Družka alfy

Bratr

Před pár dny se Michael a já rozhodli na pár dní ukrýt jeho nevlastní matku u nás ve vile. Sice ji na jednu stranu lituji, že ji hrozí smrt a riskovala všechno, aby se mohla ukrýt u svého nevlastního syna . Na druhou stranu ji z celého srdce nenávidím. Kvůli ní není na světě jeho matka. Kvůli ní se stal Michael tak krutým a zlým. A kvůli ní hrozilo, že naše rasa bude žít pod krutovládou Michaela po smrti jeho otce.

Po celou dobu však nic neprovedla. O nic se nepokoušela a tvářila se, jako milující nevlastní matka. Dokonce se několikrát pokusila s mým druhem hovořit, ale vždy ji odbyl, že má něco na práci. Dokonce ani na mě neměl teď mnoho času. A to mě mrzelo. Chyběla mi jeho přítomnost. Usínal ve své pracovně a málo kdy si na mě vzpomněl.

A tak mě jednoho rána, když jsem ležela v posteli, napadlo mu uvařit snídani. Oblékla jsem se do teplákové soupravy, která byla celá černá, a utíkala do kuchyně.

,,Má paní. Co Vás přivádí takto brzy po ránu k nám?"

,,Ráda bych pro svého druha, Michaela, uvařila snídani sama osobně. Pokud ovšem to nezasáhne do chodu v kuchyni?"

,,Ale vůbec ne! Je to už dlouho, co mu někdo naposledy uvařil nějaké dobré jídlo. Byla to jeho matka, která mu vždy s láskou uvařila volské oko, upekla chleba a vlastnoručně nakrájela zeleninu. I tu sama pěstovala."

,,Tak mi podejte okurku, papriku a rajčata. Kousek chleba, máslo a dvě vejce."

Brzy mi paní kuchařka přinesla vše potřebné a já se tak mohla pustit do práce. Vejce jsem hodila na pánev, okořenila a chvilku nechala smažit dokud nebyla hotová. Očistila jsem si zeleninu, okurku si nakrájela na kolečka, papriku na nudličky a rajčátka rozkrojila v půl. Vejce jsem pak vyřízla do tvaru srdce a vše dala na jeden talíř. Ještě jsem uřízla dva plátky chleba a ty namazala čerstvým máslem a lehce osolila.

,,Hotovo. Snad mu bude chutnat." Spokojená se svojí prací, jsem vše dala na jeden velký tác a chtěla se vydat do ložnice, jenže jsem zapomněla na pití.

,,Máte tu pomeranče?" zeptala se kuchařky a ta mi jich pár podala.

,,V naší kuchyni najdete všechno, paní. A nemusíte se bát, že by našemu mladému pánovi nechutnalo. Naopak si dnešní snídani pořádně vychutná."

,,Myslíte?"

,,Vím to. Je to snídaně dělaná s láskou od ženy, kterou miluje nejvíc na celém světě." Kuchařka byla moc příjemná paní, i když lehce zakulacená. Ale to jí hrozně moc slušelo. A díky ní jsem si věřila, že dnešní snídani si Michael zamiluje.

Ještě jsem vymačkala šťávu z pomerančů do skleničky a vydala se s celou snídaní do pokoje. Když mi zbýval už jen malý kousek od dveří do pokoje, někdo mě zastavil.

,,Zdravím krasavice. Nevíš, kde najdu tvého pána tohoto panství?" Přede mnou stál mladý a velmi pohledný mladík. Mohlo mi být tak něco málo přes dvacet. Měl delší hnědé vlasy, hnědé oči, snědou pleť a byl oblečený celý v černým. Pod levým okem se mu táhla malá jizva a ta mu dodávala více na kráse. Ale zvláštní bylo, že toho mladíka jsem tu ještě nikdy neviděla. A asi ani nevěděl, že Michael je můj druh.

,,Michael je adi ještě v posteli a odpočívá. Ale řeknu mu, že má návštěvu a pokusím se ho trochu urychlit setkání s Vámi, pane..."

,,Taková nezdvořilost ode mě. Jmenuji se Deaton."

,,Dobře, pane Deatone. Požádejte někoho ze sluhů, aby Vás zavedl do salonku a my se tam pokusíme co nejdříve dorazit."

