Družka alfy

Spoutaná

Michael

Do města MountainFlower jsem přijel až k večeru a rozhodl jsem se, že si zajdu zaběhat do lesa a podívám se, jaké tu je prostředí. Svého rádce a osobní stráž jsem nechal v jednom místním penzionu a já nechal svého vlka, aby převzal nade mnou kontrolu. Ten po přeměně běžel jedním směrem a užíval si nové prostředí. Vdechoval nové vůně i pachy lidí či zvířat, dokud nedoběhl na malý palouk. Uprostřed té planiny stála velice stará vrba a můj vlk se posadil pod ní. Z nozder šla pára od toho, jaká byla venku zima, ale vlčí srst dokázala tělo ochránit i před velmi silným mrazem a sledoval okolí.

Byl tu krásný klid. Nikdo tu nebyl, pouze já se svým vlkem a on si tuhle chvíli užíval.

Jenže z ničeho nic nás do nosu udeřila velmi známá vůně, zvláště levandule. Vlk se otočil jedním směrem a musel zůstat viset na těch azurových očích šedé vlčice, která jak němá sledovala mého vlka. Stála na místě neschopna pohybu a vlk toho využil a skočil na ni. Uvěznil ji pod naším tělem a dal mi možnost s ní hovořit.

'Rád tě zase vidím, vlčice.' Okamžitě se její oči proměnily v hněv a zlost vůči mé osobnosti, ale já to ignoroval. Teď byla v hrsti a já si užíval tuhle chvíli. Ale ani jeden z nás už nepromluvil. Jen jsme sledovali toho druhého, jako by nebylo třeba slov.

A ten pocit, který jsem cítil v tu chvíli...srdce mi začalo splašeně bušit, zrychlil se mi tep a oči lehce rozostřily. Začalo mi být větší a větší teplo, i když venku bylo jen pár stupňů nad nulou. Jako bych stál na samotném slunci, které pálilo v celé své síle.

A najednou to přišlo. Můj vlk a její vlčice se proměnili zpět do lidské podoby a já věděl, že ta drzá holka je tou, kterou hledám už přes dva roky. Kdo by ale řekl, že ta drzá holka, kterou jsem chtěl potrestat bude mojí vyvolenou.

Ta divoká a krásná vlčice je mojí družkou.

Annabeth

Když mě uvěznil pod svým tělem, mé oči se vpíjely do těch jeho zlatých. Zrychlil mi tep a jako by celé mé tělo hořelo samotným ohněm. Bylo mi zvláštně, ale zároveň krásně. Jako bych našla to, co mi chybělo. Ten poslední kousek života, co nebyl naplněn.

A pak se naši vlci stáhli a my leželi na sobě v lidské podobě, hlavy těsně u sebe a já v tu chvíli věděla, že jsem byla spoutaná s největším netvorem na světě.

Samotný král všech vlků je ten, kdo mě vezme zpět na místo, kam jsem už nikdy nechtěla vstoupit. O něm v ten den mluvila bohyně, když mi pověděla moji budoucnost. Jako na jednu stranu jsem čekala, že někdo mě odvede zpět domů. Ale že zrovna on?!

,,Zdá se, že naše životy jsou více spletené dohromady." Ten jeho hlas mi byl odporný. Hnusil se mi, ale najednou mě i přitahoval. Jako by mě jeho hlas vábil. Po tváři mi stekly neposedné slzy.

Ano. Brečela jsem. Protože má svoboda je u konce a já už nikdy v životě nebudu šťastná. Ne s někým, jako Michael.

,,Já nejsem Vaše! A nikdy nebudu!" Chtěla jsem utéct. Vymanit se ze sevření toho netvora. Bušila jsem do jeho hrudi a brečela. Chtěla jsem i kopat, ale moje nohy byly uvězněny pod jeho tělem.

,,A pročpak by jsi nemohla být moje?" Jeho hlas byl najednou tak tichý, že sotva byl slyšet. Podívala jsem se na něho, do jeho zlatých očí a v tu chvíli jsem to viděla.

Smál se mi do obličeje a při tom ukazoval své bílé zuby. Pomalu se naklonil k mému uchu a až jedovatě mi pošeptal: ,, Teď jsi moje a věř, že to nebudeš mít lehké, jako ty poslední dva roky." Vstal na nohy a pak mě vytáhl za ruku, abych se též postavila. Ale jeho stisk byl až moc pevný a bolestivý, abych se z něj mohla vymanit a utéct.

,,A teď, když jsem našel svoji družku, se vrátíme společně do mého sídla. A to hned teď. A nemusíš se bát, že tu zůstanou tvoje věci. Zítra pro ně někoho pošlu. Ale tentokrát tě nenechám utéct."

Můj život byl zničen. Už nebudu šťastná. Nikdy.

Michael

Odvedl jsem svoji družku k penzionu, kde čekal rádce a má osobní stráž a vše jim pověděl.

,,Za pár minut bude vše připravené na odjezd, pane." Rádce šel připravit auto a já dotáhl svoji družku do obývacího pokoje a hodil s ní na gauč. Vlk uvnitř mě zakňučel, když viděl, jak se svojí družkou zacházím, ale ona potřebuje tvrdou ruku. Alespoň si teď bude muset hlídat svoji hubu než mi něco zase řekne.

,,Jste zlý a hnusný. A nemáte vůbec žádné city!" Tak ona si nedá pokoj, co?

,,Opravdu? No...je pravda, že vládnu tvrdě, ale to patří ke správnému vládnutí. A družka? Ta je pro mě jenom nositelka budoucího nástupce po mé vládě. A opovaž se mi dát dceru." Pokud mi nedá dceru, bude toho hodně litovat. Nebudu se s ní mazlit jen proto, že je mojí družkou. Já jsem pán a ona jen podřadná holka, která mi byla dána samotnou bohyní.

,,Já ti nikdy nikoho neporodím. To radši zabiju sebe i to dítě než se dívat, jak ničíš to nevinné dítě."

,,Jen to zkusíš a zabiju tě až poté, co se to dítě narodí." Je mi jedno zda ona pak zemře. Ale nejdříve mi dá syna. Zdravého a silného po mně. A já ho pak vychovám podle sebe. A žádná jeho matka ho nebude rozmazlovat.

,,Nemáš v sobě kousla citu."

Ne to nemám. Vím to.

A přesto uvnitř mě samotném cítím bolest a smutek. Já mám city. Jen jsou hluboko uvnitř mně pohřbené. A to jen kvůli ní.

,,Váš vůz je připraven, pane."

,,Jedeme domů. Společně."

Ahoj. Tak jsem Vám napsala ještě jednu kapitolu. Neplánovala jsem ji vydat dnes, ale někteří si přáli ještě jednu teď o víkendu a no...tady ji máte.

Love you all

Starry