Družka alfy

Od začátku

Annabeth

Byla jsem skoro za hranicemi našeho...teď už jejich území. Svoboda byla velmi blízko. Přímo na dosah ruky. Ještě zbývalo pár kroků a můj život se změní úplně od základu. Budu si žít podle sebe s vlastními pravidly.

Stát!

Zastavila jsem se těsně před hranicí a naposled vdechla vůni mého bývalého domova a sledovala nový život za touto pomyslnou hradbou. Stěnou, která mi nebyla dovolena překročit a teď jsem ji mohla konečně opustit a objevovat svět za tím vším. Najít to, co hledám už tak dlouho.

'Počkej!' Hlas v mé hlavě mě donutil se podívat zpět na můj starý domov a koho jsem to neviděla. Samotný král všech vlků. Teda já už pod jeho vládu nepatřím. Já totiž už nejsem členem smečky. Stal se ze mě samotář a tak to už navždy zůstane. Už nebudu poslouchat rozkazy od stvůry, která nemá v sobě kouska citu. Jen chlad a zlo.

,,Pardon Vaše veličenstvo, ale odteď už nejste můj král. Teď jsem samotář a budu si konečně žít podle svých pravidel." Chtěla jsem konečně překročit tu hranici a odejít odsud pryč. Daleko od chlapa se srdcem chladným jako samotný led na nejsevernější části zeměkoule. Ale on byl moc tvrdohlavý a svým vlčím tělem mě srazil k zemi. Jeho zlaté oči byly plné hněvu a...starosti? Ne! Okamžitě jsem takový nápad zavrhla a nenávistně ho sledovala. Ty zlaté oči, které jako by se měnily na stříbrné a zase zpět na zlaté mě jaksi přitahovaly i přes jeho chladné chování. Jako by mě ty oči volaly a chtěly, abych se jich dotkla.

'Ty nikam nepůjdeš. Staneš se mojí služkou a budeš mi sloužit na mém panství. Bude to trest za tvé chování ke svému králi.' Jeho hlas zněl jako břitva. Byl plný hněvu a zloby a hlavně škodolibosti. Proto jsem ho nesnášela. Jaký byl uvnitř. Zkažený a zlý pán svých druhů. Já ale nebudu jeho otrok. To ne.

,,Chcete snad porušit zákon, pane? Ten jasně říká, že ten, kdo se stane samotářem už nad ním nemá moc ani samotný král. To je ovšem výjimkou, pokud jsem vaší družkou. Ale to nejsem a tak mě musíte pustit!" Vlk náhle jako by posmutněl nad slovy, která jsem řekla, ale bylo mi to jedno. Jsem svobodná a to bylo mým snem. 

Michael, noví vůdce všech vlků ze mě slezl a beze slova se vydal zpět. A než mě mohl jakkoliv zastavit, utekla jsem pryč za svojí svobodou.

Michael

Každé slovo, co mi řekla, její pohled plný hněvu, co mi jasně říkal, že mě nemá ráda, mi přišlo až moc bolestivé. Můj vlk brečel a já ucítil, že ho ta slova mrzí, co nám ta drzá vlčice řekla. A aniž bych jí nějak odpověděl, beze slova jsem se vrátil zpět a jako vlk se nechal zavřít v pokoji. Vlk truchlil a já též. Proč vůbec cítím smutek? A jej je možné, že můj vlk i já toužíme po její vůni. Po přítomnosti té krásné šedé vlčici, která seděla na kraji útesu a se zapadajícím sluncem mi přišla jako bohyně sama. Jako by mi byla souzena. A přesto ji hluboko v srdci mám, i když ji nesnáším.

Můj rádce se mi snažil skrze dveře oznámit, že za hodinu se vydáme zpět domů na mé panství zatím co já se topil v myšlenkách. A i když jsem se těšil zpět do svého sídla v horách, kde byl klid, neustále v mé hrudi zůstal nepatrný smutek po odchodu té divoké vlčice. Dívce, která něco ve mně změnila. Něco, co jsem nechápal.

'Kruci s tou holkou!' Proměnil jsem se zpět do své lidské podoby a za hodinu už jako člověk vyšel ze svého provizorního pokoje a sešel dolů, kde už čekal můj rádce s černou limuzínou. Byla přesně to, co by měl mít jenom vůdce všech vlků. Nikdo jiný. Pomalým a rázným krokem jsem došel k autu a naposled se podíval na alfu zdejší smečky.

,,Doufám, že naše přátelství setrvá až do samého konce, jako to bylo u mého otce." Nasadil jsem ten nejlepší úsměv, co jsem svedl a podal ruku svému spojenci a dobrému příteli mého otce. Alfa moji ruku přijal s úsměvem, ale jeho oči se nesmály. Byly smutné. A stejně tak i jeho ženy.

,,Děkuji Vám. Doufám, že Vás nikdy nezklamu." Úsměv, který alfa vykouzlil byl spíše z donucení a já nechápal proč tomu tak je. Proč jsou všichni tak skleslý? Ale co už. Nechci tu být až moc dlouho a konečně usednout do pracovny svého otce, jako nový vůdce. A hlavně se pokusit zapomenout na dívku s azurovou barvou očí.

Nasedl jsem do černé limuzíny, rádce se posadil na místo spolujezdce a řidič s jedním lehkým zatroubením odjel pryč.

Vezl mě zpátky domů. Tam, kde se za nějaký čas všechno změní.

Annabeth

Nohy mě sice bolely od tří hodinové chůze se všemi věcmi co jsem s sebou měla, ale bylo mi to jedno. Přetrpěla jsem tu bolest, jen abych se dostala co nejdál odsud a mohla žít znovu. Zažít život svých snů. Být konečně tou Annabeth, která není vězněna ve svém domě. Vězněna ve svém životě s představou, že budu něco víc. Že se ze mě stane to, co si přáli mí rodiče. Ale teď si mohu být kým chci a já si tento život udržím.

Brzy slunce vystoupalo do poloviny modré oblohy a já tušila, že  je čas se najíst. Něco málo jsem s sebou měla, ale nebylo toho moc. Potřebovala jsem nějakou práci, byt a peníze, abych mohla začít žít svůj vysněný sen. Teď jsem byla nový člověk, který cestuje po celém světě a chce se konečně usadit a žít normální život. Ne jako zrůda, kterou jsem, ale jako dívka, úplně obyčejná holka s velkým snem, který jsem měla před sebou.

Usadila jsem se pod jedním stromem do stínu a vychutnala si toast, který mi na cestu tajně přibalila naše kuchařka Emily. Byla pro mě jako matka, která mě milovala od srdce už jen pro to, jaká jsem byla. A při vzpomínce na ni a na jejího manžela Luku, který je Betou mého otce, mi stekla po tváři neposedná slza. Rychle jsem ji setřela svojí rukou, dojedla zbytek toastu, který byl velmi chutný, a vydala se dál na jih. Do města, které jsem vždy chtěla navštívit.

Můj nový začátek mého nového života začne přesně ve městě MountainFlower. Město, které jsem viděla jednou na obrázkách v tátově pracovně. Byl zrovna na obhlídce smečky, když jsem jako malá vklouzla do jeho pracovny a hledala fotky míst, kde můj otec byl. A nejvíce mě zaujaly fotky právě města MountainFlower. Místo, kde je dobré začít od nuly. Práci i bydlení tam lidé seženou snadno a jsou dobře placení. A jídlo, které se tam vaří, láká i ty nejslavnější kuchaře po celém světě.

A já teď mířím za svým snem do nejznámějšího města v širém okolí.