,,My? Je to, jako by jste si byli s bratrem až moc blízcí." Nevím, proč zněl, jako by mě podezříval z nekalých věcí a zkoumal mě při tom od zhora dolů. Ten Deaton se mi moc nelíbil.

Počkat? Řekl s bratrem?

,,Vy jste bratr Michaela?"

,,Ano. Sice nevlastní, ale jsem. Má matka se tu před nějakým tím dnem ukryla před zlými lidmi a já ji celou tu dobu hledal. Až mi někdo pověděl, že se vrátila bývalá paní panství krále všech alf. Ale proč se o to zajímáte vy? Jste přeci jenom služka?"

Musela jsem se smát. Doslova a do písmene jsem se začala smát na chodbě a bylo mi v tu chvíli jedno, že pan Deaton má asi ze mě blázna. Když jsem se dosmála, v klidu se narovnala a vřele usmála.

,,Michael je můj -"

,,Tato dívka je má družka." Ve dveřích se objevil polonahý Michael a vypadal, že není zrovna v dobré náladě. Docela jsem se lekla jeho výrazu a on si toho všimnul, tak trochu ubral a postavil se vedle mě. Chytil si mě kolem pasu a dal mi dlouhý polibek. A přímo před Deatonem. Údajným bratrem mého druha.

,,Omlouvám se, paní. Nevěděl jsem, že musíte nosit jídlo mému bratrovi. Snad Vám nijak neubližuje?" Jeho starost byla už od začátku hraná. Bylo jasné, že i on bude překážkou, kterou budu muset překonat už kvůli lásce mezi mnou a Michaelem. A věřím, že s nevlastní matkou Michaela mají v plánu se zase stát pány tohoto domu a z Deatona bude chtít udělat alfu všech alf.

,,Ne, to ne. Jen jsem chtěla mému druhovi udělat po ránu radost, a tak jsem osobně udělala pro něho snídani." Podívala jsem se na svoji lásku a usmála se.

,,To jsi udělala pro mě? Víš, že jsi to nemusela? Na to máme kuchařky."

,,Já vím. Ale chtěla jsem ti udělat radost a udělat to něco dobrého."

,,Tak jdi zatím do ložnice a já tam hned přijdu. Ještě si tady promluvím s ním, a pak se spolu najíme. Dobře?"

,,Tak jo." Políbila jsem Michaela na tvář, a pak zalezla za dveře do pokoje. Nastražila jsem své vlčí uši, abych slyšela, co si ti dva povídají a byla tak připravená na všechno, co může přijít.

'Jak mohu vědět, že jsi můj bratr? Pardon. Nevlastní.'

'Protože mám mateřské znaménko na zápěstí, jako ty. Máme to po otci.' Chvilku bylo ticho, a pak jako by se Michaelovi zrychlil tep. Asi ten Deaton byl opravdu jeho nevlastní bratr.

'A co tu děláš?' Hlas Michaela i tón, jakým mluvil značilo, že ho tu nerad vidí.

'Jdu ochránit svoji matku. A navíc tu jsem, abych našel lovce, kteří jí chtějí ublížit."

'Lovci? Takže se rozhodli nás lovit.' Michael chvilku byl potichu a nejspíše přemýšlel, co řekne. Jenže než jsem mohla poslouchat dál, co si říkají, vyrušil mě hlas bohyně.

'Mé dítě. Dej si pozor. Tvá největší zkouška brzy přijde. A už nebudeš bojovat jen o svého druha. Budeš bojovat i o toho, koho nosíš pod svým srdcem.'

,,Pod svým srdcem? Jak to myslíš, bohyně?" Jenže odpovědi se mi už nedostálo a já nemohla přijít na to, co tím bohyně myslela.

Postavila jsem se k oknu a ještě dalších pět dlouhých minut jsem přemýšlela, co ta věta znamenala, ale nenapadlo mě vůbec nic

Mezitím vešel dovnitř Michael a vzal si mě do objetí. Hned jsem poznala, že má myšlenky, které ho trápí a neví, jak mi je říci. A já to měla stejně. A tak jsme jen tak stáli a dívali se z okna na les zatím co zlo plánovalo další kroky proti nám.