moje srdce toužilo po svobodě a ne po vězení a ještě s někým, kdo nezná lásku.

Jenže pokud jsem chtěla všechno stihnout a provést svoji pomstu, musela jsem jednat.

Vyskočila jsem ze své postele a šla se upravit do koupelny. Vlasy mě naučila plést má kamarádka Louisa, která mi chyběla, ale její umění s vlasy se mi teď hodilo. Upletla jsem si dva dlouhé copy a svázala je černou a tmavě modrou gumičkou. Oblečení mi sice ještě z MountainFlower nepřivezli, ale ve skříni se nacházelo oblečení a zázrakem všechno mělo moji velikost. A na dnešní den mě volalo bílé tričko se vzorem orchidejí, černé a hlavně teplé legíny, černé botasky a bílý pulover. Nanesla jsem si pouze řasenku a s plánem v hlavě se vydala do hlavní části mého plánu.

Do kuchyně.

Tam bylo rušno, jak se kuchařka a její pomocníci snažili připravit co nejdříve snídani o pěti chodech. A podle Purple měla ta zrůda ráda koláče a k snídani teplý ovocný čaj a hlavně obložené toasty. A to všechno se mělo stát obětí mého plánu.

Nikdo si mě nevšímal, jak moc měli práce a tak bylo snadné zajít k poličce s kořením a vzít malou keramickou lahvičku s názvem 'Chilli'. Podle mé služky to je nejpálivější koření a noví král nemá rád pálivé jídlo. A hlavně i ostré. Přesně to, co se mi hodí do karet.

Se skrytým zájmem sem sledovala všechny ty chody, co se chystaly a tajně na každý pokrm určený pánu králi, sem pořádně posypala chilli kořením.

A když bylo všechno podle plánu hotové, jak jsem se zjevila, tak se i rychle vytratila.

Michael

Celou noc jsem ani oka nezamhouřil. Samé papírování a řešení problémů smeček v blízkém okolí. Už mě to přestává bavit a papírů jenom přibývá než aby ubývalo. Alespoň se blížila hodina snídaně a já bych si s chutí dal své oblíbené toasty a hlavně po domácku dělané koláče. Jen ta vzpomínka na ně mi vhání sliny do úst.

Ale nejdříve se převléknu do čistého oblečení a pak si zajdu na své koláče. Určitě budou dnes chutné a dozlatova opečené.

Ve skříni jsem vytáhl bílou košili, černé kalhoty a černý svetr, který mi jednou upletla moje služka před tím, než ji moje nevlastní matka nenechala zabít. Bylo to hodné děvče a to si vůbec nezasloužila.

,,Pane? Jste vzhůru?" Za dveřmi už byl můj rádce v očekávání, že vyjdu z kanceláře a vydám se na snídani. A vím, že nikdy nerad čeká, tak jsem své dveře od kanceláře otevřel a svým ledovým výrazem mu dal najevo, že můžeme jít.

Do jídelny to bylo daleko, protože má pracovna se nacházela ž v posledním patře v levém křídle a jídelna byla v pravém křídle mého sídla.

Jídelna byla dost velká, takže se do ní vešel dlouhý obdélníkový stůl a po jeho celém obvodu stálo nespočet dřevěných židlí. Na stropě pak visel obří lustr, teď už na elektriku, a strop byl vymalován historií mého rodu. Těžké, rudé závěsy nepropouštěly žádné světlo z venčí a potemnělá atmosféra v jídelně byla přímo magická.

Už od dětství mám radši temnější prostory než moc světlé. A kdyby se mě na to někdo zeptal, nedokázal bych mu dát odpověď proč. Možná to souvisí s ní, ale ta přišla až po té, co jsem toto zjistil.

Dost však vzpomínek na minulost a ať se mohu konečně najíst. Posadil jsem se do čela stolu, jako správný vůdce a naznačil mávnutím ruky, že sluhové mohou nosit na stůl.

První, na co jsem dostal chuť, byly krásně voňavé a chutné toasty, bez kterých nemohu začít den. Jsou mojí součástí a vždycky si rád na nich pochutnám.

Vzal jsem si to ruky ten největší ze všech a pomalu si ho sunul k ústům, dokud mi část toastu neskončilo v ústech.

Ze začátku to mělo úžasnou chuť, ale po druhém soustu to začalo divně pálit. Ústa mi najednou začala hořet a já se zakuckal, jak moc to začalo pálit i v krku a celkově v dýchacích cestách, když jsem se pokusil nadechnout. Přede mnou stál džbán s vodou, a tak jsem po něm chňapl a snažil se zapít tu pálivou chuť.

Annabeth

Když se snažil vodou uhasit svá rozpálená ústa, nevydržela jsem to déle a začala se smát na celou jídelnu. Bylo vtipné vidět toho nebojácného a zlého vlka, jak ho složilo pálivé koření. A musím říci, že takto jsem se nesmála velice dlouho.

Jenže to jsem netušila, že tímto krokem mezi mnou a jím vznikla dlouho trvající válka plná naschválů a žertů, které změnili nejen mě samotnou, ale možná i samotného, zlého krále bez srdce.