Družka alfy

Skutečné city?

Annabeth

Než se lesklá čepel dostala k mému srdci a mohla mi ho probodnout, do pokoje vběhl další člověk a vytrhl dané osobě dýku z ruky. Ta ihned skončila na druhé straně mého pokoje a mezi nimi započal souboj. 

Maskovaná osoba měla dívčí hlas, takže to musela být žena. A ta druhá osoba...no to bylo překvapení. Místo Michaela s asasínem bojoval jeho bratr, Deaton. Bojoval stejně tak dobře, jako ta v masce, ale Deaton byl stejně silnější. Přemohl mého vraha, který se o to pokusil, ale než ji stihl chytit a předat strážím, vyskočila oknem, proměnila se v obří hnědou vlčici a utekla hluboko do lesa.

Udýchaný Deaton se na mě podíval a já v tu chvíli nevěděla co se mu honí hlavou. Jestli úžas, úleva či...ne to určitě ne. Všechny pocity jen ne láska. Ví přeci, že jsem družka Michaela a ten je k tomu alfa všech alf. A vzít králi vlků jeho družku znamená ho zabít. A to nesmím dopustit.

,,Jste v pořádku, má paní?" Stále zabraná ve svých myšlenkách jsem ani nepostřehla, že Deaton na mě mluví. Až po chvilce jsem mu teprve dokázala odpovědět.

,,Ano, jistě. Jsem v pořádku. Děkuji." Ani jsem si neuvědomila, že jsem v posteli pouze v noční košilce. V panice jsem se zakryla peřinou a čekala zda Deatona napadne, proč se skrývám. Během několika vteřin se jeho výraz změnil v panický.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem..." Ani nemusel doříct co chtěl, když se v pokoji zjevil Michael a několika kroky byl u mě.

,,Jsi v pořádku? Nejsi zraněná? A co dítě?" Líbilo se mi, jak se o mě bojí a snaží se zjistit zda mi nikdo neublížil. A když se ujistil, že na mém těle není ani škrábanec, stočil svůj pohled na svého nevlastního bratra.

,,Děkuji. Moc si toho vážím, že jsi pomohl mé družce." V očích byla upřímnost, úleva a vděčnost. Ale ještě něco, ale nedokázala jsem tu emoci k ničemu přiřadit.

,,Jsi můj bratr, i když nevlastní a můj král. Je mou povinností chránit tebe i tvou rodinu." Uklonil se a vydal se ke dveřím, ale ještě než odešel, se zastavil a něco dodal než nám oběma zmizel z dohledu.

,,Ale dávej si bacha bratře. Nikdy nevíš kdo tě o tvou družku může připravit. A teď nemyslím smrtí." A zmizel v chodbách našeho sídla.

Já i Michael jsme chvíli nechápali význam jeho slov, ale nakonec jsme je hodili za hlavu a celý zbytek dne se věnovali sami sobě. 

Miluji svého druha, a nejen proto, jak vypadá, ale jak se kvůli mně dokázal změnit. Zajistil mi zábavu na celý den, nechal kuchyni připravit mi má nejoblíbenější jídla a četl mně i našemu dítěti příběhy, které kdysi on sám rád čítal, když byl malý.

A když se blížil večer, ani nevím jak, ale usnula jsem jak malé dítě a poslední co si pamatuji jsou jeho slova 'Miluji tě.'

Další den ráno

Nevím, kolik mohlo být, ale světlo za okny napovídalo, že ráno už dávno uteklo. Pomalu jsem se posadila v poseli a protáhla si celé tělo, když mě zlákala vůně kávy. Byla to přímo omamná vůně, která ještě mé trochu slepené oči donutila otevřít dokořán.

S úsměvem jsem po pokoji hledala Michaela, ale k mému zklamání a úžasu tam nebyl on, nýbrž Deaton.

Byl ke mně otočený zády a pokládal ze stříbrného tácu na stůl misku plnou ovoce a naléval džus ze džbánu do vysoké skleničky. A když byl hotový a jeho tichý smích zbystřili mé vlčí uši, se ke mně otočil.

,,Dobré ráno, má paní. Doufám, že jste si pořádně odpočinula."

,,Kolik je hodin?" 'Jasně Ann. Ptej se na čas a ne co dělá nevlastní bratr alfy ve tvém pokoji.'

,,Krátce po poledni. A pokud si říkáte, co dělám u vás v pokoji, mám vám od Michaela vyřídit zprávu."

,,Poslouchám."

,,Michael musel na pár dní odjet na pravidelnou kontrolu smeček a mě pověřil, abych na vás dohlédl. Hluboce se omlouvá, že Vám to neřekl už dříve, ale po včerejším incidentu Vás nechtěl zatěžovat jeho povinnostmi a proto pověřil mě, abych zprávu předal. Ale za pár dní se vrátí a vynahradí Vám dny bez něho."

,,Děkuji Deatone. Jsi laskavý." Je zajímavé, jak se ke mně dnes chová. I snídani mi připravil. Tedy podle toho, kolik je hodin, se dá říci oběd. Ale to je teď jedno. Pár dní tu můj druh nebude a v mé hlavě se opakují slova bohyně. Nevím co mě čeká za zkoušku ani, jak vše bude probíhat, ale obávám se, že se brzy dozvím pravdu.

,,Pokud nemáte další otázky, nechal jsem připravit jídlo vhodné pro nastávající matku. Doufám, že Vám bude chutnat." usmál se a řekla bych, že i trochu znervózněl a nevím proč. Náhodou je to od něho milé gesto. Ale i tak si musím na Deatona dát pozor. Nemohu mu věřit jeho sladká slova a milé chování. Bůh ví, zda jen nepředstírá zájem.

Ale aby nepoznal mé pochyby, s úsměvem jsem vstala z postele a posadila se ke svému stolu plného jídla, ovoce, nápojů. Ale hlavně kávy. Po té jsem se natáhla rukou jako první a uživala si každý doušek, aby její příjemná chuť rychle nezmizela z mých úst.

Po kávě jsem si vychutnala čerstvě upečené housky, několik druhů sýrů, napila se džusu z čerstvě vymačkaných pomerančů a plně sytá si lehla zpět do postele. Deaton mi podal několik knih a neustále mě pozoroval. Byl jako štěně, které nechce opustit svou matku a stále prověřoval každého, kdo vkročil do mého pokoje.

A když nastal večer, v očích Deatona se něco změnilo. Byla to chtíč? Nebo okouzlení? Nevyznala jsem se v jeho pocitech, ale byl nervózní, neustále klepal nohou, jako by měl záchvat a nedokázal se mnou navázat moc dlouho oční kontakt.

Až mi to nedalo a já se musela zeptat co se děje.

,,Deatone? Stalo se něco?"

,,Hmm? Ne paní. Proč se ptáte?" Snažil se dělat překvapeného, že se ho vůbec na to ptám, ale moc dobře mu to nešlo.

,,Jen tak se ptám. Přijde mi, že tě něco trápí, ale nevíš, jak mi to máš říci." 

Dlouho mlčel. Až tak dlouho, že to ticho, které panovalo v místnosti bylo nesnesitelné. Dokud konečně nepromluvil. Ale jeho slova byla jako blesk, který uhodil kousek od vás a Vám se na okamžik strachem i úlevou zastavilo srdce.

,,Kéž by jste nepatřila mému bratrovi. On si Vás nezaslouží." Ale jeho čin mě zaskočil úplně. 

Rychlým pohybem vstal, třemi kroky ušel vzdálenost z křesla k mé posteli, vzal moji hlavu do svých dlaní a než bych mohla něco namítnout, spojil naše rty.